Texty: GREGAR, Alexandr: Stačíme si sami – protože musíme, ale taky chceme. Rozhovor s Ladislavem Novákem. Divadelní HROMADA, 2013, jaro-léto, s. 13-15.

Stačíme si sami – protože musíme, ale taky chceme.

Na Lomnické krajské přehlídce činoherního divadla, která se konala o prvním březnovém víkendu, jsem se dal do řeči s jejím hlavním pořadatelem a navíc předsedou Jizerské oblasti SČDO, Ladislavem Novákem. O tomto známém divadelníkovi, nepřehlédnutelném nejen na severovýchodě Čech, si v databázi českého amatérského divadla můžete přečíst, že byl (a je) neúnavným organizátorem krajských a později oblastních ochotnických přehlídek, soutěží hereckých monologů Cyranův kord a především nadšeným ochotníkem v Lomnici nad Popelkou. Na divadelních prknech začínal v dětských rolích v rodném Krnsku i v sousedním Jizerním Vtelně u Mladé Boleslavi, hrával jako student v Jilemnici a když nastoupil do lomnického Technolenu, hned první den začal zkoušet s místními ochotníky. Od roku 1959 je členem souboru J. K. Tyl, hraje tu a režíruje dodnes, stále je i jeho jednatelem. Od roku 1975 byl ředitelem místního kulturního klubu a především duší kulturního života města. Dodnes pomáhá udržovat a rozvíjet aktivity lomnického divadelního spolku, v roce 2003 byl zvolen i předsedou výboru SČDO Jizerská oblasti. Což bylo první téma našeho rozhovoru.

Co představuje ono téměř tajemné pojmenování - Jizerská oblasti?
V rámci struktury Svazu českých divadelních ochotníků zahrnuje tři okresy Libereckého kraje: Liberec, Jablonec nad Nisou a Semily. Česká Lípa se přiklonila k Děčínu. Pro tuto oblast pořádá náš spolek Tyl postupovou přehlídku, letos už po šestnácté. Tradičně se přehlídky zúčastňují kromě Lomnice i soubory ze Semil, Turnova, Jilemnice, z Tanvaldu a Českého Dubu, a když je méně uchazečů sáhneme do východočeské nebo středočeské oblasti. V našem regionu máme ještě přehlídku v Josefově Dolu, ale to je postupka na Krakonošův divadelní podzim, pro tzv. venkovské soubory, např. Slaná, Rakousy, Rokytnice, Zákupy, Bozkov či samotný Josefův Důl. V posledních letech tam jezdí i Vysoké nad Jizerou, které dříve soutěžilo u nás. Pořádali jsme i přehlídku v Tanvaldu, Tanvaldský člunek, zaměřenou na pohádky pro děti. Ale těch začalo být jako šafránu, takže jsme ji museli zrušit. Když se něco z inscenací pro děti objeví, směřujeme ji na Ústecko nebo do Havlíčkova Brodu.

Jak pěstujete komunikaci mezi členy SČDO?
Máme pravidelné čtvrtletní schůze výboru naší oblasti a scházíme se pokaždé někde jinde. Zveme i soubory, které členy nejsou – chceme totiž, aby se vzájemně poznávaly a vyměňovaly si pak třeba představení. Ostatně příležitostí k vystupování je dost - např. i na Lomnickém kulturním létu, na Semilském paroháči, na divadelním březnu v Jilemnici... Nejsme, coby SČDO, spolupořadateli těchto akcí, ale podílíme se na nich právě výměnou představení. V plánu máme uspořádat na podzim v Železném Brodě přehlídku monologů a jednoaktovek – objevila se taková představení a o takovou přehlídku je zájem. Myslím, že se nám především podařilo propojit naše venkovské soubory - aby se poznaly a našly k sobě cestu. U městských bývá vzájemná komunikace často zprostředkována místními kulturními středisky, a ta spíše dávají přednost „dramaturgii“ dovážených profesionálních divadel. U těch venkovských je vyměňování inscenací snadnější, přímější.

Ve východních Čechách jsme přehlídku monologů a jednoaktovek museli zrušit, protože kromě občasné reprezentace hradeckých Jesliček a představení vykostěných z běžného repertoáru pardubického Exilu se těmito „disciplínami“ u nás nikdo nezabýval...
Vidíš, u nás naopak, v několika souborech zájem o jednoaktovky stoupá, také v Lomnici se chystáme na Čapkovy povídky... Potěšilo mě, že se toho chce iniciativně ujmout Železný Brod, dokonce s podporou městského úřadu. Jako předseda oblasti jsem měl vždycky v Praze na ústředí SČDO výčitky, že nic z tohoto žánru se u nás neděje a konečně se blýská na lepší časy.

