Texty: EXNAROVÁ, Alena: Svitavy, Dětská scéna 2012 - Co den dal - Pošťácká pohádka. Deník Dětské scény, č. 4., str. 88, 12.6.2012.

Pondělní blok představení zahájil soubor HOP-HOP, ZUŠ Ostrov představením Čapkovy Pošťácké pohádky v dramatizaci a režii Ireny Konývkové. Dopolední představení především tohoto souboru (ostatních o něco méně) bylo poznamenané skutečností, že je nikdo neupozornil na to, že v hledišti budou přítomné mentálně postižené děti, které mohou nečekaně a často i hlasitě reagovat. Soubor byl touto skutečností viditelně rozhozen a ne zcela soustředěn, což je pochopitelné, protože navíc jde o soubor začínající. Jinak je z inscenace patrné, že jejím cílem bylo především získávání dovedností dětí, jakými jsou kultivovaná mluva, kolektivní recitace a spolupráce, smysl pro rytmus, pohyb v prostoru… A že je také třeba, aby každé dítě mělo svou akci či repliku v určité situaci, bez ohledu na to, že je třeba pro celek retardující. Tento účel inscenace určitě splnila. Pokud bychom se na ni chtěli podívat z hlediska divadelního celku, pak jsme v porotě hovořili o tom, že aranžmá je poměrně statické a ne vždy vnitřně naplněné. V prvním představení pro nás svět poštovních skřítků splynul se světem reálným, ale v odpoledním se přece jen podařilo více jej oddělit. Také jsme si kladli otázku, kdo jsou vlastně ti lidé, kteří pošťákovi do všeho kecají, a nakonec jsme usoudili, že vesničané. Ale je to logické, když vykřikují, že dopisy je třeba doručovat, ale na druhé straně nadávají na složenky a podobnou poštu? Podobně jsme diskutovali o tom, proč má pošťák svou práci rád, když je z ní hned v počátku unaven a co ho tedy motivuje k tomu, že se rozhodne hledat Mařenku, aby jí mohl doručit dopis. A také o tom, že jeho putování po Mařenkách působí zdlouhavě, protože jednotlivé „štace“ nejsou v provedení dostatečně rozlišené. Podobně zdlouhavě působí i živé obrazy znázorňující kvalitu (výši) karet – samy o sobě jsou pěkné, ale pro příběh pošťáka nejsou důležité. Ale rozhodně jsme ocenili čistotu v použití scénických prostředků, především víceúčelové náznaky kostýmu umožňující snadné proměny. S tím ale plně nekorespondují prázdné, byť zalepené obálky – při prosvícení je znát, že žádné dopisy neobsahují. Přes všechny uvedené připomínky je ale třeba konstatovat, že odpolední vydařené představení se setkalo se zaslouženým diváckým ohlasem.
Při diskusi s porotou nám Irena Konývková potvrdila, že cílem inscenace opravdu bylo naučit děti komunikaci a základním dovednostem. A tento cíl inscenace nesporně splnila.