Texty: SUNEK, Josef: K svému přestěhování do Mnichova Hradiště a přechodu do spolku Tyl, 1933 (citace kroniky)

Sám o sobě uvedl v zápise do kroniky, kterou začínal vést, k roku 1933 následující (doslovná citace):

Před tím byl 23 let členem divadelního spolku „Hálek“ v Nymburce a mohl se tam jako ochotník uplatnit i nadále, ale když jako úředník dosloužil dráze a poměry v „Hálku“ v poslední době vzniklé se mu nezamlouvaly, rozhodl se pro změnu působiště, kde by i milé Bohyni Thalii dosloužil. A nebylo náhodou, že mu při tom, jako už dávno před tím, tanulo na mysli Mnichovo Hradiště.
Bylo to totiž z jara roku 1895, kdy ochotníci mnichovohradišťští sehráli naši operu „Prodaná nevěsta“. Dověděl jsem se o tom tenkrát až po představení od jednoho z obecenstva, který se o provedení velice pochvalně vyslovil. Ačkoliv jsem tehdy byl ještě zelený, pro divadlo sice horující, ale v tomto oboru pramálo zkušený mladík, přece mi bylo hned jasno, že se takového podniku může odvážit jen soubor zdatný. Aniž bych představení „Prodané nevěsty“ byl viděl, nebo někoho z účinkujících znal, prostá zpráva a příznivý posudek jednoho z diváků stačily, aby mi toto představení utkvělo trvale v paměti, já se k němu v myšlenkách velmi často vracel a hradišťské ochotníky v duchu obdivoval.
Rozhodl jsem se proto podívat do Mnichova Hradiště a pokusil se zde získat bytu. A ejhle! Prostřednictvím majitele realitní a bytové kanceláře pana J. Lamače - také starého ochotníka - podařilo se mi zde získat byt v nově postaveném domku pana Holuba v Libušině ulici čp.798, do kterého jsem se pak začátkem července 1933 z Nymburka přestěhoval.
Po ubytování v Mnichově Hradišti zajímal jsem se ovšem v prvé řadě o ochotnický spolek, navštívil jeho ředitele p.Vladimíra Königa, a přihlásil se za člena. Ve výborové schůzi ze dne 1. srpna byl jsem přijat a vystoupil zde poprvé v slavnostním představení „Rabínská moudrost“ dne 8. října jako Desiderius Pruskovský.
Nerad píši o sobě, ale poněvadž předchozí pisatelé jsou dobře známí bývalí vážení občané města a obětaví divadelní pracovníci, pokládal jsem za vhodné zmínit se o tom, jak a odkud jsem se sem dostal já, do té doby v Hradišti zcela neznámý. K tomu s povděkem jen ještě zaznamenávám, že jsem ani jako ochotník, ani jako prostý občan neměl té nejmenší příčiny k litování této poslední změny svého působiště.