Osobnosti: STOKLAS , Eugen

Datum narození: 11.11.1882
Místo narození: Příbor
Datum úmrtí: 11.3.1963
Místo úmrtí: Litovel

Byl synem středoškolského profesora. Po skončení univerzitních studii v Praze v roce 1906 učil na obchodní akademii v Olomouci, poté na reálném gymnáziu v Holešově a Velkém Meziříčí.
Od roku 1909 trvale působil na gymnáziu v Litovli. Vedle pedagogické činnosti se intenzivně věnoval osvětové a vlastivědné práci. Napsal několik románů (mj. Život Ludvíka Hilmera), povídek (mj. Kytička pověstí z Litovelska) a sbírek lyrických veršů (Ocouny 1927, Vůně mateřídoušky 1932, Zlaté listí 1933). Psal také vlastivědné práce (např. Větrné mlýny na politickém okresu Litovelském). Používal pseudonymů Jaroslav Rampach a Eugen Polland.
Rozhodující část jeho literární tvorby je věnována divadlu. Vlastním nákladem vydal lyrická dramata (Září, Večer, Odveta), avšak většina z nich se nedostala na profesionální jeviště (výjimkou byla tragedie Odveta, kterou uvedla v roce 1925 cestující společnost Moravská činohra R. Lince), ovšem do značné míry zůstaly stranou zájmů i ochotnických souborů.
Mnohem větší zájem vyvolaly jeho loutkové hry. Část jeho tvorby pro loutkové divadlo, zejména z počátečného období je ohlasem na tradiční texty lidových loutkářů (např. Pohádka o princezně Palermské a králi Iškariotském, Kašpárek se učí čarovat). Ve stylu lidových loutkářů v nich užíval archaického jazyka, ale zásadně se vyhýbal jazykovým vulgarizacím a deformacím. Ve svých hrách postupně proměňoval typického Kašpárka na lyrickou postavu, blízkou dětskému vnímání.
Stoklasovy snahy o podporu loutkového divadla v Litovli (podporoval zejména školní scény, známým loutkářským ochotníkem v Litovli byl i jeho tchán), o zpestření loutkářského repertoáru ho přivedly k psaní moderních loutkových her. V nich se snažil podřídit svá díla vlastnímu pojetí významu loutkového divadla. Pokládal za důležité prohloubit uměleckými prostředky citovou výchovu dítěte. Tomuto záměru podřídil také výběr témat svých her. Z tvorby K. J. Erbena zdramatizoval Záhořovo lože a Tak se svět odplácí. Hra Bouře je loutkovým přepisem Shakespearova dramatu. Z Jiráskových Starých pověstí českých zdramatizoval pod názvem Knížecí sirotek příběh o smrti luckého knížecího synka.
Ve snaze přiblížit dítěti složitost světa a působit na jeho vnitřní zrání hlubokým citovým zážitkem, Stoklas snad jako jediný loutkářský autor své doby odmítal obvyklá optimistická řešení a nevyhýbal se ani tragickým závěrům. Tragédie je v jeho pojetí důsledkem porušení základních mravních zákonů. Vedle Knížecího sirotka, končí tímto vyústěním také Smrt kmotřička, v niž je potrestáno nedodržení slibu. Jeho záměry ve své době vyvolaly diskusi loutkářů o tom, nakolik je dítě schopno vnímat tragédii.
Svou tvorbou se zařadil mezi přední loutkářské autory 1. poloviny 20. století.

Bibliografie:
Autorské práce:
Bouře (loutk. hra, 1928)
Doktor Johanes Faust německých loutkářů (loutk. hra, 1929)
Kašpárek a lesní žínka (loutk. hra, 1927)
Kašpárek a loupežník (loutk. hra, 1928)
Kašpárek na začarovaném ostrově (loutk. hra,1928)
Kašpárek se učí čarovat (loutk. hra, 1916)
Knížecí sirotek (loutk. hra, 1918)
Král Ječmínek (loutk. hra, 1919)
Královna a trpaslík (loutk. hra, 1923)
Kupec a obr (loutk. hra, 1933)
Pohádka o princezně Palermské a králi Iškariotském (loutk. hra, 1917)
Pohádka o zlatém klíči (loutk. hra, 1932)
Rytíř a panna (loutk. hra, 1926)
Smrt kmotřička (loutk. hra, 1919)
Tak svět odplácí (loutk. hra, 1927)
Víla Dobrunka (loutk. hra, 1928)
Zakletá panna na hradě starojíckém (loutk. hra, 1933)

Životopisné:
BARTOŠ, J.: Eugen Stoklas, Naše loutky, 132/33. s. ?
CESTY českého amatérského divadla. Vývojové tendence. Zprac. Jan Císař a kol. Praha, IPOS-ARTAMA 1998, s. 141.
BEZDĚK, Zdeněk: Dějiny české loutkové hry do roku 1945. Praha 1983.
BEZDĚK, Zdeněk: Tři moravští autoři loutkových her: BUCHLOVAN-Beneš, Bedřich - STOKLAS, Eugen - ČECH, František. In: ČECHOVA OLOMOUC. Publikace k II. festivalu amatérských loutkářských souborů Čechova Olomouc. Olomouc, OKS a PKO - spolupráce Ostrava, KKS 1975. 16 s.
DUBSKÁ, Alice: Dvě století českého loutkářství. Praha, DAMU 2004, s.177.
VFR: Eugen Stoklas, Lexikon české literatury IV/1. Praha 2008, s.261-264
Slovník osobností kulturního a společenského života východní Moravy, www.valasskeatheny.cz