Texty: STROTZER, Milan: 11. Národní přehlídka seniorského divadla v Miletíně 2014

11. Národní přehlídka seniorského divadla v Miletíně 2014

Milan Strotzer

V prodlouženém víkendu se ve dnech 21. – 23. listopadu 2014 uskutečnila 11. Národní přehlídka seniorského divadla v Miletíně na Královéhradecku. Byla příjemným setkáním 8 amatérských divadelních souborů, jejichž herecké soubory jsou složeny nejméně z 50 procent z divadelníků starších 60 let.

Přehlídku zahájil v pátek 21. 11. odpoledne divadelní spolek Proměna o. s. REMEDIUM Praha inscenací z vlastní autorské dílny Vražda v penzionu pro starší dámy. Na minulém ročníku národní přehlídky v Miletíně soubor zaujal nejen svou autorskou inscenací Voď vás Pánbů!, vytvořenou kolektivem souboru na motivy aktovek Ladislava Stroupežnického a filmu Otakara Vávry Cech panen kutnohorských, ale také tím, že byl jediným vpravdě seniorským souborem, a to bez výjimky. Jedenáctičlennému hereckému kolektivu je v součtu 777 let, byl tedy jednoznačně souborem s nejstarším věkovým průměrem. Očekávání miletínského publika nezklamal. Režisérka Eva Stanislavová ve spolupráci s Helenou Kubů připravily textovou předlohu ušitou takříkajíc na míru pro 10 žen a 1 muže. Režisérka kladla na herce přiměřené a zvládnutelné úkoly tak, aby mohl vzniknout scénický tvar s přehledným příběhem a výpovědí a přitom pobavil.

Před večerním představením se kromě oficiálního zahájení přehlídky uskutečnil akt předání Zlatého odznaku J. K. Tyla panu Stanislavu Friedrichovi, členu místního divadelního spolku Erben. Vyznamenání, které je udělováno zasloužilým ochotnickým divadelníkům občanskými sdruženími amatérského divadla s celostátní působností, předali zástupci Volného sdružení východočeských divadelníků dr. Alexandr Gregar a Naďa Gregarová.

Páteční večerní představení sehráli senioři divadelního souboru Kolár z Police nad Metují. Uvedli v režii Ivany Richterové a úpravě Alexandra Gregara inscenaci hry italského dramatika Alda Nicolaje Až se zima zeptá, nebudu se bát aneb Tři na lavičce. Hra je vděčnou příležitostí právě pro herce v pokročilém věku. Té také inscenace využila. Ocenění hodné herecké výkony podali Pavel Zuzek v roli Silvestra Bocaccia a František Pivoňka v roli Luigiho Lapaglii.

Sobotní přehlídkový program otevřelo Taneční studio Light Praha inscenací Hlasy země, jejíž předlohu připravila režisérka souboru Lenka Tretiagová. Název souboru napovídá, že půjde o taneční divadlo, respektive vystoupení ‒ choreografii scénického tance. Nebylo tomu tak. Hlasy země jsou syntézou tance, slova, hudby a vynalézavého scénografického řešení využívajícího mj. filmovou projekci vznikající přímo na jevišti. Hlasy země jsou však především unikátním projektem rodinného komunitního divadla. V představení vystupují opravdové babičky a jejich vnučky. V inscenaci se prolínají osudy pražských babiček s literární předlohou francouzského spisovatele Jeana Giona. Účastníci projektu vytvářeli Hlasy země při společném pobytu přímo v místech, kde se odehrává Gionův příběh. Výsledkem je poutavý a přesvědčivý scénický tvar, který prostřednictvím živé mezigenerační komunikace sděluje aktuální téma o potřebě nalézání lidských kořenů a naplnění lidského poslání při zrodu nového života a jeho pokračování. Soubor nesplňoval podmínky účasti na přehlídce, neboť většina aktérů na jevišti není starší 60 let, a tak vystupoval jako host nesoutěžně. Zařazení Hlasů země do programu přehlídky bylo však velice přínosné, a to nejen pro samotné tematické zaměření. Následná diskuse k představení byla jednou z nejživějších a nejzajímavějších.

Pražský soubor Light vystřídal na miletínském jevišti divadelní soubor PIKI z Volyně. Představil se s původní hrou člena souboru Miloslava Pikolona Podzim života je krásný. Pikolonova hra připomíná svou formou, předepsanou výpravou a personářem Tři na lavičce Alda Nicolaje. Je však zakotvena důsledně v českém prostředí. Její tři hlavní osoby jsou obyvateli domova důchodců, čtvrtou osobou je jeho mladičká pracovnice. Jak napovídá už název, myšlenkové vyznění hry je také poněkud jiné, optimistější. Z herecky zdatného hereckého kolektivu volyňského souboru vyniká svým komediálním hereckým výkonem Miloslav Pikolon v roli Antonína.

Sobotní program pokračoval přestavením souboru Vojan z Hrádku nad Nisou, který uvedl v režii Jana Sladkého inscenaci hry Ladislava Smočka Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho. Inscenace se stala jedním z vrcholů letošní přehlídky seniorského divadla, a to zejména pro herecký výkon Jana Sladkého v roli Dr. Burkeho, jemuž zdařile sekundovaly především Aurelie Roubalová v roli Svatavy a Renata Bendová v roli Outěchové. Inscenace nebyla přijata bez výhrad. Zbytná v ní byla dopsaná role Čmuchálkové, zejména se však ukázalo nevýhodné obsazení role Václava Václava ženskou představitelkou. Díky tomu dochází po gejzíru hereckých kreací a přesně budovaných gagů k oslabení finále hry.

