Texty: Exnarová, Alena: 10. loutkářská přehlídka v Chrudimi, Divadelní HROMADA, 2014, jaro-léto, s. 46

10. KRAJSKÁ LOUTKÁŘSKÁ PŘEHLÍDKA V CHRUDIMI

Konala se v sobotu 29. března na Malé scéně Divadla Karla Pippicha a viděli jsme celkem 12 inscenací a drobniček. Potěšitelné bylo, že si do divadla našlo cestu hodně rodičů s dětmi, takže bylo téměř plno. Podrobněji se zmíním pouze o inscenaci nominované a dvou doporučených (jinak odkazuji na podrobnější článek v Loutkáři č.2/2014). Co jsme tedy viděli: Libor Štumpf - Psí tanec (varietní číslo s marionetami na nitích), Jaroslav Filipi - Dlouhý, Široký, Bystrozraký (samostojné marionety), LS Ahoj Chrudim - Jak Kašpárek… (samostojné marionety, hlavy draka na nitích), LS Amigos Chrudim - Kůzlátka a vlk (maňásky), Jan Petráš - Honza hlídačem (loutky doplňkem klaunského výstupu), MY všichni, ZUŠ Nové Město na Moravě – Vyhořelí (černé igelity, malé loutky manekýni), Kacafírek Chrudim - Pohádky ze skládky (loutky na stole nad skládkou), Kacafírek Chrudim (skupina pracující s rozdělenou interpretací odkrytě voděnými marionetami) - Hráškové království, Trošťáci ZUŠ Žamberk - Etudy šatní (zajímavá práce s „šatními“ předměty na stole)
Inscenace doporučené programové radě k zařazení na LCH:
Potěšila nás Anička Polehňová z Hradce Králové svou etudou Kobra? Přichází na scénu s piknikovým košíkem, vytáhne z něj zobcovou flétnu, začíná hrát a najednou se z košíku vynoří loutka (kobra?), neviditelně zavěšená na zobcové flétně. Tančí, Anička s ní pohledem komunikuje. A pak má kobra problémy, tak jí dává umělé dýchání, oživí ji, kobra znovu tančí. Je to půvabná etuda. Anička vnímala publikum i jeho reakce, ale nenechala se vytočit pohybem v hledišti, kdy se někteří dospělí s dětmi opožděně vraceli z krátké přestávky.
Alojsky ZUŠ Žamberk (dvě dívky) zahrály čínskou pohádku Náš drahý oslík, o cestě tatínka s holčičkou na trh, o jejich proměnlivém vztahu k oslíku, který málem umřel, ale všechno se v dobré obrátilo. Hrají na malém paravánu – papírovém kopci, okolo něj, s malými loutečkami. Využívají xylofonu a činelků, pracují s půvabnými detaily, např. nad holčičkou letí motýlek). Interpretky na sebe slyší, komunikují, mají smysl pro rytmus a vývoj příběhu - tak jak tomu většinou u soborů pracujících pod vedením Olgy Strnadové bývá.

Inscenace nominovaná na LCH:
STEMIL, ZUŠ Střezina, Divadlo Jesličky Josefa Tejkla, Hradec Králové - inscenace Jiřího Polehni inspirovaná předlohou Josefa Kainara a nazvaná Ubu. Ubu? Ubu! Soubor se s touto inscenací loni zúčastnil krajské přehlídky v Hradci Králové, odkud byl doporučen na LCH, ale nebyl zařazen. Pozitiva inscenace zůstala zachována. Hraje se hadrovými manekýny, občas spodovými loutkami. Loutky odpovídají svým „krásně hnusným“ vzhledem a výrazem koncepci inscenace, vesměs zvládají rozehrávat stručnou a přímočarou slovní rovinu. Jejich „pokleslost“ je hezkým kontrastem k využitým panenkám a prvkům, evokujícím dětskou roztomilost. Téma krále Ubu (lačnost po moci, občanská konformita a zbabělost) je rozhodně silné svou nadčasovostí. Režisér se mohl opřít především o výborný loutkoherecký výkon představitele krále Ubu. Lépe než loni si loutkoherci poradili s využitím prostoru. Volbou tématu i jeho zpracováním jde o inscenaci rozhodně zajímavou a netuctovou. Proto se porota (Alena Exnarová, Jaroslav Jung a Petr Pištěk) rozhodla inscenaci nominovat na LCH.
Alena Exnarová