Texty: AS 2001, č. 5, s. 19, Roman Mařík.

Cosi o Hronově

Mám napsat cosi o Hronově. Milan Strotzer si všiml, že jsem tady již popáté za sebou, takže bych měl mít co srovnávat. Pokud se tedy někdo ztotožní s mým Hronovem, vězte že podobnost je čistě náhodná.
Můj první Hronov byl nejistým krokem do neznáma. Ve svém souboru jsem postrádal cokoliv, co by mi pomohlo ke zdokonalování se v herectví a i v divadle jako takovém. Na Hronov jsem se přihlásil až po šestiletých zkušenostech s herectvím. Pro začátek jsem zvolil seminář Z (Základní abeceda divadla) pod vedením paní Jarmily Drobné – Černíkové. Snad proto, abych nevypadal jako úplný laik. Ani ve snu jsem nepředpokládal, že na těchto deset dní dovolené budu dlouho vzpomínat. Sešli jsme se výborná parta, nalezl jsem spoustu odpovědí na mé otázky a otevřely se mi nové cesty nejen divadelní, ale i životní. Dodnes nelituji. Zároveň jsem zhlédl maratón představení a s úžasem sledoval ostatní žánry, studentské divadlo, pohybové divadlo a jiné.
Návrat domů byl krutým setkáním s realitou všedního dne. Zaměstnání, povinnosti… no a pak kamarádi ze souboru, kteří mé nadšení z Hronova se mnou nesdíleli. Přesto jsem díky seminářům získal jistotu na jevišti a našel cesty, jak utlumit nedostatky a jak vylepšit svůj herecký projev.
Dnes již na semináře od nás nejezdím sám. S potěšením mohu říct, že je nás víc, kteří touží po vědění a po divadle. A je to i vidět každým rokem na Hronově. Vrací se sem mnoho lidí a někteří se i poznávají.
Hronov začíná čtvrtkem. Hromadná vítání na náměstí jsou střídána nesmělými kroky elévů Hronova. Fronta u prezence v tělocvičně, dostáváme vstupenky, placku a stravenky a následně hledáme místo vhodné k pobytu. Ubytování je takové, jaké si vybereme, a v případě tělocvičny je horší či lepší dle našeho přístupu ke svěřenému prostoru. Večer se všichni scházíme s organizátory. Poznáváme zde i lektory, nebo se o nich aspoň dovídáme. Toto první setkání je pro některé rutina, pro jiné novinka. Přesto je to rituál, který přiblíží vše podstatné z mnoha pravidel, které by si měli seminaristé sami přečíst. Pro ty, kteří si snad pravidla nepřečtou anebo nepochopí krátký 65 minutový referát Milana Strotzera, jsou v záloze připraveni organizační vedoucí, kteří v nonstop pracovní době dokážou nemožné. Pak už se akorát rozejdeme do ulic a očekáváme věci příští. Je ještě jedna událost. A to první porada lektorů. Není ovšem přístupná ostatním. Mě se dostalo již třikrát té cti (zastupoval jsem lektora) pobýt v této společnosti. Věřte, jsou to nezapomenutelné zážitky.
Od pátku se vše rozjíždí. První semináře ve třídách místních škol, nebo v případě příznivého počasí i v ulicích a v parku. Seznamování, informace o náplni semináře a praktické úkoly. Jmenování styčných důstojníků. Další dny jsou již v režii lektorů. Mnohé semináře se scházejí i mimo stanovené hodiny a některé seminaristy často potkáváme v ulicích a v parku, jak plní své domácí úkoly.
Organizátoři pro nás zajišťují také stravování. Pro mnohé je strava nevyhovující. Já si stěžovat nemohu. Rád jím, i když by občas nevadilo při přípravě jídelníčku zjistit, že se dá udělat jídlo i z jiných surovin, než z kuřecího masa a rýže. Ale deset dní se to dá vydržet. A pokud ne, tak je zde volba – vrátit stravenky a jít se nakrmit do kterékoliv restaurace, kterých je během Hronova otevřeno dost. Příjemné posezení je i v Čapkárně, zvláště v parných dnech. Bohužel ne vždy je otevřeno hned po obědě. Vadou na kráse je malý výběr jídla a nenápadně rostoucí ceny celého sortimentu osvěžovny. Omluvou snad mohou být jen hojně navštěvované čisté toalety.
Hronov je mezidruhová divadelní přehlídka. Součástí seminářů je tedy i návštěva představení. Dramaturgie vybírá z toho nejlepšího, co vzešlo z národních přehlídek. Je možné vidět soubory z celé republiky, ale i ze zahraničí, představení mnoha žánrů. Předpokládá se, že tedy program bude dokonalý. Ne vždy se tak daří. Uvědomuji si, že vystupující soubory možná ovlivňuje tréma, dále že hrají před publikem divadelně školeným, a že každé představení může být jiné. Také si myslím, že jsme tolerantní k netradičním zpracováním, k jiným žánrům, k absurdnímu nebo alternativnímu divadlu nebo k tvorbě oslovující velmi úzké publikum. Ovšem některé divadelní kusy postrádají ty nejzákladnější divadelní prostředky, které (aspoň mě) moc chybí k tomu, abych pochopil, proč se soubor objevil na Hronově. Radši bych viděl představení, kde herce nejen uslyším, ale budu mu i rozumět co říká, kde herce uvidím, kde jsou vytvořeny a hlavně i zakončeny divadelní situace, apod. A je mi pak jedno, o čem budou hrát a co mi budou chtít sdělit, a možná i pochopím proč soubor postoupil na Jiráskův Hronov. Ne, nejedná se o všechna představení. Jsou představení, a věřím že většina, ze kterých odcházím nadšen, a jsem rád, že díky Hronovu jsem je mohl i vidět. Možná je to i dobře, že vidíme představení lepší i horší. Máme aspoň možnost tyto nedostatky pojmenovat a snad se z nich i poučit. K tomuto účelu také slouží diskusní klub, i když si myslím, že spoustu podstatných věcí si dokážeme jednodušeji vysvětlit a pojmenovat v semináři nebo při kávě.
Průběh Hronova se vrývá více či méně do našich pamětí. Jako shrnutí a připomenutí nám slouží Zpravodaje, ve kterých si díky nasazení redaktorů a lektorů přečteme vše podstatné.
Letošní Hronov byl aspoň pro mě trochu jiný. Svým způsobem jsou jednotlivé ročníky stejné. Deset dní, stravování, tělocvična, semináře, lektoři, představení, … Více si pamatuji svůj první ročník, ten mezinárodní, a ten letošní. A proč ten letošní? Asi jsme si jej chtěli pamatovat, možná na sebe upozornit, možná si zkusit hereckou roli přímo na ulici, vzbudit rozruch, vyprovokovat, pobavit… Možná nám chyběla jakási invence účastníků Hronova naplnit těch 10 dní něčím z nás. Ale vím, že na čertovské růžky, různé převleky a seminaristy píšící každý den deníčky, nezapomeneme nejen my.
Nyní jsme již všichni doma. Poslední věc, na kterou si vždy z Hronova vzpomenu, je ohňostroj. Padající hvězdy a poslední záblesky a ticho a tma, a my hledíme vzhůru … a mnozí příští rok přijedeme znovu.
Roman Mařík