Osobnosti: ROZSYPALOVÁ, Irena

Datum narození: 18.4.1954
Místo narození: Brno

Česká herečka, operní režisérka, moderátorka, vysokoškolská učitelka a lektorka rétoriky a komunikace.

Narodila se Brně a celé mládí prožila ve Slavkově u Brna. Pocházela z hudební rodiny, jejím otcem byl vyučený instalatér, ovšem zapálený slavkovský kapelník a organizátor kulturního života Břetislav Rozsypal (1923–1998). Od roku 1970 se po boku rodičů zapojila do aktivit místního ochotnického divadla. Studovala na gymnáziu v Bučovicích, kde maturovala v roce 1973. Pak vystudovala činoherní herectví na Janáčkově akademii múzických umění (JAMU) v Brně.

Po absolutoriu nastoupila od srpna 1977 do činoherního souboru Státního divadla v Ostravě a jeho sólistkou zůstala dalších 15 let. Její první rolí se stala mladá matka Lena ve hře Ešelon sovětského dramatika Michaila Michailoviče Roščina, převzala však také úlohu Dámy v komediálním Penzionu pro svobodné pány v režii Jiřího Krejčíka a ztvárnila mimo jiné Živu v Radúzovi a Mahuleně (1978), Mančinku v Dalskabátech (1979), Slečnu Eynsford-Hillovou v Pygmalionu (1980), titulní roli v Maryši (1981), Dolly Hammovou v Sestupu Orfeově (1983), Eunice v Tramvaji do stanice Touha (1988), Paní Rogersovou v Deseti malých černoušcích (1988), Evženii v Brouku v hlavě (1991) a další. Po celé toto období účinkovala i v řadě televizních inscenací a seriálů; před kamerou debutovala v budovatelském životopisném dramatu Svědomí běžce režiséra Aloise Müllera (1977). Spolupracovala s amatérským souborem Impuls DK VŽKG (např. režírovala Zeyerova Radúze a Mahulenu), stala se v jeho posledním období po boku Aloise Müllera jeho vedoucí.

Současně s ostravským hereckým angažmá studovala rovněž na brněnské JAMU obor operní režie. Ukončila jej v roce 1989 absolventským představením melodramatu Radúz a Mahulena Julia Zeyera a Josefa Suka. Dne 21. srpna téhož roku se jí také narodil syn Michael, v říjnu přijela z Ostravy k rodičům do Slavkova, stýkala se zde mimo jiné s rodinnou přítelkyní režisérkou Sonjou Sázavskou a v listopadu 1989 se i s ní zapojila do místního revolučního dění, patřila mezi velmi aktivní osobnosti při zakládání Občanského fóra ve Slavkově, ačkoli zakládající členkou se nestala (byl jím ovšem její bratr Břetislav, mimo jiné spolu s budoucím premiérem Bohuslavem Sobotkou).

Po návratu do Ostravy pak Rozsypalová působila více než 20 let jako pedagožka jevištní mluvy a herectví a operní režisérka na pěveckém oddělení Janáčkovy konzervatoře. Kromě běžné výuky připravovala se studenty a studentkami každoročně operní představení, někdy zkrácené verze s klavírním doprovodem, jako třeba Mozartovy opery Figarova svatba, Bastien a Bastienka a Così fan tutte nebo Dvořákovu Rusalku, jindy celé opery i s orchestrem, například Dido a Aeneas Henryho Purcella, Hlas lesa Bohuslava Martinů nebo Žirafí operu Markéty Dvořákové (2007).

Ve stejném období pracovala i jako moderátorka víkendového vysílání v Českém rozhlase Ostrava nebo jako hlasová lektorka v České televizi Ostrava, kde také načítala mnoho textů k dokumentárním pořadům, moderovala také koncerty i kulturní a společenské akce, vedla kurzy rétoriky a komunikace. V Národním divadle moravskoslezském byla angažována jako asistentka režie u nastudování Kupce benátského (1991) a poté jako jazyková poradkyně u oper Piková dáma (1996), Bludný Holanďan (1997) či Prodaná nevěsta (1997).

V roce 2005 začala vyučovat jevištní řeč a herectví na katedře zpěvu Hudební fakulty JAMU v Brně a dále spolupracovala jako hlasová poradkyně v různých divadlech, např. v Městském divadle Brno nebo v opeře Národního divadla Brno. V roce 2013 se z Ostravy přestěhovala natrvalo do Brna a nadále se věnovala kurzům rétoriky a komunikace v brněnském studiu Sova. Příležitostně se vracela také do Slavkova k moderování různých událostí nebo v roce 2024 k režijnímu vedení ochotnické inscenace Maryši bratří Mrštíků.

(zpracováno podle Wikipedie a dalších zdrojů)

Bibliografie:
Irena Rozsypalová. Online. Wikipedie.cz. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Irena_Rozsypalová [cit. 2024-07-28]

RUSŇÁKOVÁ, Taťána. Nikdy jsem nepoznala termín „jdu do práce“. Divadlo je zkrátka jiný svět a zároveň můj život. Slavkovský zpravodaj. Slavkov u Brna: BM typo, 2024-03-30, roč. XXVI, čís. 3, s. 18–19.