Texty: ULRYCHOVÁ, Irina: OSTROV 15. – 16. DUBNA 2011 - Tak tohle je naše Leni?!. Deník Dětské scény č. 0, 10. 6. 2011

K přímému postupu na Dětskou scénu ve Svitavách byla nominována inscenace Tak tohle je naše Leni?! souboru HOP-HOP ZUŠ Ostrov. Dramatický děj vychází z knihy Z. Bezděkové Říkali mi Leni a je stavěn na kombinaci fabulačního a montážního principu: obrazy z Lenina života v německé rodině se střídají v prudkých střizích se střípky vzpomínek a hlavně snů, které hrdinku vedou k pátrání po tom, kdo vlastně je a kam tedy patří. Téma, které přerůstá své historické zakotvení, dostalo působivou divadelní podobu, jejíž těžiště spočívá ve schopnosti členů souboru a režisérky kombinovat prvky iluzivní a neiluzivní, velmi konkrétní a názorný herecký projev se znakovými prostředky a postupy. Je třeba ocenit práci se širokou škálou výrazových prostředků a schopnost vytvářet jevištní metaforu v míře, která v divadle hraném dětmi rozhodně není běžná. Určitou otázku vyvolává posun inscenačního klíče ve druhé polovině hry, kdy se stírá přehledné oddělení scén snových od scén reálných, do nichž postupně proniká výrazně stylizovaná pohybová akce, původně vyhrazená právě snům. Drobné tápání nastává i v užití (resp. neužití) masek ve snech. Fungují jako znak toho, že Lenina minulost je pro ni samotnou zatím skrytá, že ji nemůže plně rozpoznat. Dávají také těmto obrazům onen snově přízračný charakter. Jestliže se ale do snu promítne postava bez masky (lidé z Leniny současnosti), není úplně jasné, proč právě její tvář je „lidská“ na rozdíl od „nelidskosti“ masky, zejm. jde-li o postavu negativní. Ale tyto otázky neubírají ostrovské inscenaci na účinnosti a nepotlačují sílu jejího sdělení.