Texty: Ochotnické divadlo v obci Jankov, okres Benešov, kraj Středočeský, 2009

OCHOTNICKÉ DIVADLO V OBCI JANKOV, okres Benešov, kraj Středočeský
Ivana Tetourová, 14. 6. 2009

První zprávy o ochotnickém divadle v Jankově jsou z roku 1899, kdy spolek divadelních ochotníků sehrál hru podle Vítězslava Hálka: Na statku a v chaloupce.
(Repertoir ochotnických divadel. Thalie 1899, č. 5, s. 42.)

Další zprávy jsou z roku 1913.
Záznamy pouze uvádějí, že zde byl činný Kroužek ochotníků.

1921 založena Skupina katolické mládeže.
Uvedena jednoaktovková opera L. Ratolistka: Vaškova veselka, také několik dalších scének. Hráli v hostinci pana Fraňka, kde měli vlastní jeviště.

Podrobnější informace lze vystopovat od cca dvacátých let minulého století, protože je možné se opírat o vzpomínky a fotografie některých tehdejších ochotníků.
S ochotnickým divadlem v Jankově začali podle pamětníků HASIČI. Byli velmi aktivní.
Hlavním organizátorem i aktérem byl Čeněk Jelínek, v jehož hostinci na náměstí
se hrálo. K tomu účelu byl sál vybaven pódiem (pořádali tady i taneční zábavy).
U Jelínků se nehrálo jen v sále, ale i v přilehlé zahradě – např. hra Lešetínský kovář (podle básně Svatopluka Čecha).

Ochotníci-hasiči v Jankově měli na repertoáru činohru a v hojné míře operety.
Z jejich repertoáru:
Okolo rybníka (opereta)
Růže z Argentiny (opereta)
Jindra (hra se zpěvy)
Lešetínský kovář
a řada dalších
V divadle účinkoval malý orchestr, ve kterém hráli místní muzikanti. Většinou je vedl Václav Vlach z Ratměřic (malá obec 2 km od Jankova), bratr známého českého houslisty Josefa Vlacha.

Repertoár doplňovaly komponované pořady, které vznikaly ke konkrétním příležitostem – tradici měly např. silvestrovské večery, na kterých prý byl vždy sál nabitý diváky.
Hrály se aktovky, hry se zpěvy, zpívaly se kuplety. Skládali je především místní autoři z řad ochotníků (vynikal např. Eduard Dittrich, hlavní iniciátor těchto večerů). Kuplety měly nejrůznější aktuální náměty, při jednom Silvestru např. zazněly k obveselení diváků písně složené na míru jednotlivých známějších občanů – pekař, holič, kovář, hostinský atd.

Vedle hasičů později začali po 1921 organizovat ochotnickou divadelní činnost i místní SOKOLOVÉ.
Podle pamětníků a přímých účastníků je doloženo, že ochotnické divadlo Hasičů
a Sokolů se prolínalo a nedá se příliš oddělit – především hráli stejní lidé.
Sokolská divadelní představení se hrála v obecním hostinci, později nazývaném U Neradů – také na náměstí, naproti hostinci U Jelínků. V Jankově v té době prosperovaly dva hostince na náměstí, oba s kulturním sálem a divadelním jevištěm.

Hlavními organizátory sokolského divadla byli Leo Felzmann z Jiter a J. Kohlmünzer.

Repertoár Sokola byl podle pamětníků poněkud vážnější, hrály se především staré klasické hry, např.:
Otec
Maryša
Naši furianti
Zapadlí vlastenci
ale i detektivní hra Vrah jsem já
a jiné.
V Jankově se hrálo často, nejvíce ale o svátcích, např. o Velikonocích se hrálo i 3x. Návštěvnost byla veliká.
Jankovští ochotníci jezdili hrát i do okolních obcí (např. do Neustupova).

Režírovali a scénu vytvářeli:
Především J. Kohlmünzer, Leo Felzmann, Čeněk Jelínek, Josef Otradovec.

Hráli a zpívali:
Čeněk Jelínek, Josef Jelínek, Josef Halaška, Jan Páv, Růžena Štychová, Josef Kratochvíl, Růžena Halašková, Stanislav Střihavka, František Střihavka, Emilie Kramperová, Božena Hořejší, Josefína Střihavková, Jiří Suk, Zdeněk Krška, Čestmír Dittrich, Jan Svoboda, Eduard Dittrich, Marie Klápová, Emanuel Šmejkal, Marie Slunečková, Anna Kulišová, Antonín Sláma, Václav Schutt, Marie Kytýrová, Anna Šmejkalová, Josef Müller, Jiří Šebrle a další.
Nápověda: Anna Kulišová, Ludmila Schuttová.

Orchestr – vedl Václav Vlach, později hrál i orchestr pana Hudery.

V roce 1941 byl v Jankově zakázán Sokol. Ale ochotníci hráli dále i během války.
Pavel Pavlovský v knize Jankov, str. 73 (vyd. Maroli, 2006) uvádí, že se kulturní život odehrával pod patronací povolené organizace Národní souručenství.
Zrušen nebyl (podle pamětníků) ani hasičský sbor.

Pavel Pavlovský uvádí, že kromě divadel byl za války pořádán Smetanův večer, Dvořákův večer, Hašlerův večer, Večer národních písní. Na plese se tančila v krojích Česká beseda.

Tato ochotnická činnost v Jankově pokračovala i po válce. V padesátých letech ale aktivita občanů slábla a počet představení se zmenšoval. Nepodařilo se přesně zjistit, do kdy se hrálo, divadlo postupně skončilo během 50. let 20. stol.

1949 sehrála několik her místní organizace Československého svazu mládeže.

Podle vzpomínek obyvatel z okolních míst – např. z Votic, bylo jankovské ochotnické divadlo velmi známé a navštěvované.

V Jankově je doloženo i LOUTKOVÉ DIVADLO.
Hráli učitelé.
Podle zdrojů (viz Místopis AM – 1. díl, str. 310) s ním začal už v roce 1925 v kreslírně měšťanské školy J. Kohlmünzer, poté ho vedl učitel J. Rajlich a do konce r. 1940 uskutečnili 62 premiér.
Pavel Pavlovský v knize Jankov (str. 73) uvádí, že „za války učitelé, vedeni učitelem Rajlichem, hráli pro děti ročně až 20 loutkových představení, některá i pro dospělé.“

Ochotnické divadlo dospělých v Jankově ještě krátce ožilo v letech 1974–1976.
V roce 1974 v režii Josefa Otradovce (hrál a později režíroval už v původním – aktivním ochotnickém dění v Jankově) se hrála tehdy současná hra Jana Paulů: Slovo má babička.
Účinkovali v ní Vlasta Pánková, Ivana Halašková, Stanislav Střihavka a Václav Tetour.
V roce 1976 byla provedena hra Ignáta Herrmanna: Otec Kondelík. Režíroval opět Josef Otradovec.
Hráli Pavel Pavlovský, Marie Slunečková, Václav Tetour, Ivana Halašková.
Obě hry se hrály v sále místního hostince.

Potom už ochotnická divadelní činnost dospělých nebyla obnovena.
(Pavel Pavlovský, Jankov, Maroli 2006, str. 85.)

V roce 1977 učitel základní školy Pavel Pavlovský připravil s dětmi ZŠ dětské představení Vodník Mokřín a zvířátka.
Hru sám napsal a byla provedena pro děti i pro dospělé v sále místního hostince.
(Pavel Pavlovský, Jankov, Maroli 2006, str. 86.)