Soubory: Čtenářsko-vzdělávací spolek / Osvětová beseda

Stav: neexistuje
Založení / první zpráva: 1911
Ukončení činnosti / poslední zpráva: 196x
Působení: 191x, 192x, 193x, 194x, 195x, 196x

1911 byl založen Čtenářsko-vzdělávací spolek
z popudu studenta zvěrolékařství Františka Jáchyma a učitelského sboru.
Výbor ve složení: řídící učitel Josef Želivetský, učitelé Jan Mareš a Jaroslav Moravec, student František Jáchym, správce velkostatku Vojáček, lesní adjunkt Josef Kočandrle, obchodník Václav Bradáč, rolník Josef Jirouš ad. Režisérem byl zvolen jeden ze zakladatelů, učitel Jan Mareš.

1911 – Eliška Krásnohorská: Přišla do rozumu, v hostinci Na nové. První představení.
Později vybudováno jeviště a činnost přenesena do nově vystaveného hostince Na Panské.
Hrálo se jen o svátcích a o prázdninách, kdy představení pořádali studenti.
Za 1. světové války se nehrálo.

1918 – Ferdinand Oliva: Pojď na mé srdce!; Ladislav Stroupežnický: V ochraně Napoleona I.

Po vzniku ČSR se stal režisérem Jaroslav Příšovský, poštmistr, bývalý režisér kočující divadelní společnosti, jehož schopnosti divadlo výrazně pozvedly.
Hrálo se častěji, spolek vyjížděl i na zájezdy a získal dobrou pověst v širokém okolí.

Paralelně zde hrál Dramatický odbor Sokola, režisérem obou spolků byl statkář Václav Mašek.
Jaroslav Příšovský režíroval jen Čtenářsko-vzděl. spolek.

1919 – Abrahamovicz Ruszskovski: Manžel ze šetrnosti, režie Jaroslav Příšovský; Oskar Blumenthal: U bílého koníčka; Jan Kühnl podle Aloise Jiráska: Psohlavci; Ladislav Stroupežnický: Naši furianti; František F. Šamberk: Josef Kajetán Tyl; F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání, r. Václav Mašek; F. F. Šamberk: Karel Havlíček Borovský, r. J. Příšovský.

1920 – Rudolf Kneisel: Farář a jeho kostelník; A. E. Mužík: Pan rada; Stanislav Przybyszewski: Pro štěstí; Alois Jirásek: Otec, r. J. Příšovský; A. a V. Mrštíkové: Maryša, r. J. Příšovský.

1922 – Rudolf Mařík: Z nařízení bytové komise.

1923 – Josef Štolba: Staré hříchy, r. Václav Mašek; Jaroslav Vrchlický: Noc na Karlštejně, r. V. Mašek; Maurice Maeterlinck: Stilmondský starosta, r. V. Mašek; František F. Šamberk: Palackého třída č. 27, r. V. Mašek; Alexandre Bisson: Bezejmenná, r. V. Mašek.

1924 – Fr. Ad. Šubert: Žně, r. V. Mašek; W. Shakespeare: Veselé paničky windsorské, r. J. Příšovský.

1925 – Božena Viková-Kunětická: Holčička; Jaroslav Hilbert: Druhý břeh; Karel Čapek: R. U. R., r. J. Příšovský.

Počátkem a koncem 20. let činnost omezena, v obci se rozpoutaly politické spory, které negativně ovlivnily činnost, navíc v malé obci mnozí ochotníci působili v obou spolcích, takže pokud hrál jeden, druhý hrát nemohl.

1926 postaven nový sál se stálým jevištěm a elektrickým osvětlením nákladem režiséra, velkostatkáře Václava Maška.
už 1926 na něm bylo sehráno slavnostní představení Jiráskovy Lucerny.

1926 – Karel Mašek: Dceruška hostinského (hradčanská povídka), r. MUDr. Bohumil Musil. V inscenaci účinkovali někteří členové souboru na I. celostátní soutěži Šmahova okrsku, Tábor.

1926 – Alois Jirásek: Lucerna, r. V. Mašek.

1927 – Alois Jirásek: Kolébka, r. V. Mašek.

1928 – František Hlavatý: Španělský balet.

1929 – Jiří Balda: Známost z veletrhu.

1930 – František Cimler: Tvrdé palice, r. Pánek; Ferdinand Oliva: Pro vlajku československou, r. Vavřinec; Josef Skružný: To byla noc.

1933 a 1934 plodné roky. Ale zásadně ve 30. letech přebral aktivitu Dramatický odbor Sokola.

