Texty: Slaný, Slánská scéna, DOLEŽAL, Adam: John Graham - Hexenšus, recenze představení KP Wintrův Rakovník 2014

Slánská scéna o.s. Slaný
John Graham: Hexenšus

Adam Doležal

Soubor Slánské scény je stálým hostem na Wintrově Rakovníku. Během let a bezpočtu jejich představení, jsme si mohli zvyknout na vysoce nastavenou laťku kvality. Tu se ovšem letos nepodařilo udržet. Soubor si vybral pro svoji novou inscenaci komedii britského autora Johna Grahama, Hexenšus.

Už ve výběru textu lze vidět první kámen úrazu. Grahamova hra totiž nenabízí dostatek komediálních situací a přináší sebou spíše otazníky v logice jednání postav, než aby inscenátorům nabídla prostor pro jejich komické rozehrání. Vychází z tzv. životně pravděpodobné situace, která žánru crazy komedie klade překážky v podobě retardujícího a ve výsledku často zbytečného „logického“ jednání.

Tento problém textu ještě umocnilo jeho nedůsledné režijní vypracování. Ke hrám podobného žánru je nutno přistupovat s přesnou jevištní organizací z pozice režiséra, které se ovšem v tomto případě hercům pravděpodobně nedostalo. Situační gagy nejsou dostatečně vystavěny a postavy neakceptují v průběžném jednání svůj řídící úkol. Chybí, pro žánr crazy komedie zásadní, herecké prvky zhodnocení a zveřejnění plánu. Postavy tak působí vlastně jako poklidné a ničím překvapované. Proto mezi nimi nevzniká potřebné napětí. Jako příklad může posloužit postava slepého ladiče pian, Phipse (Jan Fany Fanta), který své průběžné jednání hraje v drtivé většině schovaný před diváky za pianem, nebo postava doktora McKenzieho (Libor Dobner), který jako by ani nezaregistroval, že se mu o rameno náhle opírá rozjařená letuška Anabelle (Nikola Fantová).

Jako třetí výrazný problém inscenace lze označit prostorové zpracování. To není důsledné v jasném rozdělení základních hracích prostorů, které se tak slévají do jednoho velikého prostoru. Pro diváka tak často není jasné, kdy která postava kterou slyší a kdy která postava kterou vidí. Toto nedostatečné pojmenování a prostorové neukotvení, má za následek nejen zeslabení komického účinku jednotlivých situací, ale často i nelogické jednání postav.

I přes výše zmíněné výtky je ale nutné zvýraznit, že máme co dočinění se zkušeným a kultivovaným souborem, který ví, co divadlo obnáší a svými dřívějšími inscenacemi to už několikrát dokázal. Je jen škoda, že letos nemohl svoji kvalitu dostatečně zúročit.