Texty: Z minulosti ochotníků v Brloze, autoři Anna Vejvarová a Libor Lev. Zpravodaj obecního zastupitelstva v Brloze 1999, č. 2.

Z minulosti ochotníků v Brloze

Když letos 9. dubna sehráli místní divadelní ochotníci s úspěchem náročnou Molierovu veselohru "Chudák manžel", byla to pro naši obec vskutku událost. Vždyť dlouhá léta bylo divadelní jeviště u nás záležitostí zcela mrtvou. Až letos, jako zavanutím kouzelného proutku se ohlásilo divadlo s nadšenými herci k nové činnosti.

Při této příležitosti si dosud žijící pamětníci zavzpomínali na doby, kdy býti činným členem ochotnického spolku bylo pýchou a radostí každého. Dnes už těžko vystopujeme, jak bohatá byla divadelní činnost před první světovou válkou, ale z doby první republiky se nám zachovaly věrohodné zprávy o rozsáhlé zdejší činnosti divadelní.

Podle sdělení nestora dosud žijících divadelních ochotníků, pana Jana Hajducha st., se hrály v obci především veselohry, nicméně i vážnější hry se dostávaly na naši scénu. Neúnavným režisérem ve dvacátých letech tohoto dohasínajícího století byl Václav Vacko, autodopravce, který veškeren volný čas věnoval nácviku divadelních her. Z jeho popudu byl uctivým dopisem požádán spisovatel Alois Jirásek, zda by zdejší ochotnický spolek se mohl honositi jeho jménem. Přišla příznivá, souhlasná odpověď Jiráskova s přáním úspěšné činnosti všem hercům.

Z četných her, které režíroval Václav Vacko, vzpomíná si p. Jan Hajdurh st. na zdařilou veselohru "Ve mlýnici na šalandě", dále pak na třídílný seriál "Cikáni", v němž účinkovalo mnoho herců v cikánských krojích, které byly vypůjčeny z Prahy. Ochotníci hráli však také hry dramatické, ku příkladu "Černý vlk", "Hrana".

Vysoce vlasteneckou náplň mělo drama "Bestia Triumphans", v němž vystupoval již jako herec mladistvý p. Hajduch v roli poručíka. Výborně zvládli herci i ostatní role, ku příkladu Jakub Klement primáře a Rudolf Skorunka německého lékaře.

Divadelní úspěchy lákaly tehdejší mládež k součinnosti v této ušlechtilé práci. Mezi ochotníky té doby nacházíme jména: Tomáš Borovka (truhlář), Jan Borovka- Sepl (listonoš), Josef Borovka (Paule), Marie Hajduchová (manželka J. Hajducha), Marie Tancerová (Kočoubauerová}, Jakub Jungwirth (Koželuh}, Václav Vacko (kolář), Růžena Vacková (Jakešová), Jan Kříha (učitel), Hedvika Kříhová, Štěpán Sýkora, Marie Držková (zahynula za války v koncentračním táboře) a ještě další, dnes zapomenutí obětavci, by měli být zde uvedeni.

Většinou se hrálo v hospodě u Caisů, ale také u Fajfkářů bylo jeviště. Na něm uviděli návštěvníci hru "Jan Žižka" a také Langrovu "Jízdní hlídku".

Když Václav Vacko - režisér se od nás odstěhoval do Aše, stal se jeho nástupcem p. Jan Hajduch, listonoš a později poštmistr. S nadšením se pustil do divadelní práce a dokud to stále se horšící politická situace dovolovala, připravil svým spoluobčanům nezapomenutelné zážitky veselohrami "Kontrolor Zajíček", "Seděla pod borovičkou", "Hospoda u Markýty" (rok 1943), "U Panského dvora". A pak nastal náhlý konec. Posledně jmenovaná hra měla být ještě sehrána v Nové Vsi, leč veškerá další činnost ochotnického spolku byla s okamžitou platností zakázána.

Radostná doba pro obnovení divadelní činnosti nastala po skončení války v roce 1945. Různé spolky v naší obci obnovovaly svou činnost. Také i divadelníci se uchystali ke startu, avšak nestačili ani rozepnout křídla ku vzletu a byl tu rok 1948, nástup nového režimu, nástup překotné socializace venkova, kdy lid měl docela jiné starosti, než divadlo. Ochotníkům byly vnucovány různé ruské hry. Inspektor pro kulturu povolil po delším jednání pouze hru se zpěvy "To byl český muzikant", která byla sehrána rovněž ve Chvalšinách. Brzy na to připravili místní ochotníci veselohru "Zahořanský hon" a touto hrou skončila veškerá ochotnická divadelní činnost v Brloze.

V nastávajících letech řídila všechnu kulturní činnost v obci osvětová beseda, která odpovídala za socialistickou a politickou náplň všech akcí. Na český venkov začalo dojíždět z Prahy "Vesnické divadlo", které zdejší lid nikterak nelákalo, i když některé klasické hry se vyznačovaly prvotřídní výpravou (Klicpera - Veselohra na mostě. Zlý jelen, Tartuff - Molier, Vrchlický - Noc na Karlštejně).

V roce 1957 v rámci osvětové besedy nacvičila Štěp. Dřevikovská operetu "Perly panny Serafínky", která byla pro velký úspěch opakována. Roli Serafínky ztvárnila učitelka M. Labíková. Dále nám sděluje kronika obce, že Sokol za režie Jak. Jungwirtha připravil v roce 1962 hru "Nebezpečný věk" s řadou mladých herců (Jan Hajduch ml., Jan Anderle, A. Mikešová z Klínu, Marie Kantorová, Růž. Hálová). Úspěšně režíroval J. Jungwirth pod hlavičkou Sokola také veselohru "Červené papuče".

Stále větší brzdou ochotnického snažení se stávala televize. Některé seriály byly mezi občany tak oblíbené, že ku příkladu i schůze obecní rady musela být odložena na jiný den, když televize vysílala hru "Tři chlapi v chalupě".

Vítaným zážitkem bývaly zejména pro rodiče dětské divadelní hry, které nacvičovala učitelka Jiř. Štichová. Při hře "Čtverák hastrman" ukázaly děti, jak směle a důvtipně si dovedou počínat na jevišti.

Uvědomuji si, že veškeré toto povídání je velmi kusé a neúplné. Chybí tu další jména zasloužilých ochotníků, chybí tu názvy divadelních her, které byly v Brloze hrány.

Co napsat ještě? Že vděčně vzpomínáme oběti všech ochotníků, že jim děkujeme za jejich nezištnou práci, že těm dosud žijícím, zejména p. Janu Hajduchovi staršímu přejeme dobré zdraví a posíláme mu písničku ze hry "Hospoda u Markýty"", kterou jsme v těžkém roce války 1943 tak rádi zpívali.

Když sluníčko svítí
na ten český kraj,
mé srdce to cítí,
Čechy že jsou ráj.

Když kvítečky všemi
zavoní Doubrava,
nejhezčí jsou ze všech zemí
Čechy a Morava

Anna Vejvarová

Těžko si asi nad tímto článkem představíme, že nebylo vůbec jednoduché dát dohromady historii, která se odehrávala více než před padesáti lety. Chtěl bych proto poděkovat paní Vejvarové, která obešla pamětníky, zaznamenala jejich vyprávění, často se v drobných detailech lišící, a z nich vybrala to podstatné, které vtělila do dvou stránek strojopisu {rukopis činil téměř čtyři stránky). Tak vznikl tento cenný příspěvek pro obecní kroniku. Ještě jednou proto vřelé díky.
Libor Lev