Soubory: SDO Nové Benátky / Kvapil, SDO / Karborundum, ZK ROH

Stav: neexistuje
Založení / první zpráva: 1943
Ukončení činnosti / poslední zpráva: 1965
Působení: 194x, 195x, 196x

Spolek divadelních ochotníků Nové Benátky (od 1943) - Divadelní spolek Kvapil (od 1946) - Dramatický odbor Závodního klubu ROH Karborundum (od r. 1951).

1943 - 19. května - se sloučením všech dosud existujících dramatických odborů zrodil Spolek divadelních ochotníků Benátky nad Jizerou (uv. též Nové Benátky).
Měl 102 členů a 120 přispívajících.
Stanovy schváleny 28. 8. 1943.
Po založení sehrál dvě divadelní hry - Soubor talárů (Verner) a Jedenácté přikázání (Šamberk).
Přestal fungovat během okupace, 1944.

Po 1945:
1946 - 21. března - byl ustaven Spolek divadelních ochotníků Kvapil.
Nově vzniklému souboru propůjčil své jméno dramatik a režisér ND Jaroslav Kvapil, který Benátky i několikrát navštívil.
Zakladateli byli Ant. Kalina (v tomto roce zemřel), MUDr. J. Figar, Josef Abraham (dlouholetý předseda a scénograf), Fr. Honc ml., Jan Křáp, Alois Malý a Kvasnička.
Do dřívějšího souboru přibyli noví členové, z režisérů např. jmenovaný zakl. člen Jan Křáp, Josef Bahník, Aleš Schindler.
Brzy po ustavení uvedli 2 nejznámější Kvapilovy hry - Oblaka a Princezna Pampeliška.
Nejúspěšnější inscenací v tomto roce byla Čapkova Matka v titulní roli s J. Korbelovou, dále Jevan Brandon Thomas: Charleyova teta, v níž hrál a režíroval ji A. Schindler.
1948 Dyk: Posel, r. A. Malý. V roli Matyáše Roha se poprvé divákům představil Oldřich Weiss, tehdy už vyzrálý herec, který se do Benátek přistěhoval z Uhříněvsi (poté hrál např. praotce Čecha ve Slovanském nebi, Karla IV. v Noci na Karlštejně).
1949 nastudováno 5 her, hráno 14x, 1x na zájezdě.
1949 Krásnější než život (podle Kožíkovy novely Prstýnek z vlasů), r. Jan Křáp; Krpata: Mistr starého meče; Webster: Plukovník chce spát, režie L. Karasová; Toman: Slovanské nebe; Vrchlický: Noc na Karlštejně, hráno na nádvoří benáteckého zámku, účast na I. Pojizerských hrách v Dobrovici; Langer: Jiskra v popelu.
Hodnocení ONV Mladá Boleslav:
Ocenění souboru: vyspělý spolek I. skupiny do 100%.

Na mimořádné valné hromadě 26. 1. 1951 bylo rozhodnuto zapojit se jako Dramatický odbor ZK ROH Karborundum.
"Ale potom už nastal konec ´libovolné´ dramatugii. Posvěceným autorem ´hurásocialismu´ začátku padesátých let se stal Vašek Káňa se svou Partou brusiče Karhana, a tak ji rovněž zahráli i benátečtí ochotníci. A jak bylo tehdy zvykem, přímo v závodě, tedy na dvoře Karborunda. Teprve za jednu budovatelskou agitku nebo za hru ze socialistického tábora směli mít na repertoáru jednoho českého či západního autora. Tudíž zásluhou ´brusiče Kahana´ směl Aleš Schindler nastudovat Wildeho Jak je důležité míti Filipa. A za Simonovovu Ruskou otázku, režírovanou Fr. Honcem, mohli Weiss s Křápem připravit pro scénu v Záložně zdramatizovanou Babičku Boženy Němcové. Ti nejstarší si možná vzpomenou, že ji osobitě ztělesnila učitelka M. Antošová." (Vondra 2003, s. 21)

Dalším šťastným obdobím benáteckého Kvapila byla - kupodivu - 50. léta.
Karborundum mělo dost prostředků na podporu závodního klubu, který dělal továrně dobrou reklamu, televizní obrazovky ve většině domácností zatím chyběly, a hlavně - byly tu nové herecké talenty i nadšení.

