Texty: Sudoměřice u Bechyně, výpis z Kroniky tělocvičné jednoty Sokol – památce K. H. Hilara

1936 Divadelní činnost v tomto roce zasluhuje zvláštní zmínky. Pietního představení Jízdní hlídka Františka Langera zúčastnili se zástupci Hilarovy společnosti z Prahy k navázání styků této korporace se zdejším Sokolem. tato korporace přinesla vavřínový věnec k uctění památky zdejšího slavného rodáka Karla Hugo HILARA. Věnec zdobil jeviště po obě divadelní představení odpoledne i večer.
Scéna o Jízdní hlídce byla pořízena celá z prken a tak vytvořena dokonalá ruská jizba, z níž vedly schody na půdu. Hrálo se na jevišti, na schodech i na půdě. Úroveň hry byla vysoká a možno říci, že tak dokonale připravené hry i scény u nás ještě nebylo.

HILAROVA PAMĚTNÍ DESKA. Zdejší rodák K. H. Hilar, vlastním jménem dr. Bakule, režiser Národního divadla v Praze proslavil české divadlo tak, že dosáhlo světové úrovně. Sám přísný k sobě, byl byl nesmlouvavý také k hercům, nenáviděl divadelních primadon a zastával směr, že divadlo je kolektiv, který nemá úrovně zásluhou jednoho - dvou herců, nýbrž skvělými uměleckými výkony celku.
Žel, že tento jedinečný režiser vyčerpal předčasně své síly a podlehl chorobě v necelých 50 letech svého života.
Zdejší Sokol navázal styk s Hilarovou společností v Praze a spolupůsobil k tomu, aby na jeho rodném domku v Sudoměřicích byla odhalena pamětní deska, která by po léta hlásala jeho jména. Tak došlo k uspořádání HILAROVY OSLAVY.

Dva autobusy přivezly z Prahy hosty před sokolovnu, odkud vyšel průvod s hudbou k Hiůlarovu rodnému domu. Tam byly projevy zástupce Národního divadla v Praze, Vinohradského divadla, herce Eduarda Kohouta, dra Trägra za divadelní kritiky, zástupce Šmahova okrsku z Tábora, okresního osvětového sboru v Bechyni, místních činitelů. Poté odhalila herečka Jarmila Kronbauerová prostou desku s označením rodiště.

Odpoledne sehrál Sokol v přírodním parku na Černicích divadelní hru Maryša, v níž vystoupila hostující členka Národního divadla v Praze Renata Libertinová v úloze Maryši s našimi ochotníky. Nebylo maličkostí sehrát se se školenou herečkou z povolání a jistě všichni ti, kteří s ní hráli, nezapomenou na dlouhou zkoušku, nekonečnou po dva dni před divadlem, kdy jsme neustále vraceli a pilovali do nekonečna.
Pro toto přírodní vystoupení byla pořízena velmi vhodná, prkená dekorace s chalupou Lízalovou, Vávrovým mlýnem a hospodou. Rekruti přijeli na skutečném voze, rovněž Vávra odjížděl na svatbu s Maryšou na voze. A moravská kapela s množstvím lidu vhodně doplnily toto krásné představení.
(Z Kroniky tělocvičné jednoty Sokol opsal Josef Brůček.)