Texty: FRAJDL, Jiří: Osvětové hnutí v letech 1900-1918

ex: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: Vydavatel@seznam.cz

Prof. PhDr. Jiří Frajdl, CSc.
Osvětové hnutí v letech 1900-1918

V tomto období vstoupilo Rakousko-Uhersko již naplno do imperialistického stádia vývoje. Pokračovala také další politická diferenciace již značně rozčleněné české společnosti.

Ve straně národní vznikl mladočeský proud (od r. 1861), který vyústil v roce 1874 v Národní straně svobodomyslné. V roce 1874 vznikla celorakouská sociálně demokratická strana a v roce 1878 byla ustavena i Československá sociálně demokratická strana. Rok 1889 přinesl vznik Selské jednoty a v roce 1889 i agrární strany. V Litomyšli byla založena v roce 1894 křesťansko-sociální strana. Od roce 1897 působila maloburžoazní reformní národně socialistická strana, vedená V. Klofáčem. Vedle buržoazních a maloburžoazních stran vzniklo ještě několik dalších politických organizací, opírajících se převážně o inteligenci a střední vrstvy. Z nich nejvýznamnější byla česká strana lidová (realistická), vedená profesorem T.G.Masarykem (1850-1837). V roce 1899 vznikla strana radikálně státoprávní (A.Rašín, K.S.Sokol) a vroce 1906 v Pardubicích strana pokroková. Vznikla spojením České strany lidové (realistick=) a Pokrokového občanského klubu pro Pardubicko a Chrudimsko, založeného již v roce 1904 redaktorem Osvěty lidu A. Hajnem.

V roce 1908 splynuly strany radikálně pokroková a státoprávní ve stranu státoprávně pokrokovou, která spatřovala hlavní cíl státní samostatnosti na základě českého státního práva, Její členové byli odpůrci jak Kramářovy pozitivistické politiky, tak Masarykova realismu.K hlavním představitelům patřili K.S.Sokol, L. Borský, A. Kalina, K. Baxa. Zájmy střední a drobné buržoazie reprezentovala od roku 1909 strana živnostenská, která se ustavila v Prostějově. Všechny uvedené politické strany věnovaly pozornost osvětovému hnutí, neboť si uvědomovaly význam a vliv osvěty v nejširších vrstvách obyvatelstva, častěji však sledovaly cíle jen úzce stranické.

Do let 1900-1910 spadá také počátek tzv. druhé průmyslové revoluce, která přinesla využití elektřiny, spalovacích motorů a chemie. Pochopitelně, že i tato ekonomická stránka vývoje ovlivnila osvětové hnutí.

V oblasti osvětové práce bylo možno pozorovat zvýšenou aktivitu dělnické třídy, která je spojena s bojem hospodářským a politickým, což se také odrazilo v proletářské osvětě. Masová vystoupení dělnictva donutila vládnoucí třídu k zavedení všeobecného hlasovacího práva. V této otázce bylo osvětové hnutí jednotné, ale jinak bylo možno udělat ostrou dělící čáru mezi osvětou dělnickou a buržoazní. V osvětovém hnutí se výrazně prosazuje snaha rozčlenit osvětovou činnost do speciálních oborů a zaměření (osvěta hospodářská, zdravotní, tělovýchovná, kulturní, technická, agrární atd.). Vznikla celá řada nových osvětových organizací, institucí a ústavů, které hledají i nové metody práce. Výrazně se to projevilo především v práci dělnické akademie, založené v roce 1896.

Dělnická akademie vydávala vlastní věstník, zřídila knihovnu, čítárnu, organizovala přednášky a působila pozitivně i v oblasti tělesné rekreace a ženské emancipace. Počet dělnických vzdělávacích spolků rostl především po roce 1900 a Akademie svolávala jejich sjezdy.

Národně socialistická strana zakládá Ústřední školu dělnickou. Ta je však poplatná tomuto ideovému směru.