Režisér František Honc nastudoval např.
1951 - Drdovy Hrátky s čertem, což bylo - za přispění mladoboleslavského skladatele Bohumila Trefila - mimořádně zdařilé představení. Hrálo se 13x a soubor s ním hostoval po celém okrese i dále.
1952 - Kornejčuk: Kalinový háj, účast na 3. Pojizerských hrách, účast na ObP Červenec 1952, Lysá nad Labem.
1953 byla velkou divadelní událostí inscenace Tylovy Fidlovačky, rovněž v režii Fr. Honce a na scéně Jos. Abraháma. Kromě členů Kvapila se na ní podílel i pěvecký sbor Foerster a karborundský orchestr - tedy asi 100 účinkujících. Postavu slepého Mareše vytvořil operní pěvec Fráňa Borovička.

1953 - Nejvíce zájezdů měla komedie Lope de Vegy Pes na seně v režii Jana Křápa. Na jejím úspěchu se podílelo i benátecké smyčcové kvarteto a klavír Karla Cacha. Účast na ObP Červenec 1953, Lysá nad Labem. Účast na Pojizerských hrách, Dobrovice 1953.

Za zmínku stojí i uvedení okupačního dramatu L. Kruczkowského Němci a Shakespearova komedie Veselé paničky windsorské, obě v režii Fr. Honce, s brilantním Ant. Majerem v roli Falstafa.
Gusjev: Sláva.
Několik dalších inscenací nastudoval režisér Václav Vondra. Zaměřil se ponejvíce na českou klasiku - Jiráskova Lucerna, Mrštíkových Maryša, Stroupežnického Naši furianti.

DS ZK Karborundum se zúčastňoval okresních, krajských i celostátních soutěží a stával se v tehdejším ochotnickém dění určitým pojmem.

1955 mimořádný úspěch - i na soutěžích - sklízela inscenace Maryši. Poroty LUT na ni pěly chválu, ale v jubilejním roce A. Jiráska na Jiráskově Hronově tento klasik chyběl. "Kvapil" měl jet na tento vrchol celostátní soutěže LUT s Maryšou, ale na zoufalé naléhání "shora" benátečtí "oprášili" a snad i zkvalitnili svou předchozí inscenaci Lucerny. Uvedli ji pak v Hronově v jediném dnu a sledu 3x. Několik záběrů z nočního představení přinesla i tehdy začínající televize. Na hře se podílelo kolem 70 účinkujících, neboť silnou složkou inscenace byla i hudba, kterou pro benáteckou Lucernu složil opět Boh. Trefil. Takže do Hronova jeli i Foerstrovci, ženský pěvecký sbor a karborundští hudebníci.
(Vondra, 2003, s. 22)

1955 Čapkovu Bílou nemoc uvedl "Kvapil" s několika reprízami pouze na benáteckém jevišti. Bylo to v době, kdy nám Čapka ještě "neobjevili" Sověti. (Vondra, s. 23)
1956 uv. Gorkého hra Na dně; Rollandova Hra o lásce a smrti, účast v krajské přehlídce souborů kategorie C.
"Špatně dopadl Kvapil u poroty s Hrou o lásce a smrti Romaina Rollanda z období francouzské revoluce. Na inscenaci se přijel s porotou podívat i tehdejší režisér Národního divadla František Salzer a zle režisérovi za jeho dramaturgický výběr vyčinil. Tvrdil, že touto hrou za první republiky strašili měšťáčtí režiséři veřejnost revolucí. Za několik málo let hrála toto Rollandovo drama i pražská profesionální divadla. (Vondra, s. 23)

1950-1956 ochotníci vybudovali letní scénu Na Vojnarce v zámeckém parku, 1956 Fidlovačka, aneb, Žádný hněv a žádná rvačka zde byla zahajovacím představením.
1957 Naši furianti (Stroupežnický) byli poslední inscenací rež. V. Vondry v Benátkách. Oldřich Weiss v roli dědečka Dubského sklízel potlesk na otevřené scéně.

Koncem 50. let režírovali Antonín Reichert a Antonín Majer.
Shaw: Pygmalion, Šrámek: Léto, obě r. Reichert.
Pokoušel se také o malé jevištní formy, pro které získal asi dvě desítky mladých lidí. Po literárním pásmu a několika estrádně-agitačních pořadech se mladý soubor rozpadl.
1959 - Garcia Lorca: Dům doni Bernardy, r. Antonín Majer, v hl. roli Zdena Králová. Účast na Pojizerských hrách.
1961 - Arbuzov: Irkutská historie. Účast na Pojizerských hrách, Dobrovice.
1962 - G. Figueiredo: Liška a hrozny, r. A. Majer, v hl. roli Oldřich Weiss.

