Texty: SOPROVÁ, Jana: Od baroka k postmoderně (CP Loutkářská Chrudim 2012) - Povídej, paňáco. AS 4/2012, s. 26-32.

Říše loutek Kroměříž, o. s.
Povídej, paňáco
Dvě známé pohádky, o Budulínkovi a o Perníkové chaloupce, rámuje postava vypravěče-klauna Paňáci, k němuž se úplnou náhodou přimotá pošťák pan Popleta. Tito dva klauni jsou zjevně inspirováni poetikou Osvobozeného divadla a slavnými forbínami V W. Jsou to právě oni, kdo vyřeší situaci v obou pohádkách – chytí liščata i s liškou do pytle a strčí ježibabu do pece. Každá pohádka je pojata jinak, o Budulínkovi se hraje maňásky, Perníková chaloupka pracuje s marionetami. Zajímavě je pojata scénografie druhé pohádky, kdy se z rozkládacích artefaktů dá poskládat les, ale i chaloupka. Oba klauni z děje vystupují, zvnějšku ho komentují a vrací se do něj, a mezi tím komunikují s dětmi, což je velká deviza inscenace. Podle pokynů zpívají, troubí, hrají na imaginární nástroje a odpovídají na otázky. Je vidět, že herci umí s dětským publikem dobře zacházet, a tím dosahují u publika značný ohlas.