Texty: JH 2009 - DOLEŽALOVÁ, Kateřina: Lidské společenství na Jiráskově Hronově. AS 2009, č. 5, s. 39

Lidské společenství na Jiráskově Hronově

Kateřina Doležalová

Na Jiráskův Hronov se jezdí samozřejmě kvůli divadlu. Ale není to jen řemeslo, které do Hronova v prvním srpnovém týdnu naláká bezmála tisícovku lidí. Přijela jsem na JH po mnoha letech a uviděla festivalový život jak se patří. Náměstí, od letoška celé zpraženo sluncem, je stále místem setkávání, kde se ve dne v noci scházejí divadelníci, amatéři se prolínají s profesionály, laici s odborníky a Hronovští s přespolními. Pravdou je, že na rozdíl od jiných festivalů jsou hronovští účastníci drženi poměrně „zkrátka“ ‑ v dopoledních hodinách se pracuje v seminářích Klubu (nejen) mladých divadelníků nebo se diskutuje na rozborovém semináři o uskutečněných představeních a po chvilce na oběd už čeká diváky maraton divadelních představení, Problémový club a večer diskuze, ať už řízené v rámci diskuzních klubů, nebo neřízené v hronovských hospodách. Mladší ročníky zvládají každodenní program (od ranního semináře po večerní restaurant) s plným nasazením, některé starší ročníky se nechávají slyšet, že „čtyři představení denně a pak ta hospoda – to se skoro nedá vydržet!“ ‑ se šťastným úsměvem ve tváři.
Hrdým hostitelem hronovského festivalu je starostka města Hana Nedvědová. Jako již tradičně vítala při oficiálním zahájení festivalu na schodech Jiráskova divadla diváky i čestné hosty ‑ tentokrát jich byl úctyhodný počet, včele s ministrem kultury ČR profesorem Václavem Riedelbauchem či ředitelkou odboru regionální a národnostní kultury PhDr. Zuzanou Malcovou, která je pravidelnou hronovskou návštěvnicí. Nechyběli samozřejmě ani programový ředitel JH PhDr. Milan Strotzer a ředitelka Kulturního a informačního střediska Hronov Marcela Kollertová. Oficiálnímu zahájení předcházela tisková konference, která se uskutečnila v obřadní síni městského úřadu Hronov. I v průběhu festivalu probíhaly na náměstí, v parku A. Jiráska či v prostorách Městského úřadu náležité oficiality, mezi které patřilo páteční slavnostní vztyčování vlajek, pravidelné vítání souborů na schodech Jiráskova divadla či závěrečné slovo festivalu s ohňostrojem. V doprovodném programu festivalu se podařilo uspokojit různorodé zájmy stálých, i dočasných „festivalových“ obyvatel Hronova – v neděli 2. srpna byl velkou událostí Vavřinecký den, oslava patrona kuchařů, cukrářů a pekařů, který připravila hotelová škola v Hronově ve spolupráci s KIS Hronov. V parku A. Jiráska se po celou dobu konání festivalu nabízel pestrý program pro děti i dospělé, kteří sem rádi v parných letních dnech přišli ochutnat i jiné umělecké žánry. Byly to především hudební koncerty všeho druhu: dechová hudba, jazz, opera, šanson, taneční hudba, punk a dokonce celý malý rockový festival.
Při příležitosti konání 79. JH bylo k vidění i několik výstav – ruku v ruce se zahájením festivalu měla vernisáž výstava Setkání s Josefem Tejklem ve výstavní hale Jiráskova divadla, Výstava nositelů Zlatého odznaku J.K Tyla za rok 2008 v předsálí divadla, členská výstava obrazů výtvarné skupiny Amag a Karla Šafáře v Galerii U Šafářů, Svítící fraktály Davida Kubiny v hronovské sokolovně či Ohlédnutí za 78. JH, výstava fotografií Ivo Mičkala v prostorách Informačního střediska JH. Největší a pro město Hronov jistě nejvýznamnější expozicí byla však výstava 650 let města Hronova ve foyeru sálu Josefa Čapka. V letošním roce totiž Hronov oslavuje 650 let od první písemné zmínky o městě a na září tohoto roku jsou naplánovány mohutné oslavy tohoto výročí.