Počátkem 60. let se na "zlatou dobu" benáteckého ochotnického divadla pokoušeli navázat i další režiséři:
Antonín Majer s Pavlem Štýsem uvedli Nebe na zemi (Voskovec, Werich).
1963 - Shakespeare: Zkrocení zlé ženy, r. Jaroslav Bouší. Účast na Pojizerských hrách, Dobrovice.
Manželé Bouší režírovali Wildeovo Jak je důležité míti Filipa.
1965 Matka (K. Čapek), účast na Čapkově divadelním létě ve Staré Huti.
1965 poslední hra souboru - Příliš štědrý večer (Vratislav Blažek), r. Oldřich Weiss.
Ale podmínky pro ochotnické divadlo v Benátkách už nebyly. Začínal rozmach televize - a také někdejší nadšení postupem doby opadalo.

Bibliografie:
CESTY českého amatérského divadla. Vývojové tendence. Zprac. Jan Císař a kol. Praha, IPOS-ARTAMA 1998, s. 94.

ČERVENEC 1952. Oblastní přehlídka lidové umělecké tvořivosti. Plakát.

ČERVENEC 1953. Oblastní přehlídka lidové umělecké tvořivosti. Plakát.

MÍSTOPIS českého amatérského divadla, I. díl. Praha, IPOS-ARTAMA 2001, s. 57-58.

MÜLLER: Na okraj 4. Čapkova divadelního léta. AS 1965, č. 9, s. 18.

O TÉ HRONOVSKÉ mateřídoušce. Podepsáno -von-. Zpravodaj Benátecka 2005, č. 8, s. 10, 3 fotografie. Též na web. str. města - http://www.benatky.cz/ftp/zpravodaj/zb082005.pdf - 18. 7. 2012.

POJIZERSKÉ hry v Dobrovici. 1949–1999. Brožura k 50. výročí trvání přehlídky. Dobrovice, PV přehlídky, 1999, nečísl.

PFEIFER, Jiří: Bilance a plány. Fotografie z div. předst. v 50. letech 20. stol. (Bílá nemoc, Na dně, Hrátky s čertem, Tvrdé palice). Zpravodaj Benátecka 2004, č. 3, s. 15. Též na web. str. města - http://www.benatky.cz/ftp/zpravodaj/zb122005.pdf - 18. 7. 2012.

ŠIMONEK, Jan: Soubor informací o ochotnickém divadle v okrese Mladá Boleslav. Rkp. pro MČAD 1998, 23 s. Viz Místa/Okresy/Mladá Boleslav/Texty.

VE SLUŽBÁCH Thalie II.  České divadlo ochotnické. Soubor  dokladových statí. Liberec, V. Talík za spolupráce ÚMDOČ 1946, s. 149.

VONDRA, V.: Stručné dějiny ochotnického života v Benátkách nad Jizerou. Rkp 6 s. kART.

VONDRA, Václav: Dějiny benáteckého divadla. Město Benátky nad Jizerou 2003, 40 s.

Archivy:
Praha, Národní archiv:
Fond ZU Spolky 1931-1934, i. č. 394/1671/1934, SDO (zal.).
Fond ZU Spolky 1941-1947, i. č. 427/3130/1943, SDO Benátky (německý zápis).
Fond ZU Spolky 1941-1947, i. č. 424/484/1947, SDO Kvapil, dříve Benátky.

Státní oblastní archiv Praha:
Informace ONV pro KNV v Praze 1949. Inventář KNV Praha, referát IV. 1949-1954.kART.

Státní okresní archiv Mladá Boleslav:
OkÚ Mladá Boleslav, kn 346, ka 12 spolkové agendy manipulace 1916-1936 Divadelní spolek Kvapil,
ONV Mladá Boleslav, manipulace 1951-1954, sg 262, manipulace 1959-1976, sg 456/8,
Divadelní spolek Kvapil: 11 ka kartotéka členů, přihlášky (1 ka), korespondence 1943-1955 (1 ka), představení 1943-1960 (2 ka), účetní evidence 1943-1956 (3 ka), scénické návrhy (1 ka), foto, Pl, různé doklady (3 ka). Archivně nezpracováno.
Divadelní spolek Kvapil Benátky nad Jizerou, 1870-1948.
Metráž: 1,80 bm (z toho nic není zpracováno). Fond není přístupný.
Fond dokumentuje ochotnické divadelnictví v Benátkách nad Jizerou. Fond tvoří především plakáty k jednotlivým představením.

Mapa působení souboru - SDO Nové Benátky / Kvapil, SDO / Karborundum, ZK ROH

Mapy jsou v testovacím provozu. Data nemusí být přesná a úplná.