Texty: POUZA, Ludvík: Hartmaničtí chystají hru Vraždy z něžnosti. Klatovský deník, 31. 7. 2009

Společenský život v Hartmanicích byl tradičně čilý a bohatý již před válkou. Dokladem toho byly četné spolky. Nejstarší byl spolek veteránů zal. v roce 1874, který měl svého času dokonce až 100 členů. Dále zde působil spolek dobrovolných hasičů, tělocvičný spolek (Turnverein), pěvecké sdružení, mužský pěvecký sbor.

Byli zde i ochotníci, kteří hrávali divadlo v hostinci „U Lípy“.

„Na tuto bohatou divadelní tradici navázali po 2. světové válce i noví obyvatelé Hartmanic. Hlavní zásluhu o obnovení činnosti ochotnického divadla zde měla tehdy mladá profesionální herečka Vlasta Vlažná, která pocházela ze staré herecké rodiny a která vystupovala pod uměleckým jménem Vlasta Janků. V Hartmanicích se paní Vlasta pustila do práce s energií a temperamentem sobě vlastním. S dalšími nadšenci založila ochotnický spolek J.K.Tyla.

Členy spolku tehdy byli např. p. Kopačka, V. Mužík, P. B. Marouš, dále místní farář, M. Nováková, p. Zíbar a další. Největší úspěch měla hra L. Stroupežnického „Václav Hrobčický z Hrobčic“, kdy v titulní roli zazářil hostující mistr Rudolf Deyl, člen ND v Praze. Tato hra měla svou premiéru u příležitosti 1. hraničářské nár. pouti v Hartmanicích,“ připomíná historii divadla v Hartmanicích režisér a umělecký vedoucí současného souboru Václav Diviš.

Ochotnické divadlo žilo v Hartmanicích dál i v pohnutých padesátých letech pod vedením p. Zíbara (p. Vlažná emigrovala do Austrálie, P. Marouš byl uvězněn). V šedesátých létech pak divadlo v obci úplně zaniklo a následující doba normalizace udusila kulturní život nadobro.

„K obnovení ochotnického divadla přispěla oslava 950. výročí smrti sv.Vintíře. Tehdy mne napadlo napsat historickou hru o této málo známé osobnosti. Jeho zásluhou ožil hvozd, když Vintíř vybudoval zemskou stezku z Bavor do Čech. Hru jsem nazval podle Kosmovy kroniky „Český Achilles“ a vypráví příběh českého knížete Břetislava i jeho moudrého rádce, poustevníka Vintíře, který zde žil až do své smrti (1045). Hru jsme začali připravovat v říjnu 1995 a na jaře 20. dubna 1996 jsme měli premiéru,“ říká Diviš.

Hra byla náročná svým tématem i počtem rolí. Hrálo v ní dvacet pět herců a hereček. Tím vlastně došlo k obnovení činnosti spolku „Tyl“ v Hartmanicích.
Zde bychom chtěli připomenout velké nadšení dalších ochotníků. M. Richtera, M. Vierera, K. Fleischmanna, manželů Mužíkových a dalších.

Další hry pak následovaly vždy po dvou letech: nejprve drama z anglických dějin R. Bolta „Člověk pro každé počasí“, pak francouzská veselohra od Labiche „Slaměný klobouk“, Drdovy „Hrátky s čertem“, další veselohra „Dámský krejčí“, pohádka pro děti „O líném Honzovi“ a konečně poslední velmi zdařilá inscenace „Nájemníci pana Swana“. Stroupežnického „Naše furianty“ jsme museli s lítostí odložit pro nemoc části souboru,“ pokračuje principál a duše hartmanických ochotníků.

Ochotnický spolek „Tyl“ Hartmanice spolupracuje aktivně s divadelním spolkem v Rinchnachu, kde se účastní letních her o sv. Vintíři „Guntherspiele“. V tomto představení účinkují jako poselstvo knížete Břetislava (hraje se v němčině!).

„Náš soubor má přibližně 15 členů, někteří odešli, jiní zase přišli. Zkoušíme v místním kulturním domě, a to většinou jednou v týdnu, před premiérou pak častěji. Kulisy vyrábí či „oprašuje“ a upravuje člen souboru Pepa Lád. Část kostýmů jsme pořídili zakoupením v plzeňském divadle a část pořizujeme z vlastních zdrojů.

Po úspěšné premiéře, kdy viditelně ožije naše městečko a lidé s velkým zájmem sledují drama i jednotlivé aktéry, zajíždíme většinou do Sušice a okolí podle zájmu diváků (většinou až šest představení). V současné době připravujeme veselohru Antonína Procházky „Vraždy z něžnosti“. Doufáme, že i přes určité obtíže se nám podaří hru nastudovat a uvést na scénu v Hartmanicích již na podzim tohoto roku,“ doplnil informace umělecký vedoucí hartmanických divadelníků Václav Diviš.