Osobnosti: SMIČKOVÁ-LÁTALOVÁ, Hana

Datum narození: 1959

Hana Smičková-Látalová,
umělecká ředitelka a choreografka tanečního divadla MIMI FORTUNAE Brno od jeho počátku až do současnosti. (Víc než čtvrtstoletí trvání souboru).
Vytvořila mnoho tanečních rolí, svůj vlastní styl tance a vede již čtvrtou generaci tanečníků.

Hana Smičková‑Látalová založila taneční divadlo MIMI FORTUNAE v roce 1985 a začala pro něj vytvářet vlastní taneční styl a choreografie.
Ve svých představeních se objevovala i v mnoha tanečních rolích s výrazným citovým nábojem a hereckou mimikou.
K divácky nejoblíbenějším patřila Carmen, Liška z Malého prince, Představená z Dilematu srdce, Druidka v Keltském obřadu a Sestra v choreografii Petry Krůlové, Fašistka v tanečně-divadelním projektu Být či nebýt…?t, Žena ve Stínu.
První choreografické práce byly historického charakteru. Nejúspěšnější z nich, hra ze života Francois Villona …teď na krk oprátku ti věší…, pro kterou Hana Smičková‑Látalová vytvořila choreografii. Hrále se sedm let hrála po celé České a Slovenské republice a 1991 i v básníkově rodišti – Francii, v rámci festivalu v Avignonu. Vzpomínkou na F. Villona byla také Balada pařížská aneb Francois Villon se vrací, ve značně nevážnějším duchu, premiérovaná v roce 2000 v Německu, s níž pak soubor vystupoval na mnoha scénách v naší republice.

Studium moderního baletu u zahraničních pedagogů a tanečníků přivedlo Hanu Smičkovou‑Látalovou k moderní choreografii - např.
Modlitba kamene, choreografie, která ještě v roce 1998 byla provedena při slavnostním odhalování soch českých sochařů v Holandsku.
K nejznámějším inscenacím patří také Malý princ podle A. de Saint-Exupéryho, oblíbený u velkých i malých diváků a uváděný u nás i v zahraničí (např. VIII. Mezinárodní festival moderního tance, Kaunas, Litva).

V roce 1991 Hana Smičková‑Látalová získala Prémii za nejlepší povinnou choreografii na III. Choreografické přehlídce ČSFR. Na IV. profesionální přehlídce ČR a SR v roce 1995 bylo její dílo Slova oceněno Cenou za choreografii. Slova byla vybrána i do galavečera mezinárodní choreografické soutěže Prix Volinine na Nové scéně v Praze a byla uváděna mimo jiné na Festivalu evropského umění v New Delhi, Indie.
1998 byla Carmina Burana s choreografií Hany Smičkové‑Látalové a v provedení TD MIMI FORTUNAE objednána pro zahájeni kulturní sezóny v holandském Utrechtu. Choreografie k inscenaci Balady o smrti byla v roce 1999 zařazena mezi devět nejlepších tanečních inscenací v České republice a na Slovensku. ´
2008 její choreografie JÁ získala ocenění taneční přehlídky Tanec, Tanec 2008, pořádané NIPOS – ARTAMA a rovněž II. cenu na »International Jazz Dance Open Festival« v Pardubicích.

Z tvůrčí dílny Hany Smičkové‑Látalové vzešlo zatím přes osmdesát choreografií. Choreografka spolupracovala i se zahraničními umělci. Její taneční styl i námět se zalíbil americkému skladateli Thomasu Clarkovi, který pro ni napsal balet Ptáci a osobně jej dirigoval při premiéře v Mahenově divadle v Brně v roce 1993.
1994 působila jako asistentka při choreografii Sedm pro mých sladkých šestnáct amerického choreografa Davida Appela, asistovala i choreografce Sandi Combest z Dallasu při tvorbě The Landscape of the Spirits.
2003 uvedla novou choreografii, která je výsledkem spolupráce české choreografky s americkou hudební skladatelkou Adrian Barton pod názvem The Smart Irony of Renaissance – s touto a dalšími choreografiemi se v letech 2002–2004 TD MIMI FORTUNAE představilo v Německu, Rakousku a Anglii a absolvovalo turné po Indii a USA. Do Indie se soubor vrátil i v roce 2007 s choreografií hany Smičkové-Látalové »KULT« (kořeny českého národa), která měla světovou premiéru ve městě Amristsar v rámci mezinárodního festivalu Languages of Love.

Po výročním představení k 15. letům trvání MIMI FORTUNAE se Hana Smičková‑Látalová začala věnovat s MIMI FORTUNAE jak moderním scénickým experimentům, tak tanečnímu divadlu s historickými náměty, propojujícími tanec a herectví. První premiérou v novém duchu byla taneční komedie Ber kde ber uváděná u nás i v Německu, dále pak mystické taneční obrazy »Keltský obřad Beltaine« a »Světlo v plameni« a »Kult«. Počínaje rokem 2003 se choreografka plně vrátila k modernímu scénickému tanci a spolu se svým manželem Slavojem Látalem ke 20. výročí divadla připravila tanečně divadelní projekt z našich dějin ve 20. stol. – Být či nebýt…?. Tento Projekt premiéroval v »domovském« divadle Bolka Polívky v Brně.
Následovaly další projekty zamýšlející se nad počátkem i koncem života: ŽIVOMŘENÍ a KAPKY BOLAVÉ NADĚJE.

K 50. narozeninám si Hana Smičková-Látalová nadělila realizaci BOLERA.

Z choreografčiny tvorby však nevzcházejí jen rozsáhlejší dramata, ale v posledních letech je patrný jednak sklon ke scénickým žertíkům a ironickým legráckám a jednak stále hlubší zájem o intimní, ale zásadní, příběhy člověka v kontextu dějin a snaha o rozkrývání hlubin lidské povahy. O tom svědčí choreografie Dědictví, Stín a dvěma cenami z loňského roku ověnčený pánský duet JÁ.

Bibliografie:
http://www.mimi-fortunae.cz/o-souboru/choreografie