STOKLAS , Eugen
Datum narození: 11.11.1882
Místo narození: Příbor
Datum úmrtí: 11.3.1963
Místo úmrtí: Litovel
Byl synem středoškolského profesora. Po skončení univerzitních studii v Praze v roce 1906 učil na obchodní akademii v Olomouci, poté na reálném gymnáziu v Holešově a Velkém Meziříčí.
Od roku 1909 trvale působil na gymnáziu v Litovli. Vedle pedagogické činnosti se intenzivně věnoval osvětové a vlastivědné práci. Napsal několik románů (mj. Život Ludvíka Hilmera), povídek (mj. Kytička pověstí z Litovelska) a sbírek lyrických veršů (Ocouny 1927, Vůně mateřídoušky 1932, Zlaté listí 1933). Psal také vlastivědné práce (např. Větrné mlýny na politickém okresu Litovelském). Používal pseudonymů Jaroslav Rampach a Eugen Polland.
Rozhodující část jeho literární tvorby je věnována divadlu. Vlastním nákladem vydal lyrická dramata (Září, Večer, Odveta), avšak většina z nich se nedostala na profesionální jeviště (výjimkou byla tragedie Odveta, kterou uvedla v roce 1925 cestující společnost Moravská činohra R. Lince), ovšem do značné míry zůstaly stranou zájmů i ochotnických souborů.
Mnohem větší zájem vyvolaly jeho loutkové hry. Část jeho tvorby pro loutkové divadlo, zejména z počátečného období je ohlasem na tradiční texty lidových loutkářů (např. Pohádka o princezně Palermské a králi Iškariotském, Kašpárek se učí čarovat). Ve stylu lidových loutkářů v nich užíval archaického jazyka, ale zásadně se vyhýbal jazykovým vulgarizacím a deformacím. Ve svých hrách postupně proměňoval typického Kašpárka na lyrickou postavu, blízkou dětskému vnímání.
Stoklasovy snahy o podporu loutkového divadla v Litovli (podporoval zejména školní scény, známým loutkářským ochotníkem v Litovli byl i jeho tchán), o zpestření loutkářského repertoáru ho přivedly k psaní moderních loutkových her. V nich se snažil podřídit svá díla vlastnímu pojetí významu loutkového divadla. Pokládal za důležité prohloubit uměleckými prostředky citovou výchovu dítěte. Tomuto záměru podřídil také výběr témat svých her. Z tvorby K. J. Erbena zdramatizoval Záhořovo lože a Tak se svět odplácí. Hra Bouře je loutkovým přepisem Shakespearova dramatu. Z Jiráskových Starých pověstí českých zdramatizoval pod názvem Knížecí sirotek příběh o smrti luckého knížecího synka.
Ve snaze přiblížit dítěti složitost světa a působit na jeho vnitřní zrání hlubokým citovým zážitkem, Stoklas snad jako jediný loutkářský autor své doby odmítal obvyklá optimistická řešení a nevyhýbal se ani tragickým závěrům. Tragédie je v jeho pojetí důsledkem porušení základních mravních zákonů. Vedle Knížecího sirotka, končí tímto vyústěním také Smrt kmotřička, v niž je potrestáno nedodržení slibu. Jeho záměry ve své době vyvolaly diskusi loutkářů o tom, nakolik je dítě schopno vnímat tragédii.
Svou tvorbou se zařadil mezi přední loutkářské autory 1. poloviny 20. století.
Od roku 1909 trvale působil na gymnáziu v Litovli. Vedle pedagogické činnosti se intenzivně věnoval osvětové a vlastivědné práci. Napsal několik románů (mj. Život Ludvíka Hilmera), povídek (mj. Kytička pověstí z Litovelska) a sbírek lyrických veršů (Ocouny 1927, Vůně mateřídoušky 1932, Zlaté listí 1933). Psal také vlastivědné práce (např. Větrné mlýny na politickém okresu Litovelském). Používal pseudonymů Jaroslav Rampach a Eugen Polland.
Rozhodující část jeho literární tvorby je věnována divadlu. Vlastním nákladem vydal lyrická dramata (Září, Večer, Odveta), avšak většina z nich se nedostala na profesionální jeviště (výjimkou byla tragedie Odveta, kterou uvedla v roce 1925 cestující společnost Moravská činohra R. Lince), ovšem do značné míry zůstaly stranou zájmů i ochotnických souborů.
Mnohem větší zájem vyvolaly jeho loutkové hry. Část jeho tvorby pro loutkové divadlo, zejména z počátečného období je ohlasem na tradiční texty lidových loutkářů (např. Pohádka o princezně Palermské a králi Iškariotském, Kašpárek se učí čarovat). Ve stylu lidových loutkářů v nich užíval archaického jazyka, ale zásadně se vyhýbal jazykovým vulgarizacím a deformacím. Ve svých hrách postupně proměňoval typického Kašpárka na lyrickou postavu, blízkou dětskému vnímání.
Stoklasovy snahy o podporu loutkového divadla v Litovli (podporoval zejména školní scény, známým loutkářským ochotníkem v Litovli byl i jeho tchán), o zpestření loutkářského repertoáru ho přivedly k psaní moderních loutkových her. V nich se snažil podřídit svá díla vlastnímu pojetí významu loutkového divadla. Pokládal za důležité prohloubit uměleckými prostředky citovou výchovu dítěte. Tomuto záměru podřídil také výběr témat svých her. Z tvorby K. J. Erbena zdramatizoval Záhořovo lože a Tak se svět odplácí. Hra Bouře je loutkovým přepisem Shakespearova dramatu. Z Jiráskových Starých pověstí českých zdramatizoval pod názvem Knížecí sirotek příběh o smrti luckého knížecího synka.
