Texty: JH 2001, Adéla Gemrothová: Letos poprvé jsem měla to štěstí. AS 2001, č. 5, s. 18.

Letos poprvé jsem měla to štěstí

Letos poprvé jsem měla to štěstí být přítomna na Jiráskově Hronově. Očekávala jsem s obavami, zda nabízené bude pro mě, jako člověka, který se v prostředí amatérského divadla prakticky nepohybuje, přínosem nebo alespoň zábavou. Byla jsem mile překvapena kvantitou i kvalitou obojího.
JH rozhodně není uzavřeným setkáním úzkého okruhu lidí. Právě široké spektrum místního osazenstva - jak seminaristů, tak účinkujících, lektorů a pořadatelů, mezi nimiž mizí hranice - patří mezi hlavní přednosti této akce. Dokonce i místní obyvatelstvo si přijde na své, především díky doprovodným programům a snad nelituje své pohostinnosti. Prostředí, ve kterém se rychle navazují kontakty, kde se mluví otevřeně o konkrétních představeních i obecných problémech, kde se můžete učit i dobře bavit, kde máte svobodu a přesto se s Vámi počítá, to je příjemný dojem, který jsem měla, dílem všech přítomných.
Jako účastníku Vámi vybraného semináře je Vám nabídnuta specializace a intenzivní práce. Jako posluchač Problémového clubu můžete sledovat (mnohdy) dialog pomazaných odborníků. Především jako diváku s kritickým okem jsou Vám předloženy 2-3 inscenace denně, vybrané vzorky všech sfér, které by měli celkově podávat obrázek toho ne-li nejlepšího, tedy alespoň nejzajímavějšího (nebo obráceně?), co se za rok urodilo na nejen domácích svazích. A kromě toho můžete do sytosti stále s někým diskutovat, chodit na kávu, číst Zpravodaj a chodit na kávu, chodit po Hronově a ... snad jen spát ne.
Získala jsem tedy dojem, že amatérské divadlo je bohatou a živou sférou umění, plnou zajímavých a otevřených lidí, u kterých opravdu máte pocit, že to všechno dělají zadarmo. Že se navzájem respektují i když srovnávají a kritizují, a že jim jde o to, jít dopředu a být lepší, bez toho, aby šlapali druhým po krku. Jinde to tak jasně a optimisticky nevidím. Tento dojem nabízí Jiráskův Hronov. Díky za to.
Adéla Gemrothová