1933 – Vrah (více autorů stejnojm. hry), r. Vavřinec; Josef Štolba: Závěť, r. Havlíček; J. Horáček: C. k. obecní policajt; Josef Hais Týnecký: Bič.

1934 – František F. Šamberk: Jedenácté přikázání; Václav Vrána: Anežka z pastoušky; Jiří Balda: Irenčino vítězství.

1935 – František G. Vacek: Černí kyrysníci; Rudolf Medek: Srdce a válka; Josef Šimek-Doubravský: Bouře na úsvitě.

1936 režisérem Dramatického odboru ČVS byl opět zvolen Václav Mašek, který navrhl zřídit při přestavbě hostince nové jeviště.
Prvním představením v roce 1936 na novém jevišti (hrálo se na něm i v 80. letech 20. století) byla hra se zpěvy – Stefan Krzywoszewski: Čert a krčmářka, v Maškově režii.
Představení bylo součástí oslav 25 let činnosti spolku, v jehož čele stál po celou dobu existence řídicí učitel Jan Mareš.
1936 ještě uvedeno – J. K. Tyl: Paličova dcera, r. V. Mašek; Václav Štech: Třetí zvonění, r. V. Mašek; Margaret Mayo: Naše miminko, r. V. Mašek.
V jubilejním roce byly sehrány 4 hry.

Poté nastalo nejaktivnější a nejúspěšnější období spolku.
1937 jeviště doplněno polokruhovým černým horizontem.
1937 v seznamu členských souborů ÚMDOČ.

1937 – Arnold Ridley: Půlnoční vlak, r. V. Mašek; Fráňa Šrámek: Léto, r. V. Mašek (červen); Maurice Maeterlinck: Stilmondský starosta, r. V. Mašek; Alfons B. Šťastný: Blaničtí rytíři, r. V. Mašek; Jaroslav Vrchlický: Noc na Karlštejně, r. V. Mašek; Josef Štolba: Její systém, r. V. Mašek.

1938 – Vilém Werner: Hotel Zázračná voda, r. V. Mašek.

1939 – A. a V. Mrštíkové: Maryša, r. V. Mašek; Ladislav Stroupežnický: Zvíkovský Rarášek, r. V. Mašek, v roli Mikuláše Dačického z Heslova Fr. Plachý; Lad. Stroupežnický: Paní mincmistrová, r. V. Mašek; Alois Jirásek: Lucerna, r. V. Mašek.

1939–1945 byl členem souboru Josef Langmiller (*12. 4. 1923, Želec u Tábora – † 8. 8. 2006, Praha, div. a film. herec).

1940 – A. Jirásek: Otec, r. V. Mašek, v inscenaci poprvé v Želči vystupoval J. Hurt, který posléze sehrál s želečskými ochotníky 60 představení;
1940 – J. K. Tyl: Strakonický dudák, r. V. Mašek. Pro velký úspěch třikrát opakován;
1940 – František X. Svoboda: Čekanky, r. V. Mašek.

1940–1959 spolupracoval se souborem J. Hurt, bývalý člen činohry ND v Praze, šéfrežisér Čs. rozhlasu a umělecký ředitel Jihočekého divadla v Č. Budějovicích.
V tomto období byla pořádána v Želči divadelní škola, které se účastnili všichni členové spolku i divadelníci z okolních souborů.
1941–1950 nejplodnější období v životě souboru.

1941 – Julius Zeyer: Doňa Sanča, r. V. Mašek;
1942 – Josef Štolba: Na letním bytě, r. F. Plachý;
1942 – Josef Barnáš: Most nejkrásnější, r. V. Mašek; Ladislav Stroupežnický: Naši furianti, r. V. Mašek; Václav Fryček: Srdéčko poštovské, r. V. Mašek, hra těsně před premiérou nepovolena; Otto Minařík: Zorka, r. F. Plachý.

1943 předsedou spolku stále Jan Mareš, v té době 69letý.
1943 – Jan Říha: Hluchý klas, r. V. Mašek, hráno devětkrát i v okolí; František F. Šamberk: Jedenácté přikázání, r. V. Mašek; F. X. Svoboda: Poslední muž, r. F. Plachý; Domov, r. V. Mašek; Simeon K. Macháček: Ženichové, r. V. Mašek; František Plachý: Smír, r. V. Mašek, původní hra režiséra souboru; Adolf Wenig: K Betlému, r. V. Mašek a F. Plachý.

1944 hostovali v Želči členové ND v Praze – Marie Glázrová, Zdeněk Štěpánek a těsně po osvobození želečský rodák, herec Josef Langmiller.
1944 – Jan Bor: Zuzana Vojířová, r. V. Mašek.

