Texty: ZAHÁLKA, Jiří: Smiřický Kašpárek má devadesát

Smiřický Kašpárek má devadesát

Loutkové divadlo ve Smiřicích oslaví koncem ledna 2016 devadesáté výročí svého založení a současně 90 let nepřetržité činnosti. Záznamy o představeních dokumentují, že za tu dobu nebyl ani jediný rok, v němž by se nehrálo. Počet představení sice kolísal od tří až po několik desítek, ale to souviselo s objektivními podmínkami, nikoliv s tím, že by nebyl soubor. Historie smiřického Kašpárka dokumentuje vývoj ochotnického loutkářství v uplynulém téměř století.

Divadlo vzniklo ve 20. létech spolu s mnoha jinými v té době jako spolkové divadlo, konkrétně při místní tělovýchovné jednotě Sokol. Jako takové působilo až do roku 1950. V této době nemělo svoji stálou scénu, hrálo v tělocvičně. Navíc se muselo dělit o čas i s biografem, a tak se na každé představení loutkové jeviště muselo v sále postavit a po něm zbourat. Zkoušelo se v improvizovaných podmínkách ve vedlejší místnosti v podstatě „jen jako“, naostro až dopoledne před představením na již postavené konstrukci. Jako spolkové divadlo působilo i za války, ač jeho formálním majitelem byla od zrušení Sokola až do osvobození v r. 1945 místní škola. Po okupaci narůstaly potíže s volným termínem, protože zestátněné kino hrálo v neděli odpoledne téměř pravidelně, a tak se r. 1948 jevištní konstrukce přestěhovala do malého sálku v hostinci Na Lednici. Bylo to tam „malé, ale naše“, tak se mohlo hrát častěji. V následujících podzimních měsících si však sál vybral cukrovar k ubytování sezonních dělníků a divadlo bylo na podzim opět „nahrané“.

V roce 1951 došlo k převodům souborů od tělovýchovných organizací k odborářským. Smiřický se dostal pod patronaci místního státního statku. A po dva roky později se dočkal svého vlastního „domu“. Roku 1953 se přestěhoval do bývalé továrnické vily, kde postupně ovládl celé přízemí. Tam sídlí dodnes. Materiální podmínky činnosti divadla se tak výrazně zlepšily: na provoz přispívaly odbory, místo poskytoval národní výbor. Své nové sídlo si však soubor musel brigádnicky vybudovat. Byly odpracovány stovky hodin, než se z bývalých kancelářských prostor stalo důstojné divadlo. Zlepšené podmínky umožnily častější představení a navíc statkový autobus svážel do divadla nejen děti zaměstnanců statku, ale též ostatní ze širokého okolí. Tím bylo umožněno několikeré reprízování nacvičených her. Běžná byla též zájezdová představení. Při opakování nacvičených her měl soubor dost času na přípravu dalších, a to i inscenačně náročných. S některými potom slavil úspěchy na soutěžích. Největší sklidily Král Abeceda, Generálská operka a Křížem krážem na Loutkářské Chrudimi. S Operkou jsme byli vysláni na čtyřtýdenní zájezd do Itálie.
Roku 1988 se zřizovatelem LD stalo městské kulturní středisko a po roce 1989 přímo městský úřad. Na rozdíl od jiných souborů zůstaly podmínky pro hraní loutkového divadla ve Smiřicích i nadále příznivé, současný zřizovatel o materiální základnu loutkářů podle svých možností dbá a i jinak je podporuje. Naopak loutkové divadlo dělá dobré jméno domovskému městu, svědčí o tom návštěvy řady domácích osobností i delegací ze zahraničí.

V současnosti má soubor 15 dospělých a 7 juniorských členů a spolupracuje s řadou spřízněných souborů. A hlavně: o jeho představení je stálý zájem.

Jiří Zahálka
Podrobnější informace o LS Smiřice na webu: loutkysmirice.webnode.cz