V roce 1900 vznikla vrcholová organizace, která chtěla spolupracovat se všemi osvětovými spolky a institucemi. Nová organizace přijala název Svaz osvětový. Vnitřně se členila na čtyři odbory? Umělecký, knihovní, přednáškový a organizační. Svaz osvětový vydával časopis Česká osvěta. Po stránce ideové náplně lze Svaz charakterizovat jako liberálně buržoazní, usilující o uplatnění pouze legálních forem práce. Mezi dělnictvem a mládeží však rostly antimilitaristické, protimonarchistické a antiklerikální nálady, které nebylo možno vyjádřit v rámci Svazu osvětového. Osvětové aktivitě s touto náplní se dařilo především v dělnických spolcích. Už sama tato skutečnost vylučovala monopolní postavení Svazu osvětového, který se musel spokojit nakonec přece jen s menší úlohou.

Také ženské hnutí si vytvářelo vlastní ústředí, v čele stál Ženský klub, založený v roce 1904. Po celé zemi vznikaly nejrůznější dámské spolky. Právo an vzdělávání žen propagovaly přední české spisovatelky, Eliška Krásnohorská, Tereza Nováková, Karolina Světlá aj.

V průběhu devadesátých let si ženy vybojovaly přístup také na univerzitu, od roku 1897 mohly být řádnými posluchačkami filozofické a od roku 1900 i lékařské fakulty, ale právnická fakulta a technika jim byly až do vzniku republiky uzavřené. První českou lékařkou byla dr. A. Honzáková (1875-1940). V roce 1912 se stala první žena poslankyní. Na rakouských školách mohla žena učit jen tehdy, když dodržovala celibát. Teprve od roku 1919 se mohla učitelka vdávat, aniž by přišla o své místo. Rozvoj ženského vzdělání podporovaly také učitelské spolky.

V oblasti zdravotnické osvěty zaujímala přední postavení Česká společnost pro veřejné zdravotnictví. Organizovala přednášky a vydávala zdravotnickou literaturu. Výrazným úspěchem zdravotnické osvěty bylo značně rozvětvené abstinentní hnutí, organizované Československým abstinentním svazem.

Po roce 1900 roste počet knihoven, čítáren a muzeí. Byl vydáván také úctyhodný počet časopisů a novin. Vzdělanost venkovského lidu byla poměrně vysoká, návyk číst noviny se stal zcela běžný. Také počet divadelních představení byl vysoký. Inteligence měla významné místo v národě. V roce 1910 byla jen dvě procenta negramotných český národ patřil k nejvyspělejším národům na světě. Český národ stál na prahu první světové války jako národ neplnoprávní, ale vysoce vzdělaný.

Nerovnoprávné postavení našeho národa aktivizovalo osvětu jazykově a vlastenecky zaměřenou. V tomto směru působily různé národní jednoty a matice.

Proti silnému germanizačnímu tlaku v 19. století si český národ zřídil korporace, které ,měly školskou a osvětovou funkci. Nejprve se zrodily místní matice, jejichž účelem bylo zřizovat české školy a vyvíjet osvětovou činnost.. V roce 1872 vznikla místní matice v Prostějově a Olomouci, roku 1873 v Českých Budějovicích, v roce 1878 v Brně a 1880 ve Znojmě a v Litoměřicích. Roku 1880 byla při sčítání lidu zjišťována národnost. Ale tak, že se nezjišťoval mateřský jazyk, ale řeč obcovací, aby i touto cestou se prokázal německý ráz pohraničí. Tvrdý germanizační tlak však nestačil a velmi mnoho Čechů se i v pohraničních okresech hlásilo ke své národnosti. Německý nacionalistický tisk volal na poplach a vyvolával protičeské nálady. Pohraniční kraje vyhlašovali Němci za svou državu a zcela vytlačili češtinu ze škol, soudnictví, administrativy i z veřejného života.

Německá buržoazie měla na své straně panovnický dvůr, vládu, státní úřady, armádu a dostatek financí. Aby uspíšila germanizaci lidí i prostoru, zřídila si zvláštní spolky a korporace. Teprve tato dosud neobvyklá forma odnárodňování vyburcovala odpor i na české straně. Již 5. prosince 1880 se konala ustavující valná hromada Ústřední matice školské, která během prvního roku sebrala na 70 000 zlatých na českou školskou a osvětovou činnost. Osvěta tu sloužila jako zbraň proti germanizaci. (Přednášky z české historie, písemnictví, literatury, o českém jazyku, o významu vzdělání apod.). Matice zahájila činnost otevřením opatroven pro české děti v Brně, Liberci, Nýřanech aj. V opatrovnách nebyla jen pasivní péče o děti, ale konalo se tu i mnoho osvětových přednášek, a to i pro dospělé. (přednášky o významu zdraví, o školském systému, o občanských právech apod.). Matice založila obecné školy v Liberci, Prachaticích, Znojmě, Duchově, Jihlavě, Mostě, Nýřanech, Trutnově aj. Učitelé těchto škol byli současně i aktivními osvětáři.

