Texty: Hořelice, pátrání po oponě, čl. kronikáře Karla Jonáše pro místní zpravodaj, červenec 2012 , inf. o autorovi hledané opony Václavu Hošťálkovi

Z pera kronikáře

Národní informační a poradenské středisko pro kulturu zpracovává dokumentaci malovaných opon divadelních souborů. Toto středisko zjistilo, že v Hořelici existovala také taková opona, kterou maloval pan Hošťálek pro divadelní spolek Pokrok v roce 1919. Žádné jiné informace středisko nemá, ale snaží se zjistit její osudy. Údajně zobrazuje náves v Hořelici. Z dostupných pramenů a z rozhovoru s dosud žijící dcerou pana Hošťálka se mi podařilo zjistit tato fakta.
Podle zápisů v kronice obce Hořelice byl v roce 1919 založen ochotnický divadelní spolek Pokrok, o jehož založení se zasloužili pánové Alois Šantora, Bohumil Macháček a také Václav Hošťálek. Posledně jmenovaný byl povoláním malíř pokojů a písma a měl hodně blízko k malování. Začal malovat kulisy k divadelním hrám a na oponu namaloval hořelickou náves (kostel Stětí sv. Jana Křtitele a obecnou školu). Dosud žijící tehdejší ochotníci si na tuto oponu pamatují a dodávají, že měli uprostřed udělanou dírku, aby viděli do hlediště, kolik přišlo lidí.
To jsou poslední zprávy, které o oponě existují. Fotografie se bohužel žádné nedochovaly. Pan Václav Hošťálek, autor opony, se narodil 1. září 1898. Při přípravě divadelního představení „Na statku a v chaloupce'', které sám režíroval, se poznal se svojí budoucí manželkou Marií Chalupovou, narozenou 19. ledna 1901 a v roce 1920 se vzali. Václav Hošťálek pocházel ze šesti dětí, sám pak měl dvě, staršího syna a o deset let mladší dceru. Bydleli v Hořelici v pronajatém domě s tím, že by ho v pozdější době odkoupili. To se mu nepovedlo, a tak se s rodinou přestěhoval do tehdy ještě sousední obce Dušníky. Protože se nepohodl se členy souboru Pokrok, přešel do divadelního souboru J.K. Tyl, který působil v restauraci U Červenků pod Homolí. Začal malovat kulisy i zde v divadle a stal se i vynikajícím nápovědou. V místě bydliště maloval i firmy obchodů. Známé byly především obchod s potravinami pana Svobody a papírnictví pana Kreuzera, kde namaloval i malé postavičky. Největší ranou pro pana Hošťálka bylo znárodnění jeho živnosti, což se projevilo především na jeho zdraví. Od roku 1964 pracoval ještě u Pražského stavebního podniku, který dostal mimořádnou zakázku, vymalovat Pražský hrad. Musel pracovat mnoho let, nebyl penzijně pojištěn a měl jen hodně malý důchod. Po těžké nemoci v roce 1969 zemřel.
Rozhodl jsem se uveřejnit tento článek v časopise Život v Rudné, protože stále mezi námi žijí starší občané, kteří by si mohli něco z historie divadelního spolku pamatovat a podělit se s námi o svoje vzpomínky. Dost možná, že někdo o malované oponě něco ví. Já jsem se pokoušel získat povolení od současného majitele restaurace Na Staré v Hořelici k prohlídce půdních prostor, ale zatím bezvýsledně. Pokud někdo nějaké informace o této věci máte, sdělte je, prosím, písemně nebo ústně kronikáři.

Karel Jonáš, kronikář