Osobnosti: BILIBIN, Ivan Jakovlevič

Datum narození: 4.8.1876
Místo narození: Tarchovka (poblíž Petrohradu)
Datum úmrtí: 7.2.1942
Místo úmrtí: Leningrad

Ivan Jakovlevič Bilibin byl významný ruský malíř, grafik, knižní ilustrátor a divadelní výtvarník.

Narodil se do rodiny námořního lékaře ve vesnici Tarchovka poblíž Petrohradu. Po studiu na klasickém gymnáziu, které ukončil se stříbrnou medailí v roce 1896, postoupil na právnickou fakultu Petrohradské univerzity (studium dokončil v roce 1900).
Zároveň se ovšem věnoval také malování. V letech 1895‒1898 ve škole Společnosti pro podporu umění, v roce 1898 pak dva měsíce v ateliéru Antona Ažbeho v německém Mnichově. Tři roky (1898‒1900) také docházel na hodiny do školy kněžny Marie Teniševové, kde vyučoval Ilja Repin. V letech 1900‒1904 dále pokračoval pod Repinovým vedením v petrohradské Akademii umění. Brzy se také stal aktivním členem skupiny umělců „Svět umění“ (Мир искусства).
Přestože žil většinou v Petrohradě, hlavní inspiraci, která časem přerostla v osobitý styl umělce, Bilibin načerpal ve vesnici Egny v Tverské oblasti. Zde poprvé vytvořil skici v „bilibinovském“ stylu, jež ho proslavili. První kniha, v níž tento druh malby použil, se nazývala Pohádka o careviči Ivanovi, ptáku Ohnivákovi a Šedém vlku (1899).
V letech 1902, 1903 a 1904 malíř navštívil oblast Ruského severu (konkrétně oblasti Vologodskou, Oloněckou a Archangelskou), kam byl vyslán etnografickou sekcí Muzea Alexandra III. Hlavní cíl expedic spočíval v mapování různorodosti a specifik architektury ze dřeva.
Bilibinův umělecký talent se nejvíce projevil v jeho ilustracích k ruským lidovým pohádkám a bylinám (žánr ruských epických hrdinských básní, obvykle popisují hrdinské činy bohatýrů a pohádkové a mytické bytosti). Druhé pole působnosti, na němž rovněž dosáhl významných úspěchů, byly divadelní dekorace.
Pohádkové ilustrace započal vydávat v roce 1899, do roku 1902 připravil šest dětských knih pohádek. Inspiraci čerpal jak ze svých cest, tak z klasické literatury, jejíž díla rovněž ilustroval, především pak A. S. Puškina. Další úspěchy zaznamenal s ilustracemi pohádek „O caru saltánovi“ (1905), „O zlatém kohoutkovi“ (1910) a cyklu Roslavlevových pohádek (1911). „Pohádkový“ styl využil rovněž při přípravě opery Zlatý kohoutek (1909), v níž v plné míře využil staroruské ornamentální motivy.
Jevištními dekoracemi si Bilibin získal slávu nejen v Rusku, ale doslova po celém světě. Díky pohnutému osudu se s jeho díly mohli seznámit diváci ve Francii, Československu, Německu, Argentině aj.
Během revoluce roku 1905 malíř kreslil revoluční karikatury. V letech 1907‒1917 vyučoval grafiku ve škole Společnosti pro podporu umění. V roce 1915 se připojil k několika dalším umělcům sdruženým ve Společnosti pro obnovu umělecké Rusi. Symbol dvouhlavého orla, který nakreslil pro Prozatímní vládu v roce 1917, se od roku 1992 dodnes nachází na ruských mincích.
Říjnovou revoluci roku 1917 Bilibin nepřijal a odjel na Krym, kde žil do září roku 1919. Do prosince téhož roku pobýval v Rostově na Donu, nicméně po
porážce bílého hnutí odešel společně s armádou do Novorossijsku.