Matice školská měla zájem o zřizování českých pokračovacích a živnostenských škol a podporovala i kulturní a osvětové spolky. Suplovala vlastně úlohu ministerstva školství. Její rozpočet byl někdy až milionový a vznikal z dobrovolných darů a sbírek. Školy matiční byly umístěny ve vlastních budovách a tím se vytvořila i hmotná základna pro kulturní a osvětovou činnost.. Také dvě matiční gymnázia (Opava a Zábřeh) byla se svým profesorským sborem středisky české osvětové činnosti na severní Moravě a ve Slezsku. V roce 1929 Matice vydržovala obchodní akademie v Jablonci nad Nisou a v Teplicích., studentský internát v Karlových Varech, jednu školu měšťanskou, pět škol pro ženská povolání (Český Krumlov, Mariánské Lázně, Lovosice, Nový Jičín a Trutnov), 134 opatroven, 34 jazykových kurzů, 80 škol pokračovacích, 6 škol hudebních. Na matičních školách zaměstnávala 415 osob.

Vedle Matice vznikaly ještě národní jednoty, které se sdružovaly pod vedením Matice, ale vykonávaly samostatně činnost hospodářskou, podpůrnou, kulturní a osvětovou.

Národní jednota pošumavská vznikla v roce 1884 a působila v oblasti od Plané až po Havlíčkův Brod. Ve Vimperku, Nových Hradech a jinde zřizovala Národní domy. Jednota pořádala osvětové zájezdy do Prahy a podporovala přednáškovou činnost nejrůznějších typů.

Národní jednota severočeská zřízená v roce 1885 čelila německému tlaku v oblasti od Rakovníka přes Litoměřice až po Poličku. Národní domy vznikly v Lanškrounu. Hostinném, Podbořanech a jinde. Jednota věnovala značné finanční prostředky na vybudování českých knihoven v pohraničních městech. Ve vedení Jednoty vznikl také podnět k založení Klubu českých turistů, který v některých letech věnoval rovněž značnou pozornost osvětové činnosti, především v oblasti přírodních věd a ochrany životního prostředí.

V roce 1885 vznikla Národní jednota pro jihozápadní Moravu. Působila v okresech Znojmo, Brno, Mikulov, Jihlava a Moravská Třebová. V roce 1919 měla 47 000 členů v 73 odborech (organizacích). Roku 1896 vznikla Československá jednota v Praze s úkolem pečovat o Slovensko, Slezsko a české menšiny v Rakousku. Umožňovala slovenské mládeži studium na českých středních a odborných školách.Do roku 1Q919 zřídila 302 knihoven. Organizovala výpravy slovenských studentů do Prahy, pořádala osvětové přednášky a zábavné akce. Zajišťovala také učební místa pro slovenské chlapce, což bylo výhodné pro řemeslníky a živnostníky, neboť šlo o lacinou pracovní sílu.

Na Těšínsku pracovala od roku 1897 Matice osvěty lidové. Velkým činem této organizace bylo zřízení českého gymnázia v Orlové. V roce 1929 měla 23 000 členů a vydržovala školu pro ženská povolání v Novém Bohumíně a v Karviné, hudební školu v Českém Těšíně a 54 mateřských školek. Vedle školství věnovala značnou pozornost osvětové práci.

Konečně v roce 1910 vznikla Národní jednota slezská, která si dala do programu zakládat knihovny, poučovat přednáškami a tiskem širokou veřejnost o Slezsku, podporovat české školství a finančně přispívat na slezské studenty na pražských vysokých školách. Jednota organizovala výpravy českých dětí do Prahy. Měla asi 1 700 členů (1929).