Na letošní postupové krajské přehlídce pojizerských souborů jsme viděli jen jejich vzorek, pouze čtyři. Kdo jsou ty ostatní?
Tradičními soubory, které pravidelně do Lomnice jezdí, jsou Jilemnice, Železný Brod a Semily. Letos neměly představení: Železný Brod se snad nedohodl s Dilií o autorských právech, jinde se neurodilo. Vesměs jde o tzv. klasické amatérské soubory, zaměřené na činoherní divadlo - třeba náš, lomnický: máme přes šedesát členů, čtyřicet se může stále postavit na jeviště, ale jsou mezi nimi samozřejmě i začátečníci. Ale o režiséry nemáme nouzi, někdy dokonce nevíme, jak co obsadit, i tak to bývá. Třeba současně s Hmyzem, v němž účinkovalo skoro dvacet herců a režírovala ho Renata Tomešová, jsme současně připravovali (v mé režii) pohádku Dlouhý, Široký a Bystrozraký, aby si zahráli i ostatní... A taky máme skvělé zázemí v Tylově divadle.

Jste divadelní spolek J. K. Tyla - divadlo nese stejný název. Jako instituce či budova vám patří?
Patřilo. Tak jako většině spolků, které si takové svatostánky divadla postavily. To naše už v roce 1930. Tehdejší lomnický divadelní spolek dokonce oslovil předního českého architekta Oldřicha Lisku (mj. autora funkcionalistických Městských lázní v Hradci Králové) a s pomocí obce a především místní Spořitelny vznikla jedna z nejkrásnějších venkovských divadelních budov v tehdejším Československu. Její stavbou se spolek tenkrát obrovsky zadlužil. No, jen se s tím stačil porvat, přešlo divadlo v roce 1951 do majetku obce - ostatně, v tom roce byly spolky zrušeny...
Po roce 1989 jsme o vrácení divadla neusilovali. Ale stále jsme v něm jako „doma“. Město nám ho - prostřednictvím Kulturního a informačního střediska - poskytuje k činnosti, nemusíme se finančně podílet na jeho provozu, údržbě, na topení, na svícení. Zkoušet můžeme, jak potřebujeme a jak dlouho chceme. A výtěžek z představení je našim výtěžkem – z toho pak platíme náklady na energie, které při představení spotřebujeme. Finanční příspěvek město dává pouze na krajskou divadelní přehlídku a na Lomnické léto, na akce, jichž jsme hlavním pořadatelem. Ale jinak nedostáváme na běžnou činnost ani korunu. Ani to nepotřebujeme, náš divadelní spolek je občanské sdružení s vlastním rozpočtem: máme svá vydání, ale také výnosy, především z členských příspěvků, ale také příjmy z vlastní činnosti, především ze vstupného. Na tuto přehlídku máme ještě příslib grantu od ministerstva kultury, něco jsme dostali i od libereckého kraje. Krajský výbor SČDO dává svou Cenu. Na činnost spolku tedy nedostáváme od nikoho nic, musíme si vydělat - na premiérách máme vyprodáno a přínos od 450 diváků bývá slušný, hodně vyděláme i na pohádkách pro školy, reprízujeme je dvakrát, třikrát, nějaký výtěžek bývá i ze zájezdů ...

Často chce správce místního divadla, většinou samozřejmě bývalého spolkového domu, zaplatit za každou minutu strávenou divadelním spolkem na jevišti. Na to zase někde poskytuje tzv. místní granty. Takže se obecní peníze točí v kruhu – vaše město se chová kupodivu velmi kulturně... A co sponzoři?
Jako spolek žádné výrazné nemáme. Pořádáme ale Lomnické kulturní léto a tak jejich podporou také trochu využíváme, hrajeme většinou zahajovací představení a náš příjem je vždy velmi slušný. Někdy si dokonce vypůjčíme sál v jiném městě, třeba v Nové Pace - sami si pozveme publikum a samozřejmě se snažíme, aby bylo plno. Za pronájem sice dámě nějakou tu korunu, za ty využité tři čtyři hodiny samozřejmě zaplatíme, ale zbylý příjem jde do naší pokladny. Pak si můžeme dovolit dělat i výpravné a náročné inscenace jako Ze života hmyzu nebo Poprask na laguně. Žádné bohaté mecenáše v Lomnici nemáme, ani tady na to takové podpory schopná místní společnost neslyší ...
Ale lomnický soubor má už téměř 190 let trvající tradici, a tu držíme. Pro členy pořádáme zájezdy do profesionálních divadel, tajné výlety, třeba na hory, nežijeme pouze od inscenace k inscenaci a jen na zkouškách (a pouze ti, co právě zkoušejí). V Lomnici jsme stále jakýmsi občanským centrem. Samozřejmě, že kromě divadelního spolku tu jsou i loutkáři (pod Kulturním a informačním střediskem), ale mnozí z nich jsou taky naši členové. Musím zaklepat, v rámci možností, ale především díky porozumění města a našich diváků, a hlavně díky dobrým vztahům uvnitř spolku, funguje Lomnický Tyl dobře. Ostatně i místostarosta města je našim členem ...