Texty: Beroun, SDO , Lucerna 1918, Kytka: kritika situace 1929

P. T. obecenstvu:
Zvolivše pro vánoční dobu nádhernou poetickou hru miláčka národa, všem drahého Aloise Jiráska, na jejíž vypravení nešetřeno nákladu, měli jsme na mysli umožniti návštěvu nejširšímu obecenstvu. Z toho důvodu hráno bude po oba svátky vánoční, aniž by ceny byly zvýšeny. Hra líčí tvrdý útlak českého lidu v dobách roboty, jeho pevnou páteř a obestřena jest jemným pohádkovým koloritem. Doufáme, že bude vřele přijata.
Z plakátu na představení Lucerny 25. a 26. prosince 1918.
Muzeum Českého krasu.

Po všeobecném pracovním elánu i v Berouně se kdekdo dal na ochotničení. Není bez významu, že se zde počítalo na jedenáct různých divadelních spolků a dramatických odborů. Ač nelze upřít, že mnozí k tomu byli hnáni upřímnou snahou “vyhrát se”, přece jen se tu především projevila otázka osobní, příčiny různých osobních neshod a pomluv. S pravou námahou sháněl výbor jednoho z nejstarších českých spolků ochotnických (zal. 1827) rozplašené stádo, aby po několikaleté předchozí nečinnosti oslavil sté výročí. Po slavnostním představení (jímž ovšem byli do omrzení ohraní Furianti Stroupežnického) spolek spí zase dál.
Antonín Kytka, profesor obchodní akademie, 1929.