Texty: WILDA, Jiří: Vím že,... O Martinu Zajíčkovi, k jeho 60. narozeninám. Divadelní HROMADA, 2007, podzim, s.45-47

Vím že,..
.
- začal hrát divadlo v Kolíně;
- je veselý;
- na začátku 80tých let v Lomnici nad Popelkou založil spolu s Jaroslavem Poláčkem, svou ženou Jitkou a několika dalšími Kočovné divadlo Lomnice (Stará historie, Dezertér z Volšan, Turecká kavárna, Rozhodně nesprávné okno, Jak přišla basa do nebe);
- na začátku 90tých let se divadlem začal postupně víc a víc živit, nejdřív v Pardubicích v divadle Leporelo, které založil režisér Josef Lédl (Hrnečku vař, Hans Sachs, Komedie vánoční). To byla ale pouhá epizoda před další divadelní „ štací „. Tou se stalo Volné herecké sdružení (VHS), kterého principálem je dodnes (Čertovské pohádky, Námluvy, Don Juan, Pidimuž, Dalibor, Lavička,Výbuch na Jičínském zámku, Play Strinberg, Mastičkář, Jak si Tagaro udělal moře, Sedlák Jiljí z Oujezda, Vstupte, Žert, satira, ironie aneb hlubší význam................);
- v kolektivu je oblíbený;
- postupem doby se divadlem živil čím dál méně, tak jak byl víc a víc ředitelem jičínského K-
klubu a že při své práci, hlavně se studentským divadlem, vždycky dokázal „vydojit“ z lidí okolo sebe to nejlepší co v nich bylo (ostatně byl dlouhá léta zootechnikem);
- to mu všichni vždycky záviděli, že dokáže zblbnout a strhnout všechny kolem sebe, někdy dokonce i ty, co šli jen tak náhodou kolem (Poprask na Laguně, Rytíř hořící paličky, Tři sestry a jeden prsten, Pašije, .................);
- to zároveň i nechápu, neboť vím, jak zoufale nerad zkouší;
- o to raději hraje, ale stokrát ho člověk viděl pochybovat „jestli tam má vůbec vlízt ...“;
- je to intuitivní herec a málokdy se trápí s postavou. Je fajn ho sledovat jak na to jde. Často přes rekvizitu, drobné gesto a pak to „uplácává“ okolo;
- je milé sdílet s ním na jevišti jeho radost ze hry a třebas jen nahrávat na smeče a dívat se, co s tím jde všechno udělat, ale není nic hroznějšího než mu jako Edudantovi dělat Francimora (1x repríza);
- je skvělý muzikant, dokáže zahrát na cokoli, alespoň to všichni říkají. Já ho viděl hrát jen na kytaru, piano, citeru, flétnu, triangl a velmi bídně, kdesi na ulici, na harmoniku. Jest pravdou, že měl u nohy igelitku nacpanou penězma;
- spousta z „jeho“ dětí se chytla u divadla nebo studují umělecké obory a v Jičíně bychom nenašli osobnost, která by ovlivňovala osudy nebo alespoň směrovala studenty tak jako on.
- naprosto postrádá výtvarný vkus (naštěstí má okolo sebe lidi co ho usměrňují);
- jednou jsem viděl jeho bratra, jenž vypadal podobně, ale byl úplně jiný, neboť zkoumal rozličné osmiúhelníky (Martin vždy kosočtverce) neb byl skrze ně vědec. Taky mu zařídil nový zuby v tom ústavu;
- je veselý;
- ač „workoholik“ umí vyfouknout, nejvíce pak na své lodi, kde se nechá titulovat „bratře kontra admirále“ a po půlnoci „ser“ (tedy sire)
- bez své ženy by byl jen poloviční.To v těchto oslavných článcích málokdy zazní, ale polovina plánů, snů, vizí, realizací, úspěchů, sukcesů, kroků do tmy a průserů se peče ve dvou a to v rodině principálské. Jitka je jeho první síto a pamatuju ji i jako asistentku režie i jako režisérku a Zajíček byl takhle malej;
- vůbec necvičí. Od té doby, co přestal v osmé třídě chodit do Sokola, tak necvičí. Zkuste mu domluvit;
- v kolektivu je oblíbený
- v osmdesátých letech bylo jeho nejfajnovější jídlo králík s knedlíkem a se zelím. Coby zootechnik byl i chovatelem králíků a měl je v kotcích pěkně seřazené od shora dolů i s cedulkama. Nahoře byl Brežněv, vedle Bilak, pod nima Indra s Kolderem a dole ....a tak postupně šli;
- byl i stavitelem automobilů. Aby mohlo divadlo jezdit na štace co nejpohodlněji a nejúsporněji, zakoupil automobilový vůz značky „Nisa“ , a jelikož tento byl ve stavu velmi neuspokojivém, rozhodl se pro přestavbu. K tomu účelu sehnal spousty plechu a vyrobil z něj karoserii, podlaha z pěkných palubek pokryta linoleem nám pěkně ubíhala pod nohama. Výsledný tvar byl něco mezi velkou žehličkou a vozidlem francouzské policie, kterým vytlačuje demonstranty. To auto jsme měli fakt rádi. Hlavně v zimě;
- je fajn pořád vymejšlet blbiny, i když člověku není dvacet, ale o to líp vám je ostatní sežerou;
- nevím, jak se podobné chvalozpěvy zakončují. Snad přáním, aby to nebyl zároveň nekrolog, i když o tom silně pochybuji. Martin je za ta léta tak důkladně prouzen, že strach o jeho zdraví můžeme přenechat generaci lékařů, která právě nastoupila do mateřské školy. Příbuzným proto nezbude nic jiného, než-li si počkat někde v průjezdu s lešenovou trubkou. Chápejte – dědictví!
On si za ty roky tím divadlem přišel na pěkný prachy!