Osobnosti: SOVÁK, Čeněk, Praha, LD

Datum narození: 17.3.1902
Datum úmrtí: 12.4.1982
Místo úmrtí: Praha

Loutkářský režisér, autor loutkových her a pohádek. Bratr Milady Sovákové, loutkářské výtvarnice

Od 1933 vedl loutkovou scénu v Domě J. A. Komenského na Smíchově na Santošce. Pro soubor získal řadu svých přátel, zejména arch. R. Ječného.

1932-33 režíroval Schmoranzův Začarovaný les, Jiráskova Pana Johanese, Vopršálova Učně černokněžníkova a Wunderlichův Výlet so XXX. století.

1933 W. Shakespeare: Kupec benátský, režie.

1935, J. Werner. Poslední obět boha Riyu, úprava, režie.

1937 J. Babberton: Hýta a Batul, dram., úprava, režie (spolurežisérka M. Sováková), také recitoval roli strýčka Rudolfa.

1938 nastudoval Goldoniho Zpívající Benátky (podle úpravy A. Hoffmeistra, získal práva k uvedení scénické hudby J. Ježka, výpravu svěřil R. Ječnému. Inscenace měla pro svou hravou stylizovanost velký úspěch.

Čeněk Sovák inscenoval v loutkovém divadle taky klasické a předklasické opery, k čemuž jej inspirovalo nadání některých lidí kolem jeho souboru i jeho rodiny.

1940 Broučci, dram. úprava a režie.

Po roce 1945 krátce působil v loutkovém souboru Kováček, později v Spojeném závodním klubu Motorlet a IPS.

V třicátých letech patřil ke skupině loutkářských režisérů, kteří si uvědomovali význam promyšleného režijního pojetí a ve své tvorbě se inspirovali inscenačími postupy divadelní avantgardy. Hledal inspraci pro dramaturgii divadla v neintencinální tvorbě pro děti, jeho dramaturgické úpravy, např. Broučků, našly ohlas i v dalších loutkářských souborech. Důležité byly jeho inscenace pro dospělé, kde si nejlépe uvědomoval možnosti loutkového divadla. Jako režisér kladl důraz na stylizovanou oproštěnou scénu a práci se světlem. Loutkové divadlo v Domě J. A. Komenského za jeho vedení patřilo k předním pražským loutkovým scénám.

Bibliografie:
DUBSKÁ, Alice: Heslo Sovák, pro DČAD únor 2009.

Autorské práce:

SOVÁK, Čeněk: Detektiv a strašidlo, 1938
SOVÁK, Čeněk: Kašpárek v nebezpečí, 1940
SOVÁK, Čeněk: Perníkové srdéčko, 1935
SOVÁK, Čeněk: Stříbrný pavouk, 1946
SOVÁK, Čeněk: Šroubek Ferdík vítězí, 1945


Literatura:

DH: Smíchovská loutková scéna. Loutkář 24, 1937/38, s. 142

MALÍK, Jan : K začátkům české loutkářské režie. Praha 1965, s. 13

nesign: Nové pražské loutkové divadlo. Loutkář 20, 1933/34, s. 71.

VÍTOVCOVÁ, B.: Čeněk Sovák. Československý loutkář 42, 1982, s. 164

Poznámka:
Od: Jindřich Beránek.
Email: beranekj@iol.cz

... Vedoucí loutkového divadla v Domě Komenského Čeněk Sovák byl můj strýc. A tak vím, že mistr Kubašta u něho pracoval ještě jako student. Spolu s ním do okupace pracoval (snad jeho spolužák) Bohdan Slavík, který po rozpadu ČSR odjel na Slovensko, kde se stal šéfem trikových laboratoří st. filmu. V divadle se V. Kubašta seznámil i s prvni ženou mého strýce, která pracovala jako šéf grafického zpracování v Žikešově nakladatelství (tam také založili společně edici proslulých špalíčků). Více by Vám mohl sdělit Čeněk Sovák ml., který po amnestii v r. 1960 byl propuištěn z vězení a spolupracoval s Čs. rozhlasem na pořadech Kolotoče). Bližší Vám časem napíši k heslu Čeňka Sováka. ...

V Domě Komenského, kde Čeněk Sovák bydlel a bylo i loutkové divadlo, se např. scházeli budoucí komunističtí intelektuálové, se kterými se strýc kamarádil. Nejvíc vzpomínal na rodiče dnešního prof. Oskara Krejčího.

Čeněk Sovák byl nejen loutkář, ale před únorem 48 i velice úspěšný spisovatel dětských knih, zejména seriál knížek o Ježečku Pícháčkovi
(jakási varianta na Broučky) mu přinesl i značný finanční úspěch.

Jindřich Beránek, redaktor