1945 – Alois Jirásek: Kolébka, r. F. Plachý. V roli krále Václava IV. vystoupil naposledy před odstěhováním ze Želče rodák herec Josef Langmiler (v želečském spolku hrál v letech 1939–1945 ve 14 inscenacích).

1946 – Zdeněk Němeček: Rukopis času, r. Lad. Šimek a Dvořáková; Adolf Wenig: K Betlému, r. V. Mašek a Ladislav Šimek, poté uděleno čestné členství ve spolku Anně Jirsové-Kosové a Františku Plachému. Václav Mašek a Ladislav Šimek byli zvoleni režiséry.

1947 – Jan Říha: Hluchý klas, r. V. Mašek;
1947 – čs. premiéra – Morávek: Domov náš, r. V. Mašek, inscenace uvedena po premiéře v 11 reprízách, natočena Čs. zpravodajským filmem.
1947 – Karel Poláček: Otec svého syna, r. Šimek a Dvořáková.

Repertoár od lehkého žánru až po význačné české a zahraniční autory.

1948 název spolku změněn na Vzdělávací spolek v Želči.
Režiséry byli zvoleni Jana Dvořáčková, František Dřevo a Josef Zingl.

1948 – Josef a Miroslava Tomanovi: Vinice, první režie J. Dvořáčkové a F. Dřeva; Jan Pakosta: Výchova mladé dámy, r. V. Mašek; Alois a Vilém Mrštíkové: Maryša, r. V. Mašek a J. Dvořáková.

1949 – J. K. Tyl: Jiříkovo vidění, r. J. Dvořáková a F. Dřevo; J. a M. Tomanovi: Vinice, r. J. Dvořáková a F. Dřevo (repríza); Alois Jirásek: Magdalena Rettigová, r. J. Dvořáková.

1950 – Alois Jirásek: Vojnarka, r. J. Dvořáková a F. Dřevo.

1951 – A. P. Čechov: Námluvy, r. J. Dvořáková; Valentin Katajev: Koupená nevěsta, r. J. Dvořáková; Grigorij J. Gradov: Směšná práce, r. J. Dvořáková.

Od 1951 pokles divadelní činnosti.
Zřizovatel po zrušení spolků není ze záznamů zřejmý.

1952 – Simeon K. Macháček: Ženichové, r. J. Dvořáková.

1955 – Ladislav Luknár: Poctivý ovčák, r. Novotný.

1956 ukončil dlouholetou funkci v roli předsedy spolku Jan Mareš.

1957 svolána schůze pro obnovení činnosti.

1957 – Karel J. Erben: Dlouhý, Široký a Bystrozraký, r. F. Dřevo; Ota Šafránek: Kudy kam, r. F. Dřevo; Evžen Vítkovský: Dům u doktorů, r. F. Dřevo.

1958 – Milan Jariš: Inteligenti, r. F. Dřevo; Karel Sabina: Maloměstské klepny, r. F. Dřevo. Obojí hráno doma i v okolí.
1959 – Karel Leger: V zakletém zámku, r. F. Dřevo; Valentin Katajev: Ztřeštěná neděle, r. F. Dřevo.

1959 činnost zbržděna zavedením směnného provozu.

1961 – Alois a Vilém Mrštíkové: Maryša, r. Novotný.
1963 – Ladislav Stroupežnický: Naši furianti, r. F. Dřevo.
1964 – J. K. Tyl: Strakonický dudák, r. F. Dřevo.
1968 – František Hlavatý: Bílá myška, r. F. Dřevo.

Po obdobích střídavé aktivity a stagnace v 50. a 60. letech přešel soubor pod hlavičku Osvětové besedy a přestal prakticky pracovat úplně. K jeho obnovení došlo 1971 založením nejprve estrádního souboru a poté Dramatického kroužku ZV ROH Plemenářského podniku Veselí n. Lužnicí (viz).

Bibliografie:
CESTY českého amatérského divadla. Vývojové tendence. Zprac. Jan Císař a kol. Praha, IPOS-ARTAMA 1998, 448 s., 357 obr. v textu. s. 161.

KŘÍŽ, Marcel, MAREŠ, Prokop: DIVADLO Želeč 1911–1986. Želeč, ZV ROH Plemenářského podniku 1986, s. 3–10.

MÍSTOPIS českého amatérského divadla, II. díl. Praha, IPOS ARTAMA 2002, s. 729.

ZPRÁVA o činnosti ÚMDOČ za rok 1937. Seznam spolků a odborů sdružených v ÚMDOČ, s. 82

Mapa působení souboru - Čtenářsko-vzdělávací spolek / Osvětová beseda

Mapy jsou v testovacím provozu. Data nemusí být přesná a úplná.