V emigraci
Bilibin opustil Rusko 21. února 1920 na parníku „Saratov“. Místo Konstantinopole běžence vyložili v Egyptě, kde je anglická armáda umístila do tábora. Za několik měsíců malíř tábor opustil a usídlil se v Káhiře. Zde se věnoval malbě rozměrných pláten a fresek v byzantském stylu pro soukromé rezidence bohatých řeckých kupců. Věnoval se rovněž studiu egyptského, muslimského a koptského umění.
Léto roku 1924 strávil na cestách po Palestině a Sýrii, v říjnu téhož roku odjel z Káhiry do Alexandrie. A konečně v srpnu 1925 odjíždí do Paříže.
V této době Bilibinazvou přední světové scény k přípravě dekorací a kostýmů ke hrám ruských autorů, např. Stravinského Ptáka Ohniváka v Buenos Aires a několik oper v Brně a Praze. Kreslí ilustrace k ruským pohádkám, pohádkám bratří Grimmů a Tisíci a jedné noci.
Ve třicátých letech se malíř postupně vyrovnává s bolševickým režimem a pomýšlí na návrat do vlasti. V letech 1935‒1936 se podílí na výzdobě sovětského velvyslanectví v Paříži.

V Sovětském svazu
V roce 1936 malíř definitivně odchází z emigrace a vrací se do SSSR. Usadil se i s rodinou v Leningradu a přednášel na Celoruské Akademii umění. Dále také ilustruje knihy a spolupracuje s divadlem.
Životní pouť Ivana Bilibina došla završení 7. února 1942, kdy byl Leningrad v obležení (blokádě) německými vojsky. Malíř byl pohřben ve společném hrobě profesorů Akademie umění u Smolenského hřbitova.

„Bilibinský styl“
Styl Ivana Bilibina je rozlišitelný na první pohled. Je pro něj typické prvotní grafické zpracování: předtím, než začal práci nad obrázkem, si malíř vždy načrtl budoucí kompozici. Černé ornamentální linky zřetelně označují jednotlivé barvy, definují objem a perspektivu. Akvarelové barvy pak pokrývaly černý či bílý grafický list a podtrhují základní linky. K orámování ilustrací Bilibin často využíval ornamenty a ornamentální kresby.

Divadelní práce
1904 ‒ divadelní dekorace a kostýmy k opeře Sněhurka, Praha, Národní divadlo
1907 ‒ divadelní dekorace a kostýmy k inscenaci „Teofil“, Staré divadlo, Petrohrad
1908 ‒ divadelní dekorace a kostýmy k opeře Boris Godunov
1908 ‒ divadelní dekorace a kostýmy ke komedii Čest a mzda, divadlo Lukomorje
1909 ‒ divadelní dekorace a kostýmy k opeře Zlatý kohoutek, Ziminovo operní divadlo, Moskva
1911 ‒ divadelní dekorace a kostýmy ke komedii Fuente Obejuna, Staré divadlo
1911 ‒ divadelní dekorace a kostýmy k dramatu Očistec svatého Patrika, Staré divadlo
1913 ‒ divadelní dekorace a kostýmy k opeře Askoldův hrob
1913 ‒ divadelní dekorace a kostýmy k opeře Ruslan a Ludmila
1914 ‒ divadelní dekorace a kostýmy k opeře Sadko, Petrohradský lidový dům
1928 ‒ divadelní dekorace a kostýmy k opeře Pohádka o caru Saltánovi, Paříž
1930 ‒ divadelní dekorace a kostýmy k opeře Kníže Igor
1930 ‒ divadelní dekorace a kostýmy k opeře Carská nevěsta
1931 ‒ divadelní dekorace a kostýmy k opeře Boris Godunov
1931 ‒ divadelní dekorace a kostýmy k baletu Pták ohnivák, Buenos Aires
1934 ‒ divadelní dekorace a kostýmy k opeře O neviditelném městě Kitěži, Brno
1936 ‒ divadelní dekorace a kostýmy k opeře Pohádka o caru Saltánovi, Leningradské divadlo opery a baletu
1939 ‒ divadelní dekorace a kostýmy ke hře Vojevůdce Suvorov, Leningradské divadlo dramatu

zdroj: http://www.rodon.cz/print/zivotopis.php?id=161 (28. 7. 2016) - zde více informací