Texty: SCHEJBAL, Milan: Album A. P. Čechova, Slánská scéna Slaný, hodnocení inscenace na KP Wintrův Rakovník 2012

ALBUM A. P. ČECHOVA

Milan Schejbal

Soubor Slánská scéna Slaný, který se v posledních letech často prezentoval na Wintrově Rakovníku, si tentokrát vybral pro svou inscenaci koláž z povídek A.P. Čechova pod názvem Album A.P. Čechova. Jedná se o kompilát několika epických povídek (např. Chameleon, Z deště pod okap, Na dače aj. a snad nejznámější z nich je povídka Slzy, které svět nevidí, proslavená brilantním výkonem Jana Wericha v televizním zpracování). Společným jmenovatelem těchto povídek je autorův pohled na tzv. obyčejný svět ruského venkova, jeho výsměch slabostem, omezenosti, zaostalosti a předsudkům zde žijících lidiček, vše však měřeno základním úhlem laskavého a chápajícího pohledu.

Režisér Miroslav Večerka rozehrává toto bizarní panoptikum prakticky na holé scéně ohraničené naddimenzovaným fotografickým albem, v němž se jednotlivé příběhy oddělují „listováním“ a doplňují jen nejnutnějšími scénickými prvky. Veškerá tíha sdělení je tudíž záměrně realizována přes herecké jednání, a to se dařilo při soutěžním rakovnickém představení naplnit s velmi střídavými úspěchy. Zatímco první povídka (Chameleon) vykazovala ve čtvrtečním večeru snahu po rozporuplném vyjádření toho, co postavy říkají a co si ve skutečnosti myslí, a tudíž přinesla jisté divadelní napětí, v dalším průběhu první poloviny představení se toto napětí bohužel vytratilo a čím dál tím častěji jsme byli svědky pouhé ilustrace a popisu bez žádoucí divadelnosti. Ta se dostavila až po přestávce a plně se rozvinula v povídce Vesničtí eskulapové, kde zazářil díky nadsázce, ostrým hereckým střihům a přesnému pointování Jan „Fany“ Fanta v roli Kuzmy Jegoriče, doktora, a jeho způsobu herectví se přiblížili i ostatní spoluhráči (především Tomáš Vott jako Pavel Ivanovič Vychodcev a Mila Zápotocký jako Fedor Petrovič Rebrotěsov). V takto nastaveném stylu pak inscenace zdárně pokračovala až do konce. Výjimkou z něj byla pouze povídka Myslivec, jež přinesla náhle a nepřipraveně do inscenace hořký a temný motiv, který známe spíše z pozdější Čechovovy dramatické tvorby (Racek, Tři sestry). Je škoda, že zvolený způsob hereckého ztvárnění druhé poloviny inscenace absentoval v polovině první. Mohli bychom v takovém případě hovořit o konsistentní inscenaci, založené na výrazném herectví. Škoda. Zvláště škoda v případě slánských herců, kteří na to evidentně „mají“.