Ve snaze přiblížit dítěti složitost světa a působit na jeho vnitřní zrání hlubokým citovým zážitkem, Stoklas snad jako jediný loutkářský autor své doby odmítal obvyklá optimistická řešení a nevyhýbal se ani tragickým závěrům. Tragédie je v jeho pojetí důsledkem porušení základních mravních zákonů. Vedle Knížecího sirotka, končí tímto vyústěním také Smrt kmotřička, v niž je potrestáno nedodržení slibu. Jeho záměry ve své době vyvolaly diskusi loutkářů o tom, nakolik je dítě schopno vnímat tragédii.
Svou tvorbou se zařadil mezi přední loutkářské autory 1. poloviny 20. století.
Bibliografie:
Autorské práce:
Bouře (loutk. hra, 1928)
Doktor Johanes Faust německých loutkářů (loutk. hra, 1929)
Kašpárek a lesní žínka (loutk. hra, 1927)
Kašpárek a loupežník (loutk. hra, 1928)
Kašpárek na začarovaném ostrově (loutk. hra,1928)
Kašpárek se učí čarovat (loutk. hra, 1916)
Knížecí sirotek (loutk. hra, 1918)
Král Ječmínek (loutk. hra, 1919)
Královna a trpaslík (loutk. hra, 1923)
Kupec a obr (loutk. hra, 1933)
Pohádka o princezně Palermské a králi Iškariotském (loutk. hra, 1917)
Pohádka o zlatém klíči (loutk. hra, 1932)
Rytíř a panna (loutk. hra, 1926)
Smrt kmotřička (loutk. hra, 1919)
Tak svět odplácí (loutk. hra, 1927)
Víla Dobrunka (loutk. hra, 1928)
Zakletá panna na hradě starojíckém (loutk. hra, 1933)
Životopisné:
BARTOŠ, J.: Eugen Stoklas, Naše loutky, 132/33. s. ?
CESTY českého amatérského divadla. Vývojové tendence. Zprac. Jan Císař a kol. Praha, IPOS-ARTAMA 1998, s. 141.
BEZDĚK, Zdeněk: Dějiny české loutkové hry do roku 1945. Praha 1983.
BEZDĚK, Zdeněk: Tři moravští autoři loutkových her: BUCHLOVAN-Beneš, Bedřich - STOKLAS, Eugen - ČECH, František. In: ČECHOVA OLOMOUC. Publikace k II. festivalu amatérských loutkářských souborů Čechova Olomouc. Olomouc, OKS a PKO - spolupráce Ostrava, KKS 1975. 16 s.
DUBSKÁ, Alice: Dvě století českého loutkářství. Praha, DAMU 2004, s.177.
VFR: Eugen Stoklas, Lexikon české literatury IV/1. Praha 2008, s.261-264
Slovník osobností kulturního a společenského života východní Moravy, www.valasskeatheny.cz
Bouře (loutk. hra, 1928)
Doktor Johanes Faust německých loutkářů (loutk. hra, 1929)
Kašpárek a lesní žínka (loutk. hra, 1927)
Kašpárek a loupežník (loutk. hra, 1928)
Kašpárek na začarovaném ostrově (loutk. hra,1928)
Kašpárek se učí čarovat (loutk. hra, 1916)
Knížecí sirotek (loutk. hra, 1918)
Král Ječmínek (loutk. hra, 1919)
Královna a trpaslík (loutk. hra, 1923)
Kupec a obr (loutk. hra, 1933)
Pohádka o princezně Palermské a králi Iškariotském (loutk. hra, 1917)
Pohádka o zlatém klíči (loutk. hra, 1932)
Rytíř a panna (loutk. hra, 1926)
Smrt kmotřička (loutk. hra, 1919)
Tak svět odplácí (loutk. hra, 1927)
Víla Dobrunka (loutk. hra, 1928)
Zakletá panna na hradě starojíckém (loutk. hra, 1933)
Životopisné:
BARTOŠ, J.: Eugen Stoklas, Naše loutky, 132/33. s. ?
CESTY českého amatérského divadla. Vývojové tendence. Zprac. Jan Císař a kol. Praha, IPOS-ARTAMA 1998, s. 141.
BEZDĚK, Zdeněk: Dějiny české loutkové hry do roku 1945. Praha 1983.
BEZDĚK, Zdeněk: Tři moravští autoři loutkových her: BUCHLOVAN-Beneš, Bedřich - STOKLAS, Eugen - ČECH, František. In: ČECHOVA OLOMOUC. Publikace k II. festivalu amatérských loutkářských souborů Čechova Olomouc. Olomouc, OKS a PKO - spolupráce Ostrava, KKS 1975. 16 s.
DUBSKÁ, Alice: Dvě století českého loutkářství. Praha, DAMU 2004, s.177.
VFR: Eugen Stoklas, Lexikon české literatury IV/1. Praha 2008, s.261-264
Slovník osobností kulturního a společenského života východní Moravy, www.valasskeatheny.cz
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.