Texty: AS 2001, č. 5, s. 18, Ivana Kallusová.

71. Jiráskův Hronov těma ne zrovna nejmladšíma očima.

Život tomu chtěl, abych se na kolena. kterým je už více než osmnáct (a dokonce i více než 2 x dvacet pět let), dala k divadlu. Důležité není jak a proč, ale fakt, že díky tomuto kroku jsem se ocitla poprvé v životě na Jiráskově Hronově. A to nejen jako návštěvník, ale dokonce jako účastnice jednoho ze seminářů Klubu (nejen) mladých divadelníků. Nedá mi to, abych se s vámi nepodělila o své dojmy.
Skutečnost, že je v těchto dnech Hronov plný mladých a nadšených lidí, netřeba zdůrazňovat. Atmosféra chvíli tak zhuštěná jak ve vydýchaném hledišti a hned uvolněná a svěží jako trávník v Jiráskově parku. Není čas na jídlo, na kávu, na procházky, protože program je nabitý a začátečník jako já nechce o nic přijít. Příjemná soudržnost a kolegialita, vstřícnost i pochopení, ale i větší či menší kritičnost k výkonům druhých – někdy i ke svým. To všechno je vnější obraz 71. JH, jak jsem ho vnímala já a jak ho vnímá mnohý účastník.
Velmi oceňuji semináře divadelních dovedností s vynikajícími lektory. Pomohli mi orientovat se ve změti pocitů po zhlédnutých představeních a s nezměrnou trpělivostí poslouchali naše neumělé kritiky a zpovědi. Přijala jsem s povděkem nabídnutou možnost účasti na Problémovém clubu, kam jsem vstupovala s posvátnou úctou, neboť v mém dosahu dosedaly divadelní kapacity a já měla mimořádnou příležitost poslechnout si jejich odbornou diskuzi. Po několika dnech jsem jejich přítomnost brala jako samozřejmost a vděk za tuto možnost jsem pocítila až doma. Až doma zjišťuji, jak náročný a nahuštěný byl více než týden strávený v Hronově. Až doma si začínám pomalu utřiďovat dojmy a získané vědomosti, zapomínám pomalu na nepříjemně tvrdé židle a vzpomínám na zážitky a nové známé. Až doma si začínám uvědomovat nezměrné úsilí organizátorů, účinkujících, pomocníků a všech, kteří se o nás starali.
Ne vše bylo samozřejmě bez chybiček. Asi bych nebyla nadšená ubytováním v tělocvičně na karimatkách s více než 80 lidmi. Ověřila jsem si, že ozón a prostředí - nic moc. Ale mládí snáší podobné věci lépe a s nadhledem, a možnost zajistit si za příplatek ubytování privátní či v internátě, řeší vše ke spokojenosti. Možná bych uvítala, jako člověk neznalý průběhu JH, v propozicích třeba mapku s umístěním nejdůležitějších míst dění. Ocenila bych více lakonické praktičnosti, a naopak intelektuální a vtipné poznámky bych použila spíše ve Zpravodaji, kterému by to místy prospělo.
Možná, že vám, kteří jste na JH po páté, po desáté (či možná po jedenasedmdesáté), mé nadšení připadá neúměrné. Už vám nepřipadá mimořádné diskutovat či poslouchat zasvěcené (či nezasvěcené) názory dychtivýma ušima, nepřipadá vám mimořádný shon a divadelnický zápal ani únava po probdělých nocích. Vím, že vám neříkám nic nového. A ani nechci.
Vždyť slovo – děkuji – taky není nové.
Příští rok na Jiráskově Hronově nashledanou.
Ivana Kallusová
nadšená účastnice 71. ročníku JH
a semináře „A“.