Texty: Únětice, ochotnické divadlo - historie, Vladimír Dvořák na web. str. obce

Ochotnické divadlo v Úněticích - historie:

Tato činnost má v obci hluboko zapuštěné kořeny – již v roce 1880 byla zde založena Čtenářsko-pěvecko-ochotnická Jednota TYL, jejíž všestranná osvětová činnost byla občany příznivě přijímána i podporována. Výběr divadelních představení vyhovoval jak dospělým (hry jako: Palackého třída 27, Divotvorný klobouk, Fidlovačka, a jiné), tak dětem (Honza v zakletém zámku, Zakletý princ, a další). Nejstarší zaznamenané představení “Staří blázni” bylo sehráno 19.12.1897. V letech 1902 až 1913 sehráli ochotníci z TYLA průměrně 5 představení každým rokem. Po první světové válce v období od 25.3.1919 do 12.3.1922 sehráli celkem 9 představení, mimo jiné známou “Charleyovu tetu”. S úsměvem dnes zaznamenáme vynaložené náklady na tehdejší divadelní činnost jako např.: pojištění jeviště – 2,-K 13 h, poplatek za povolení – 4,-K, půjčovna oděvů u p.Dobrovského, Dejvice – 5,-K 40 h atd, nebo naproti tomu zisk po představení frašky Papagena ve výši 4,-K 63h. Většina představení se konala v sále hostince U Kejmarů. Poslední zmínka o činnosti Jednoty TYL je z roku 1931, kdy byly naposled půjčovány knihy.

Na ochotnickou činnost TYLA navázal divadelní kroužek Tělocvičné jednoty SOKOL, založený v roce 1919 – první představení hry “Ferdinand spí” se konalo 7.12.1919. Do doby, než byla postavena sokolovna, hráli Sokolové svá představení na sálech buď U Kejmarů nebo U Landů – podle toho, kde právě SOKOL provozoval svou činnost (viz kapitolu o Sokole).V letech 1919 až 1940 byla tímto souborem sehrána v průměru každý rok 3 představení, a to jak v již jmenovaných sálech, tak od roku 1933 i v přírodním divadle, které si sokolové vybudovali svépomocí na pozemku v háji, který jim poskytl pan Dědič. Značnou pozornost věnovali divadelníci představením pro děti, a to jak v podání dospělých, tak představením hraným dětmi. Pro děti též bylo v přísálí sokolovny v zimním období v letech 1936 až 1940 provozováno loutkové divadlo. Z mnoha provedených her chci připomenout alespoň některé, jako: Poslední muž, Žně, Lešetínský kovář, Václav Hrobčický z Hrobčic, Příklady táhnou, Kvapilova Oblaka, Jiráskova Vojnarka, Naši furianti a další. Velký úspěch sklidily též operety, jako: Tulák, Na tý louce zelený, U svatého Vavřinečka, Maryna ze mlýna, a další. V roli režisérů působili řídící učitel V. Březina, Karel Kmoch, učitel František Zpěvák, Václav Špiryt, který s Antonínem Kostlánem často spolupracoval na výrobě kulis. Představení pro děti, hlavně představení hraná dětmi, ve většině případů výborně režírovala Olga Svobodová-Jenčová. Po druhé světové válce bylo v sokolovně sehráno již jen 5 představení, jako poslední byla hrána 22.2.1948 Její pastorkyňa – představení pozoruhodné výborným výkonem Marie Lasíkové-Tiché, která těžkou roli Kostelničky nastudovala během několika dnů za onemocnělou Růženu Dědičovou. V roce 1958 ještě byla divadelníky nového Sokola sehrána komedie Člověk z Marsu.

V “domovském” sále hostince u Kejmarů zahájil svou ochotnickou činnost též Sbor dobrovolných hasičů pásmem k oslavě 10.výročí osvobození dne 28.10.1928. V následujících letech až do roku 1941 sehráli hasiči na jevišti U Kejmarů celkem 11 představení, z nichž nejzdařilejší bylo nastudování operety Rudolfa Piskáčka Perly panny Serafínky v režii paní Zemanové. Po válce sehrál tento soubor již jen jedno představení 31.8.1947, a to operetu Madlenka z kovárny.