Texty: RICHTER, Luděk: PODĚS 2010 - OLOMOUC - Pět holek na krku. Deník Dětské scény 11. - 17. 6. 2010.

LDO ZUŠ ŽEROTÍN Olomouc: Pět holek na krku - režie Alena Palarčíková
Nikola zkouší se svou spolužačkou duo na „zuškový“ koncert, ale vztahy naruší Jiřina, která Nikole závidí pěkné bydlení zbohatlické rodiny a poštve proti ní i další spolužačky. Navíc se objevuje Princ, hoch, který Nikolinu spoluhráčku zajímá, ale projevuje zájem o Nikolu, která ho vyhledá. Dívky vymyslí pomstu a napíší Princovi vyzývavý dopis s jejím podpisem. Nikola Princův návrh na schůzce odmítne, ale jeho otec sdělí obsah dopisu její matce. Ta naštěstí zjistí, že jde o podvrh, ale Nikola odmítne prozradit pachatele a vyřídí si vše se spolužačkami sama, což vyděšené dívky kvitují a všichni si padnou do náruče. Může začít společný koncert. Tak vypadá základní kostra příběhu Ivy Hercíkové v přepracování souboru.
Zajímavá, věku přiměřená zápletka a téma, pozoruhodná střihová kompozice (otázkou je, zda některé obrázky nejsou až příliš krátké), nápaditá práce s proměnlivě stavěným praktikáblem pro různá prostředí (otázkou je, zda přestaveb není až příliš a zda by je neurychlilo, kdyby se prováděly viditelně při zvláštním „pracovním“ světle), civilní kostýmy (ani „civil“ by však neměla být strakatá „cochcárna“).
Soubor má před sebou ještě spoustu práce na objasnění některých motivů, na zpřesnění či doplnění motivací postav a posílení logiky děje.
Má Nikola o Prince zájem nebo ne? Začne s ním chodit nebo ne? Nevadí jí, s jakou až arogantní věcností přijal (zřejmě velmi odvážný) návrh v podvrženém dopise?
Slepým a falešným motivem je rozhovor Nikoly s matkou o ceně bytu (vyvolává dojem, že Nikola chce nějak řešit Jiřinin bytový problém). Omylem je obraz snů (?) dětí i učitelky během zkoušení -dramaturgickým omylem je proto, že z ničeho nevyplývá, na nic nenavazuje, v nic neústí a k ničemu tématicky důležitému se neváže, režijním proto, že kvůli bezvýznamné scéně najednou vnáší úplně jiné prostředky a postupy.
Největší rezervou je samotný závěr. Nejprve je těžko pochopitelné, čeho se (dnešní!) dívky tak strašně bojí ohledně podvrženého dopisu, následné řešení je tak snadné a bezproblémové, že je nejen nevěrohodné, ale i zpětně devalvuje dramatickou hodnotu předchozího děje: děvčata se hned vrhnou Nikole kolem krku a vše je v pořádku. Vyřešil se tím problém „zbohatlictví“ Nikoly? - nebo mělo jít spíš o pocit děvčat, že se Nikola vyvyšuje? - což nám ale nebylo ničím sděleno, ani její vystupování či kostýmování nic takového nenaznačuje. A violoncellistce, která si na Prince myslela, je úplně jedno, že jí ho Nikola (asi) přebrala?
Spousta práce je i na tvorbě mizanscény (zatím jde příliš často o aranžmá v řadě čelem do diváků) a na výstavbě linie temporytmu celku, především pomocí vybudování akcentů na klíčových místech děje (roztržka v partě, schůzka s Princem, objevení podvrženého dopisu, závěrečné řešení vztahů).
Takto vypočteno, může se zdát, že zde není kladu. To by byl omyl: Pět holek na krku je z těch případů, kdy otázky i námitky jsou svědectvím o vzrušivosti inscenace. Hodnotou je především velký kus odvedené práce, to, jak čtrnáctiletá děvčata za svým sdělením stojí, odvaha, s níž se do náročné inscenace pustila, i velkorysý dramaturgicko-režijní půdorys inscenace. Zmiňované rezervy, otázky a problémy jsou velké - ale ne fatální. Zdá se, že jde spíše o dotažení - někde v hereckém provedení (emotivnost výrazu), někde však i v dramaturgicko-režijním základu (dotvoření situací, které by chybějící či chybný význam správně a účinně sdělily).
Jak už řečeno, porota dlouho váhala, které kritérium je v daném případě důležitější: z hlediska hotovosti a ucelenosti by měla dostat přednost inscenace prostějovská, z hlediska inspirativnosti olomoucká. Nakonec přes všechny uvedené problémy, rozpory a momentální nedozrálost inscenace došla většinově k tomu, že množství práce i obsahových a inscenačních problémů, které se tu nastolují, řadí olomouckou inscenaci o pověstný chlup před Narozeniny Marie-Hedviky, a proto ji nominuje k přímému postupu na Dětskou scénu v Trutnově 2010.