V letech 1900-1918 se čile rozvíjela vzdělávací činnost v Sokole, DTJ a v hasičských jednotách. V roce 1900 byl uspořádán první sjezd vzdělávacích odborů sokolských jednot k projednání metod a forem sokolské osvěty. V opozici sokolské ideologii působila od roku 1897 Dělnická tělocvičná jednota v Praze a od roku 1902 Svaz dělnických tělovýchovných jednot československých. DTJ tvořila levou opozici, konzervativní opozici vůči Sokolu vyjadřoval katolický Orel, který rovněž organizoval vzdělávací práci, jež se však plně opírala o církevní základ.

Kosmopolitní ideologii vyjadřovalo skautské hnutí.

V umělecké a výtvarné výchově sehrály významnou úlohu muzea a galerie. Také kluby rodáků se staraly o historické památky. Zájem o hrady.zámky a tvrze vyvolalo dílo Aug. Sedláčka „Hrady, zámky a tvrze české“. Okrašlovací spolky sdružené do Svazu spolků pro okrašlování vedle výstav a přednášek organizovaly též péči o parky, budovaly rozhledny, zakládaly sady a pečovaly o životní prostředí.

Dělnické pěvecké spolky uspořádaly v roce 1904 první hudební festival. Vynikající úspěchy sklízela učitelská pěvecká sdružení, především Pěvecké sdružení moravských učitelů a Pěvecké sdružení pražských učitelů. V Rychnově nad Kněžkou vznikl v roce 1918 pěvecký soubor Kocourkovští učitelé. Ve své tvorbě plně využíval parodie a satiry. Zakladatelem a dirigentem souboru byl Josef Káš a Svatopluk Venta.

Neodmyslitelnou součástí kulturního života na venkově bylo ochotnické divadlo. Většina divadelních spolků se sdružila do Ústřední matice divadelních ochotníků (později Ústřední matice divadelního ochotnictva československého). Ústřední matice (ÚMDOČ) vydávala svůj časopis „Ochotnické divadlo“.

Do bohaté osvětové aktivity neblaze zasáhla první světová válka. Pokrokové organizace a spolky byly zakázány. Poměrně nejlépe se válečné cenzuře a policejnímu dozoru vyhnulo dětské loutkové divadlo, které navazuje v realistické podobě ba obrozenecké a romantické tradice předchozích let.

Loutkové divadlo poutí k sobě pozornost kulturních a osvětových pracovníků, umělců, spisovatelů, literárních kritiků, učitelů tělovýchovných pracovníků, především v řadách Sokola a DTJ. Z úcty k loutkovému divadlu vyrostl v roce 1905 památník M. Kopeckému v Týně nad Vltavou. Zakládají se spolkové scény, vypisují se soutěže na nové hry a objevují se nové rysy loutkářství, především v tom, že loutkohra proniká do rodin repertoárů se včleňuje lidová pohádka, která nebyla dosud v popředí pozornosti. Organizátorem loutkového divadla se stal Jindřich Veselý (1885-1939), který pořádal výstavy, přednášky a v oce 1912 začal vydávat odborný časopis Český loutkař. Záhy se vytvořil Svaz přátel loutkového divadla a při Osvětovém svazu vzniklo Loutkářské soustředění, které organizovalo mezinárodní výstavy a nejrůznější školení. V roce 1929 vyšel i podnět k mezinárodní loutkářské organizace.

Nový rozmach loutkového divadla nastal po první světové válce. Vedoucí osobností se stal Josef Skupa (1892-1957), autor populárních loutek Spejbla a Hurvínka. Vedl nejprve soukromé a pak družstevní loutkové divadlo, které svéráznou satirou a lidským humorem proniklo mezi malé i velké diváky doma i v zahraničí. Za své zásluhy o loutkářství byl v roce 1948 vyznamenán titulem národní umělec.

Pedagogické úkoly loutkového divadla vystihl dobře soubor Umělecké výchovy v Praze na Vinohradech. V Praze vznikla také umělecká scéna Říše loutek v čele s akademickým sochařem V. Suchardou. Také na venkově vzniklo několik významných scén. Světová válka způsobila velké ztráty, zanikly stovky loutkových divadel, přestal vycházet odborný časopis a byl likvidován také spolkový život, který se spojoval loutkářskou aktivitou. Za války zanikly také loutkové scény zakládané při středních školách, především na učitelských ústavech.

Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: Vydavatel@seznam.cz