Texty: STROTZER, Milan: Hrobka s vyhlídkou, DS Zmatkaři Dobronín, recenze, KP Hanácký divadelní máj Němčice nad Hanou 2014

Divadelní soubor Zmatkaři Dobronín
Norman Robbins: Hrobka s vyhlídkou

Závěrečné soutěžní představení Hanáckého divadelního máje 2014 sehrál divadelní soubor Zmatkaři z Dobronína. Byla jím inscenace hry anglického autora Normana Robinse (*1931), který patří k řadě anglických herců, kteří využili zkušenosti ze své původní profese při psaní vlastních divadelních her. Díky citu pro rytmus představení, správnou míru nadsázky a pro stavbu situace, které musí mít dobrý herec v krvi, se jejich hry staly nesmírně úspěšnými a obletěly doslova celý svět. To platí i o Robbinsonově hře Hrobka s vyhlídkou. Výjimečnost této černé komedie je v propojení žánru detektivky s veselohrou a horrorem.

Inscenaci v režii Michaela Juráška j.h. lze označit jako morytát. Jde o poctivou režijní a hereckou práci souboru, která byla oceněna nemalým diváckým ohlasem. Inscenace je založena především na výborném typovém obsazení, a to bezezbytku. Režie ctí autorovu předlohu, a to v celém rozsahu včetně tempo-rytmické struktury. Ta byla narušena pouze v jedné scéně (převlékání postavy Peregrina Potera), což zapříčinil lapsus, který nastal v přehlídkovém představení.

Inscenaci, založenou na herecké práci, zdobí především tři herecké výkony, a sice Pavly Kasalové v roli služebné Aghaty Hammondové, Martiny Nováčkové v roli Moniky a Markéty Brodinové v roli Emily. K nim lze přiřadit i další ‒ Františka Kunsta v roli právníka Hamiltona Penworthyho, Alenu Tomáškovou v roli zdravotní sestry Anny Franklinové a Ondřeje Novotného v roli spisovatele Peregrina Pottera. Splnění svých hereckých úkolů dostály ale i představitelé dalších postav hry, byť svým postavám nevtiskli větší míru osobitosti.

Inscenace má i své problematické stránky. Především jde o nadužívání expresivního hlasového projevu a hlasové forze, což zapříčiňuje pocit stereotypnosti představení a jeho zdlouhavosti. Markantní je to např. u postavy Luciena, který nemá jinou než expresivní polohu hereckého výrazu. Týká se to však takřka celého hereckého kolektivu. Herci tak ochuzují plasticitu ztvárňovaných postav a inscenace se připravuje o větší míru napětí a tajemství. Problematickou je i scénografie inscenace, zejména řešení prostoru pro hru, a to do té míry, že některé důležité scény nemá část publika možnost zřetelně zhlédnout.

Milan Strotzer