Mezi slavnostní události patřilo dozajista i udělení Zlatého odznaku J.K. Tyla Ladislavu Synkovi. Toto ocenění (významu především morálního) je také jednou z cest, jak seznámit mladé diváky s divadelníky, jejichž propojení s amatérským divadlem se už počítá na mnoho desítek let.
Celý festival probíhá ve znamení setkávání několika generací divadelníků. Všichni se ocitají „na jedné lodi“ a i ti, jejichž inscenace se tento ročník na JH neprobojovala, přijíždějí jako diváci i jako účastníci seminářů Klubu (nejen) mladých divadelníků.
Jiráskův Hronov tradičně začíná schůzkou lektorů a seminaristů. I letos se tedy Čapkovým sálem rozezněl hlas Milana Strotzera, který představil účastníkům festivalu dílny i jejich vedoucí. Bohatou nabídku seminářů letos zpestřila také účast několika zahraničních lektorů (viz článek Jany Soprové). Dílen se účastní mnoho mladých i starších lidí, kteří už v uměleckém světě dosáhli nejrůznějších úspěchů. Jsou mezi nimi studenti divadelních škol, herci a režiséři, tanečnice či dokonce v dílně TIP i jeden kouzelník. Motivem všech je nejen samozřejmé rozšíření uměleckého vzdělání, ale také setkávání se s novými lidmi – „i když nedokážeme mluvit společnou řečí, můžeme hrát dohromady jedno divadlo,“ zněly reakce účastníků těchto seminářů.
Samozřejmě, řady zahraničních účastníků festivalu rozšířily i pozvané divadelní soubory z Belgie, Ruska a tradičně také ze Slovenska. Diváky (mladé i starší!) velmi upoutalo představení Kouzelná jablka, které dovezl mladý a energií prýštící soubor až z ruského Omsku. Na schodech divadla se omámení diváci všech generací ptali jeden druhého, kde se to v těch „dětech“ může brát v takové zimě, jakou mají doma. „Neuvěřitelnou lidskost a nasazení, humor a sílu civilního hereckého projevu“ ocenili bezprostředně diváci u slovenské Kapustnice Divadla Commedia Poprad. Nutno dodat, že inscenace spojila publikum nejen společným rozjímáním o životě, ale také opravdovou chutí na zelňačku, kterou dokázali bravurně uvařit sami tvůrci. Zdá se, že gastronomický aspekt amatérského divadla byl doposud hrubě podceňován.
Představením, které dokázalo propojit diváky všech generací ve společný úžas, byla inscenace Včera se mi zdálo souboru Třetí věk. „Taky bych chtěl takhle zestárnout,“ ozývalo se z publika. Šest paniček v důchodovém věku přijímalo gratulace i na ulici či v bistru U Školy, kde se v družném hovoru občerstvovaly po svém „nadgeneračním“ a určitě na svůj věk nadlidském výkonu.
Divadlo se zkrátka v Jiráskově Hronově společně s lidmi přesouvá z divadelních sálů a školních tříd do ulic a ožívá i všude tam, kam se jindy nedostane ‑ v restauracích a kavárnách, v parcích, na trávníku u divadla, před školou i v prodejnách s potravinami. Málokteré město se může pochlubit takovou atmosférou. Díky divadlu se daří každý rok v Hronově věc neobyčejná – poskládat na dvě tisícovky lidí různého věku i životních zkušeností na „společnou palubu“, a vytvořit tak velikou a silnou lidskou komunitu. Přejme tedy amatérskému divadlu, ať se společná plavba (i s tolika různými lidmi na palubě) daří.