Texty: Radnice, Tradice, ale i zábava – článek Ireny Tyslové z časopisu Dějiny a současnost 2009, č. 12

Dějiny a současnost č. 12 /2009


Zapadlí vlastenci
Tradice, ale i zábava
Spolek divadelních ochotníků v Radnicích
Městečko Radnice nedaleko Rokycan se pyšní hned několika raritami. Povrchově uloženou černouhelnou pánví, vysokou koncentrací staveb vrcholného baroka, první knihovnou v Čechách, nejstarší romskou čítankou a také bohatou spolkovou činností. Nejstarším a stále aktivním je Spolek divadelních ochotníků v Radnicích. Oficiálně oslaví v příštím roce 160. výročí, spolková kronika ale traduje informaci, že první představení sehráli radničtí už v roce 1801.
První desetiletí 19. století byla pro Radnice a okolí obdobím, kdy sem okolnosti svedly celou řadu osobností, které tu zanechaly hlubokou stopu. Celá čtvrť Radnic se dnes jmenuje po Antonínu Jaroslavovi Puchmajerovi — faráři, básníkovi, polyglotovi a nadšeném buditeli. Ten založil v roce 1818 Českou čtenářskou obec radnickou — vůbec první veřejnou knihovnu v zemi. Na počátku měla jen málo přes dvacet členů a ani ne dvacet knih — k její činnosti patřilo ale i divadlo. Ochotníci hráli nejčastěji v hospodách v Radnicích a okolí. Zkoušky i mnohá představení až do poloviny devadesátých let 20. století probíhaly v divadelním sále místního zámku. Spolu s celým panstvím ho v letech 1810 až 1838 spravoval Kašpar Maria hrabě ze Šternberku, další významná osobnost období raného obrození v Radnicích. Původně církevní hodnostář, zakladatel Společnosti národního musea propadl botanice a paleobotanice. Všude, kde působil, zakládal arboreta a botanické zahrady. Jeho hrob v nedalekém Stupně zdobí zkamenělý kmen stromu, který našli horníci při těžbě uhlí.
Hornictví dalo divadelníkům název v roce 1953, kdy byl spolek převeden pod závodní výbor ROH Radnických dolů. Pod názvem Hornické divadlo Radnicka získal spolek zatím největší úspěch, kterým bylo v roce 1956 vítězství na národní přehlídce amatérských souborů Jiráskův Hronov. V představení Nora od Henrika Ibsena tehdy excelovala Zdeňka Koldová. Nabízené angažmá v divadle v Plzni sice odmítla, radničtí ochotníci vychovali ale i herce, který na profesionální prkna vstoupil. Byl jím Václav Kotva, spoluzakladatel Činoherního klubu, ve kterém hrál celý svůj život.
Zkoušet v sále zámku zdarma umožňovali místním divadelním ochotníkům Šternberkové a tuto tradiční podporu poskytuje spolku město i dnes. Zkoušky i místní představení se jen přenesly z bývalého zámku do kulturního střediska U Růže. Tady také už tradičně pořádá spolek hned dvě divadelní přehlídky do roka. V květnu proběhl už šestnáctý ročník přehlídky dětských představení Radnický dráček. A poslední říjnová sobota byla v pořadí už třicátou sedmou, která zahájila podzimní přehlídku představení pro dospělé. Radničtí zde sehráli v režii Vojtěcha Filipa hru Mandarinkový pokoj od Roberta Thomase.
SDO v Radnicích má v současnosti 32 členů a hraje průměrně dvacetkrát za rok. Jedno představení mívá obvykle patnáct repríz. To znamená, že ochotníci připravují více než jednu premiéru ročně. Na repertoáru měli v nedávné minulosti takové hry jako Obchodník s deštěm, Kočičí hra, Rozmarné léto nebo Ženitba. Amatérské divadlo, účast na přehlídkách a jejich organizace není jedinou činností spolku. Obvyklou součástí společenského života města je také ochotnický ples a Radnické hudební slavnosti. Nedávno zemřelý dlouholetý předseda ochotníků Jaroslav Vyčichlo pak stál u pořádání prvních čtyř ročníků konference Jeden jazyk naše heslo buď, spolupořádané se Studijní a vědeckou knihovnou Plzeňského kraje.
Při tak dlouhé tradici spolku není ničím překvapivým najít mezi členy stejná příjmení ve třech nebo i čtyřech generacích. To je i případ současného starosty spolku René Kellera, který je zároveň hercem i režisérem, stejně jako jeho otec a dědeček. Svou práci ve spolku vnímá jako velkou zábavu, ale také jako povinnost vůči tradici, která významně obohacuje společenský život města a kterou nepřerušily ani války.
Irena TYSLOVÁ