Texty: Za profesorem Františkem Černým. AS 2010, č. 4

Za profesorem Františkem Černým

Dne 12. června 2010 zemřel v Praze po krátké nemoci ve věku 84 let významný český teatrolog, někdejší profesor Katedry divadelní vědy a první polistopadový děkan Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, prof. PhDr. František Černý, DrSc.
Narodil se 21. 2. 1926 v Jaroměři, pocházel ze zahradnického rodu, vedle studia na reálném gymnáziu v Jaroměři (1937-1945) se vyučil zahradníkem. Po druhé světové válce studoval na FFUK estetiku a slovanskou filologii u J. Mukařovského, V. Černého a B. Mathesia. Jeho zájem o obor teatrologie se projevil již v tématu disertační práce Nástin vývoje české divadelní kritiky v letech 1771-1848. Vedle působení v Ústavu české literatury (1949–1951) také externě vyučoval na DAMU, kde se stal v roce 1952 odborným asistentem a o rok později docentem. Specializoval se na dějiny českého divadla, kterým věnoval celý svůj produktivní život. Podílel se na ustavení Aktivu historiků českého divadla, v roce 1956 založil a do roku 1969 vedl Kabinet pro studium českého divadla při Ústavu pro českou literaturu, který koncipoval jako historickobohemisticko-teatrologické pracoviště.
V letech 1957–1960 zastával funkci vedoucího katedry divadelní vědy a dramaturgie na DAMU, poté v letech 1960–1964 vedl nově zřízené oddělení dějin a teorie divadla FFUK. V roce 1965 získal titul DrSc. prací Hana Kvapilová. Život a dílo, v roce 1968 byl jmenován profesorem, ovšem ustaven jím byl až o jednadvacet let později v roce 1989. V letech 1970–1971 a 1989–1991 byl znovu vedoucím katedry divadelní a filmové vědy, zastával také významné funkce v rámci Filozofické fakulty UK, v letech 1966–69 byl jejím proděkanem, po roce 1989 se stal jejím prvním polistopadovým děkanem (1989–1991). V letech 1968–1969 prokázal svou občanskou statečnost a je až s podivem, že při normalizačních čistkách na FFUK nebyl donucen k odchodu. V roce 1992 odešel do důchodu, ale byl stále činný jako předseda Společnosti bratří Čapků a dál se neúnavně věnoval teatrologické práci.
Rozsáhlá publikační činnost profesora Černého se započala již během jeho studia na gymnáziu v Jaroměři. Divadelní kritiky a články o divadle publikoval od poloviny 50. let v mnoha periodicích. Jeho odborné studie vycházely jak v českých časopisech (Divadlo, Česká literatura, Acta Universitatis Carolinae-Theatralia, Dramatické umění a Interscaena - Acta Scaenographica, tak i v zahraničních periodicích (Maske und Kothurn, Wien; Revue d´Histoire du Théâtre, Paris; Pamiętnik Teatralny, Pamiętnik Słowiański, Warszawa; Theater Research). Zabýval se zejména výzkumem dějin českého činoherního divadla a divadelní kultury 18.–20. století, zejména pak dobou národního obrození a meziválečným obdobím.
V jeho rozsáhlém teatrologickém díle patří k nejzásadnějším jeho práce na jediném dosavadním syntetickém zpracování české divadelní historie, na čtyřsvazkových Dějinách českého divadla. Toto olbřímí dílo inicioval a jako vedoucí redaktor také značně ovlivnil jeho koncepci. Vedle významných editorských počinů se věnoval vlastní odborné tvorbě. Je autorem monografií Hana Kvapilová a Hraje František Smolík, ve kterých interpretuje herecké osobnosti na pozadí tehdejšího divadelního života a ozřejmuje tak širší souvislosti herecké tvorby. V práci Měnivá tvář divadla se věnoval vývoji českého herectví od konce 18. století po současnost a postihl stylové proměny spojené s proměnami pojetí společenského obsahu tohoto umění. Z rozsáhlé publikační činnosti jmenujme ještě Kalendárium českého divadla (1989), Kapitoly z českého divadla (2000), Divadelní život v Jaroměři v letech 1819-1918 (2003).
V posledních letech se věnoval zejména pamětem Ve městě u tří řek (2005), Za divadlem starým i novým (2005), v posledních publikacích se věnoval fenoménu normalizace jak v divadle - Divadlo v bariérách normalizace (1968–1989) v roce 2008, tak na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde působil – Normalizace na pražské filozofické fakultě (1968-1989) v roce 2009.
Připomeňme si v souvislosti s hodnocením celoživotního teatrologického díla pana profesora jeho významný vklad pro zpracování historie amatérského divadla. Praktické zkušenosti jinošských let na prknech jaroměřského ochotnického souboru, ale zvláště ovzduší rodinné, naplněné péčí o květiny a láskou k divadlu, daly pevný základ jeho vztahu a zasloužené pozornosti této oblasti českého divadelnictví. Logický potom byl přístup pana profesora jako hlavního redaktora k Dějinám českého divadla, v nichž pasáže o divadle ochotnickém jsou pojaty jako důstojná, významná součást dějin. Do té doby se historiografické práce v této oblasti omezovaly spíše na pamětní spisy jednotlivých spolků, nebo byly jen strohými výčty událostí. Není nic přirozenějšího, než že po boku pracovníků kolektivu, který dnes zpracovává dějiny českého amatérského divadla, prezentované veřejnosti zatím v podobě čtyř publikací jimiž jsou Cesty českého amatérského divadla, Bibliografie a dvoudílný Místopis, stál nejen jako autor, lektor, ale hlavně jako rádce a spolupracovník. Radosti z rozsáhlé počítačové databáze si ale nedopřál. Raději na příkladu rodné Jaroměře dovršil své sběratelské a badatelské úsilí pohledem zkušeného historika na všechny souvislosti vlivu divadla na kulturní život jednoho města. Stál také u kolébky zrodu Muzea českého amatérského divadla a stal se čestným členem jeho občanského sdružení. Poslední jeho statě jsou uveřejněny v publikaci Malované opony divadel českých zemí, jejíhož vydání se již nedočkal. Bude nám chybět.
Poslední rozloučení s prof. Františkem Černým, proběhlo ve Velké síni krematoria v Praze-Strašnicích v pondělí 21. června 2010.

Převzato z oznámení Kabinetu divadelních studií FF UK Praha
a z příspěvku Jiřího Valenty pro Databázi českého amatérského divadla

Doplněk: