Databáze českého amatérského divadla
Osobnosti: KOTYŠAN, Cyril, akad. malíř
Datum narození: 11.1.1899
Místo narození: Praha-Braník
Místo narození: Praha-Braník
Cyril Metoděj Kotyšan
se narodil 11. 1. 1899 do rodiny kameníka, dílovedoucího ve vápencovém lomu v Braníku, a branického buditele a vlastence, Pankráce Kotyšana (19. 4. 1857 - 19..) a Boženy Kotyšanové, roz. Kohoutové (1. 11. 1867 - 19..). Byl nejmladším ze čtyř sourozenců Rudolfa, Václava a Zdeničky. Jeho otec Pankrác Kotyšan se velmi angažoval v dění obce Braníka, byl starostou České obce sokolské v Braníku (1871-1905) a předsedou Spolku pro postavení pomníku Mistru Janu Husovi v Braníku od pražského sochaře Jindřicha Říhy.
Ve svých osmnácti letech se Cyril Kotyšan během první světové války jako voják rakousko-uherské armády účastnil bojů v Itálii u řeky Piávy. V této jedné z nejtragičtějších bitev války byla použita i nová zbraň - jedovatý plyn. Zásah nebyl přímý, v polním lazaretu, kde byl hospitalován, však vlivem poraněných a oslabených plic onemocněl tuberkulózou, s jejímiž následky se vypořádával do konce života. To mu však patrně zachránilo život, protože se dalších bojů pro svá zranění již nemohl účastnit. První světová válka tak přímo ovlivnila jeho pozdější vnímání života a jeho uměleckou tvorbu.
V letech 1924-1928 Cyril Kotyšan úspěšně vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze pod vedením prof. Jakuba Obrovského. Během studií se již plně věnoval malířství a ilustroval několik dětských knížek, např. v roce 1924 Palečka od Václava Říhy, v roce 1925 Krále Lávru od Karla Havlíčka Borovského a další.
Záhy po 1. svět. válce se stal členem Spolku divadelních ochotníků a Tělocvičné jednoty Sokol v Braníku. V Branickém divadle, vybudovaném svépomocí členů a občanů branických, nehrál a nerežíroval jen on, této činnosti se věnoval i bratr Rudolf a sestra Zdenička. Cyril navíc nezištně maloval kulisy i jevištní scény a podílel se na výpravách divadelních her. Obdobně jako malíř a výtvarník pomáhal i jednotě Sokolské v Braníku. Cyril Kotyšan byl jako režisér patrně velmi vážený, protože často režíroval závažnější tituly a inscenace uváděné při slavnostních příležitostech, jako např. 1928 Rudolf Medek: Plukovník Švec, 1930 – M. Maeterlinck: Stilmondský starosta, 1935 – Abigail Horáková: Žena legionářova.
V letech 1932-1942 se ve spolupráci s redaktorem Bohumilem Schweigstillem intenzivně věnoval ilustracím dětského časopisu Srdíčko, jehož redaktorem a zároveň i autorem některých loutkových pohádek byl Bohumil Schweigstill. Během prvních let protektorátu se se Schweigstilem do časopisu snažili zařadit co nejvíce povídek, básniček a obrázků s vlasteneckou náplní s jasnými odkazy na státní symboly, osobnosti a pod.
V květnu roku 1941 bylo vládním nařízením zastaveno vydávání většiny českých novin a časopisů včetně Srdíčka.
S Bohumilem Schweigstillem (1875-1964) pojilo Cyrila velké a dlouhodobé přátelství, které trvalo i v poválečném období. Spolupracovali spolu nejen na časopise Srdíčko, Cyril Kotyšan ilustroval i mnoho z jeho dalších pohádkových knih pro děti.
Během druhé světové války a Protektorátu Čechy a Morava se věnoval se svou rodinou běžným pracovním činnostem a toto období přečkali v relativním klidu. Ale!
---
1945 s vypuknutím Pražského povstání v prvních květnových dnech obyvatelé Braníka, Pankráce a Michle vehementně povstali proti okupantům. V Braníku se v té době nacházel německý zásobovací sklad. "Území nynější Prahy 4 se stalo dějištěm nejkrutějších německých válečných zločinů spáchaných nacisty během Pražského povstání. Dne 6. května 1945 okolo půl deváté večer postříleli esesáci v Úsobské ulici (nyní ulice Obětí 6. května) ve sklepě domu č. p. 253 třicetpět a na zahradě sousedního domu č. p. 254 šestnáct neozbrojených civilistů včetně několikaměsíčních dětí, těhotných žen a starých lidí.
Během těchto událostí, zažila rodina jedny z nejtěžších chvil. Dne 5. 5. vyvěsili na dům Československou státní vlajku a spolu s ostatními spoluobčany stavěli barikády. Jen od rodinné vily vedlo směrem do Krče 25 barikád. Cyril Kotyšan na místním komisařství pomáhal také s vyšetřováním zajatých Němců. Druhý den v neděli 6. 5. se však boje vyostřily. V údolí pod vilou, ve Studeném, stříleli partyzáni z ukořistěného pancéřového vlaku směrem na Pankrác. Zpátky jim palbu opláceli esesáci. Naděje na rychlé ukončení bojů, vzaly za své, když se začaly objevovat německé tanky. Muži bojovali na barikádách a rodina se schovávala v improvizovaném krytu v prádelně. Dům bohužel nebyl podsklepen, jak se později ukázalo, i přes tento handicap jim dokázal poskytnout přiměřenou ochranu.
V pondělí 7. 5. projížděly německé tanky kolem vily. Cyril Kotyšan se z marného bránění barikád vrátil k rodině domů. Utéct se již nikomu nepodařilo, byli na dostřel tanků a tak odevzdaně čekali, co se bude dít. Za tanky šel průvod civilistů, které Němci požívali jako živý štít při pohybu Prahou.
Z Branické ulice vedla přes zahradu domu Kotyšanů a navazující zahradu spojovací cesta (dnes již zaniklá) na výše položenou ulici Pod Zemankou. Cyril Kotyšan umožnil několika posledním bojujícím partyzánům a povstalcům touto cestou před německými tanky utéci. Němci na tuto akci zareagovali střelbou a dům zasáhli dvěma ranami z tanku. Naštěstí ukryté rodině v prádelně se kromě ohromení nic nestalo.
Rodina byla později ve svém krytu přepadena příslušníky SS, vyvedena z prádelny a postavena na dvorku hlavami ke zdi. Se samopaly namířenými na jejich záda jim bezprostředně hrozila záhuba. Dcera Cyrila Kotyšana hovořila výborně německy, a tak navázala s esesáky kontakt. V této vypjaté chvíli bylo mladým, hladovým a snad i neplnoletým příslušníkům SS nabídnuto jídlo a pití, které bylo naštěstí přijato. Musela potraviny a vodu nejprve ochutnat, než si je samotní němečtí vojáci vzali. Některým z nich bylo 15 a 16 let. Rodina tak byla jako zázrakem zachráněna a vyklouzla jen se zapálenou střechou vily, kterou se podařilo včas uhasit. Podobné štěstí však neměla vila v těsném sousedství, která celá lehla popelem.
Všechny muže Němci odvedli z Braníka pryč, sloužili jako ochranná zeď a rukojmí. Následné úterý 8. 5. 1945 se stále bojovalo a střílelo, Němci se snažili z Prahy před blížící se Rudou armádou co nejrychleji utéct. Do Braníka doléhal zvuk bojů a destrukce z Pankráce, která během povstání prožívala ty nejtěžší chvíle. Ve středu 9. 5. nebyl pohyb po Braníku stále bezpečný. Zbytky německých vojsk odstřelovaly Braník z vyvýšeného Barandova. V noci pak Branickou ulicí přijížděly první ruské tanky a ve čtvrtek dopoledne dorazila i pěchota.
------
Komunistickým režimem byl označen za buržoázního umělce a bylo mu znemožněno plnohodnotně vykonávat svou profesi. Nebyl mu přiznán téměř žádný důchod a ocitl se tak ve složité finanční situaci, ze které si občas pomáhal prodejem starožitností a získaných uměleckých děl. Nelehkou finanční situaci si občas zlepšoval tvorbou diplomů či jinými drobnými pracemi.
se narodil 11. 1. 1899 do rodiny kameníka, dílovedoucího ve vápencovém lomu v Braníku, a branického buditele a vlastence, Pankráce Kotyšana (19. 4. 1857 - 19..) a Boženy Kotyšanové, roz. Kohoutové (1. 11. 1867 - 19..). Byl nejmladším ze čtyř sourozenců Rudolfa, Václava a Zdeničky. Jeho otec Pankrác Kotyšan se velmi angažoval v dění obce Braníka, byl starostou České obce sokolské v Braníku (1871-1905) a předsedou Spolku pro postavení pomníku Mistru Janu Husovi v Braníku od pražského sochaře Jindřicha Říhy.
Ve svých osmnácti letech se Cyril Kotyšan během první světové války jako voják rakousko-uherské armády účastnil bojů v Itálii u řeky Piávy. V této jedné z nejtragičtějších bitev války byla použita i nová zbraň - jedovatý plyn. Zásah nebyl přímý, v polním lazaretu, kde byl hospitalován, však vlivem poraněných a oslabených plic onemocněl tuberkulózou, s jejímiž následky se vypořádával do konce života. To mu však patrně zachránilo život, protože se dalších bojů pro svá zranění již nemohl účastnit. První světová válka tak přímo ovlivnila jeho pozdější vnímání života a jeho uměleckou tvorbu.
V letech 1924-1928 Cyril Kotyšan úspěšně vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze pod vedením prof. Jakuba Obrovského. Během studií se již plně věnoval malířství a ilustroval několik dětských knížek, např. v roce 1924 Palečka od Václava Říhy, v roce 1925 Krále Lávru od Karla Havlíčka Borovského a další.
Záhy po 1. svět. válce se stal členem Spolku divadelních ochotníků a Tělocvičné jednoty Sokol v Braníku. V Branickém divadle, vybudovaném svépomocí členů a občanů branických, nehrál a nerežíroval jen on, této činnosti se věnoval i bratr Rudolf a sestra Zdenička. Cyril navíc nezištně maloval kulisy i jevištní scény a podílel se na výpravách divadelních her. Obdobně jako malíř a výtvarník pomáhal i jednotě Sokolské v Braníku. Cyril Kotyšan byl jako režisér patrně velmi vážený, protože často režíroval závažnější tituly a inscenace uváděné při slavnostních příležitostech, jako např. 1928 Rudolf Medek: Plukovník Švec, 1930 – M. Maeterlinck: Stilmondský starosta, 1935 – Abigail Horáková: Žena legionářova.
V letech 1932-1942 se ve spolupráci s redaktorem Bohumilem Schweigstillem intenzivně věnoval ilustracím dětského časopisu Srdíčko, jehož redaktorem a zároveň i autorem některých loutkových pohádek byl Bohumil Schweigstill. Během prvních let protektorátu se se Schweigstilem do časopisu snažili zařadit co nejvíce povídek, básniček a obrázků s vlasteneckou náplní s jasnými odkazy na státní symboly, osobnosti a pod.
V květnu roku 1941 bylo vládním nařízením zastaveno vydávání většiny českých novin a časopisů včetně Srdíčka.
S Bohumilem Schweigstillem (1875-1964) pojilo Cyrila velké a dlouhodobé přátelství, které trvalo i v poválečném období. Spolupracovali spolu nejen na časopise Srdíčko, Cyril Kotyšan ilustroval i mnoho z jeho dalších pohádkových knih pro děti.
Během druhé světové války a Protektorátu Čechy a Morava se věnoval se svou rodinou běžným pracovním činnostem a toto období přečkali v relativním klidu. Ale!
---
1945 s vypuknutím Pražského povstání v prvních květnových dnech obyvatelé Braníka, Pankráce a Michle vehementně povstali proti okupantům. V Braníku se v té době nacházel německý zásobovací sklad. "Území nynější Prahy 4 se stalo dějištěm nejkrutějších německých válečných zločinů spáchaných nacisty během Pražského povstání. Dne 6. května 1945 okolo půl deváté večer postříleli esesáci v Úsobské ulici (nyní ulice Obětí 6. května) ve sklepě domu č. p. 253 třicetpět a na zahradě sousedního domu č. p. 254 šestnáct neozbrojených civilistů včetně několikaměsíčních dětí, těhotných žen a starých lidí.
Během těchto událostí, zažila rodina jedny z nejtěžších chvil. Dne 5. 5. vyvěsili na dům Československou státní vlajku a spolu s ostatními spoluobčany stavěli barikády. Jen od rodinné vily vedlo směrem do Krče 25 barikád. Cyril Kotyšan na místním komisařství pomáhal také s vyšetřováním zajatých Němců. Druhý den v neděli 6. 5. se však boje vyostřily. V údolí pod vilou, ve Studeném, stříleli partyzáni z ukořistěného pancéřového vlaku směrem na Pankrác. Zpátky jim palbu opláceli esesáci. Naděje na rychlé ukončení bojů, vzaly za své, když se začaly objevovat německé tanky. Muži bojovali na barikádách a rodina se schovávala v improvizovaném krytu v prádelně. Dům bohužel nebyl podsklepen, jak se později ukázalo, i přes tento handicap jim dokázal poskytnout přiměřenou ochranu.
V pondělí 7. 5. projížděly německé tanky kolem vily. Cyril Kotyšan se z marného bránění barikád vrátil k rodině domů. Utéct se již nikomu nepodařilo, byli na dostřel tanků a tak odevzdaně čekali, co se bude dít. Za tanky šel průvod civilistů, které Němci požívali jako živý štít při pohybu Prahou.
Z Branické ulice vedla přes zahradu domu Kotyšanů a navazující zahradu spojovací cesta (dnes již zaniklá) na výše položenou ulici Pod Zemankou. Cyril Kotyšan umožnil několika posledním bojujícím partyzánům a povstalcům touto cestou před německými tanky utéci. Němci na tuto akci zareagovali střelbou a dům zasáhli dvěma ranami z tanku. Naštěstí ukryté rodině v prádelně se kromě ohromení nic nestalo.
Rodina byla později ve svém krytu přepadena příslušníky SS, vyvedena z prádelny a postavena na dvorku hlavami ke zdi. Se samopaly namířenými na jejich záda jim bezprostředně hrozila záhuba. Dcera Cyrila Kotyšana hovořila výborně německy, a tak navázala s esesáky kontakt. V této vypjaté chvíli bylo mladým, hladovým a snad i neplnoletým příslušníkům SS nabídnuto jídlo a pití, které bylo naštěstí přijato. Musela potraviny a vodu nejprve ochutnat, než si je samotní němečtí vojáci vzali. Některým z nich bylo 15 a 16 let. Rodina tak byla jako zázrakem zachráněna a vyklouzla jen se zapálenou střechou vily, kterou se podařilo včas uhasit. Podobné štěstí však neměla vila v těsném sousedství, která celá lehla popelem.
Všechny muže Němci odvedli z Braníka pryč, sloužili jako ochranná zeď a rukojmí. Následné úterý 8. 5. 1945 se stále bojovalo a střílelo, Němci se snažili z Prahy před blížící se Rudou armádou co nejrychleji utéct. Do Braníka doléhal zvuk bojů a destrukce z Pankráce, která během povstání prožívala ty nejtěžší chvíle. Ve středu 9. 5. nebyl pohyb po Braníku stále bezpečný. Zbytky německých vojsk odstřelovaly Braník z vyvýšeného Barandova. V noci pak Branickou ulicí přijížděly první ruské tanky a ve čtvrtek dopoledne dorazila i pěchota.
------
Komunistickým režimem byl označen za buržoázního umělce a bylo mu znemožněno plnohodnotně vykonávat svou profesi. Nebyl mu přiznán téměř žádný důchod a ocitl se tak ve složité finanční situaci, ze které si občas pomáhal prodejem starožitností a získaných uměleckých děl. Nelehkou finanční situaci si občas zlepšoval tvorbou diplomů či jinými drobnými pracemi.
Bibliografie:
http://cyrilkotysan.webnode.cz/zivot/
http://cyrilkotysan.webnode.cz/zivot/
http://cyrilkotysan.webnode.cz/zivot/ Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
(c) NIPOS, Databáze českého amatérského divadla.
Kontakt | GDPR - Ochrana osobních údajů | Prohlášení o přístupnosti
Používáním tohoto webu souhlasíte s použitím cookies, které jsou nezbytné pro jeho provoz, analýzu návštěvnosti a pro součásti webu využívajících tyto služby (např. společnostmi Google a Facebook). Cookies můžete zakázat nebo vymazat v nastavení svého prohlížeče.
Kontakt | GDPR - Ochrana osobních údajů | Prohlášení o přístupnosti
Používáním tohoto webu souhlasíte s použitím cookies, které jsou nezbytné pro jeho provoz, analýzu návštěvnosti a pro součásti webu využívajících tyto služby (např. společnostmi Google a Facebook). Cookies můžete zakázat nebo vymazat v nastavení svého prohlížeče.