Poslední sobotní představení sehrál divadelní spolek Vojan z Libice nad Cidlinou. V režii hostujícího Milana Schejbala uvedl konverzační komedii francouzských autorů Jeana Della a Géralda Sibleyrase Půldruhé hodiny zpoždění. Lechtivá komedie o narušování manželských stereotypů v desetiletí trvajícím svazku je příležitostí a výzvou pro zkušeného herce a neméně zkušenou herečku. Manželé Jaroslav a Helena Vondruškovi z libického Vojanu takovými bezesporu jsou, což prokázali již mnohokrát a naposledy i v komedii Půldruhé hodiny zpoždění, v níž neopustí za celou dobu jeviště. V přehlídkovém představení byl ocenění hodný především herecký výkon Heleny Vondruškové v roli Laurence.

V neděli 23. 11. dopoledne vystoupil divadelní soubor Nakop Tyjátr z Jihlavy s inscenací monodramatu podle povídky Pavla Kohouta Moje maminka. Nelehkého hereckého úkolu se zhostila výborně paní Eva Čurdová v režii Petra Soumara. V komorním hracím prostoru herečka zprostředkovala divákům působivý příběh osudů řecké dívky a její matky situovaný do období okupace Řecka Italy a Němci během druhé světové války a do období poválečného. Eva Čurdová přesvědčujícím způsobem dokazuje, že monodrama se může pro diváka stát hlubokým zážitkem i přes více než skromnou scénografii (prázdná poloaréna s jednou židlí, nemocniční pyžamo a plášť), pokud je naplněno hereckým prožitkem a zřetelně formulovanou myšlenkou. Další vrchol přehlídky.

Závěr přehlídky patřil divadelnímu souboru Vicena z Ústí nad Orlicí. V režii Jarmily Petrové nastudoval předlohu Oldřicha Daňka Hříčky o královnách – útržek francouzský a ruský. Inscenace vypráví dva příběhy, jeden z francouzského královského dvora z doby vlády Ludvíka XV. a druhý z ruského carského prostředí o jednom dnu velkokněžny Kateřiny Alexejevny, později carevny Kateřiny Veliké. Vyrovnaný herecký soubor zprostředkoval divákům obě hříčky prostředky tradičního iluzivního divadla na velice dobré úrovni. V přehlídkové skladbě byl jediným souborem, který se pustil do okázalé scénické a kostýmní výpravy, nota bene historické. Ta byla také po zásluze oceněna.

Vždy po dvou odehraných představeních se konaly diskuse k jednotlivým představením. Přehlídka programově nezvolila formu obligátních rozborových a hodnotících seminářů, ale dala přednost otevřené rozpravě členů hrajících divadelních souborů a lektorského sboru. Rozpravu zahájil vždy úvodní vstup některého z pověřených vystupujících souborů, který spočíval ve vyjádření toho, co bylo na představení zajímavé, ocenění hodné, co zaujalo v pozitivním smyslu slova, v druhé řadě pak byly pokládány otázky týkající se problematických stránek inscenace. K takto zahájené rozpravě se přidávali další divadelníci z auditoria tvořeného členy na přehlídce hrajících i nehrajících souborů. Až poté se ujímali slova členové lektorského týmu, který tvořili režiséři Rudolf Felzmann, prof. Mgr. František Laurin a PhDr. Milan Strotzer, který rozpravu moderoval. Takto zvolená forma povídání o viděném způsobila bezprostřední zapojení povětšině četného auditoria a vstřícnou atmosféru, aniž by byly reflexe představení ochuzeny o odborné pojmenování pozitivních a sporných stránek inscenací.

O vstřícnou a pohodovou atmosféru celé přehlídky se postaralo město Miletín a kolektiv domácího divadelního souboru Erben v čele s Mgr. Radkem Fleglem, na němž ležela tíha organizace přehlídky. Soubor Erben vytvořil příjemné klima pro konání přehlídky, jak v tzv. Sousedském domě, kde se konala představení, tak v dalším městském objektu v blízkosti Sousedského domu, kde byl k dispozici příjemný prostor pro diskuse o představeních. Nechyběla přehledná programová brožura přehlídky a další informativní materiály určené účastníkům přehlídky. O každý ze zúčastněných souborů se staraly pečovatelky z řad miletínského divadelního kolektivu, které se rovněž postaraly o přivítání souborů a předání pozorností. Jednotlivá představení suverénně uváděla Dagmar Fleglová. Miletínští i letos využili obrazovou znělku přehlídky, jejíž projekce uvozovala jednotlivá představení.

V závěru přehlídky byly lektorským týmem vyhlášeny ocenění za nejlepší předvedené výkony – viz výsledková listina v příloze. Členové lektorského týmu využili práva doporučit z přehlídky inscenace k účasti na Jiráskově Hronově, festivalu amatérského divadla 2015. Doporučili (bez určení pořadí) Divadelní soubor Vojan z Hrádku nad Nisou s inscenací hry Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho a Nakop Tyjátr Jihlava s inscenací Moje maminka.

11. Národní přehlídku seniorského divadla pořádal Divadelní soubor Erben o. s. Miletín s podporou města Miletín a ve spolupráci s NIPOS-ARTAMA Praha. Finančně přehlídku podpořily Ministerstvo kultury ČR, Královéhradecký kraj, Město Miletín a pět dalších institucí a podnikatelských subjektů z místa a okolí.