Osobnosti: VODSEĎÁLEK, František Stará Ves

Datum narození: 1762
Místo narození: Jesenný u Semil nebo Stará Ves (Vysoké nad Jizerou)
Datum úmrtí: 1843
Místo úmrtí: Stará Ves

Biblickou hru o Mojžíšovi, jeden z nejkrásnějších textů českého lidového - tzv. sousedského - divadla z Podkrkonoší, napsal František Vodseďálek (1762-1843) ze Staré Vsi u Vysokého nad Jizerou. Tento švec a příležitostný zedník, který se naučil číst a psát až ve svých čtyřiceti letech, v roce 1809 poprvé navštívil divadlo v Praze a pod vlivem silného zážitku se rozhodl napsat vlastní divadelní kus. A tak v roce 1811vznikla jeho první a zároveň nejúspěšnější hra Mojžíš, kterou ještě téhož roku nazkoušel se svými (často negramotnými) staroveskými sousedy a potom ji celé léto o nedělích provozoval na jevišti sbitém na louce pod širým nebem. V následujících letech sepsal a nastudoval v rychlém sledu další biblické hry: Tobiáše, Novou komedii o Davidovi, Ester, Novou komedii o sv. Petru a Pavlovi, Novou komedii o Samsonovi, a také svou jedinou známou světskou hru Novou komedii o Libuši, která vznikla podle Hájkovy kroniky.

Je pozoruhodné, že ačkoli na Vodseďálka učinilo takový dojem novodobé divadlo městské, které na Vysocku s velkým úspěchem po ochotnicku napodoboval jeho učitel Jan Petruška, rozhodl se ve své vlastní práci pro starší formu lidového divadla, jaké mohl vidět v mládí při pašijových hrách v Železném Brodě či například na představení Komedie o Františce v nedaleké Tříči. Jeho veršované biblické hry, pracující s opovědníkem, chórem a bláznem a hrané pod širým nebem, vyvolaly novou silnou vlnu lidového divadelnictví v celém kraji (tzv. druhá etapa sousedského divadla). Nebylo to divadlo učitelů, ale řemeslníků, tkalců a drobných hospodářů. A toto divadlo bylo natolik svérázné, že úspěšně existovalo ještě několik desetiletí vedle obrozensky orientovaného divadla ochotnického (podle svědectví pamětníků existovala dokonce mezi těmito dvěma odlišnými typy divadla i určitá rivalita).
Vodseďálkovy hry nebyly ve své době tištěny, dochovaly se částečně jen ve více či méně upravených přepisech, které vznikaly pro potřeby nových nastudování. Text Mojžíše se zachoval jednak ve zlomcích (asi 150 veršů), jednak úplný v opise staroveského souseda Josefa Poloprutského, pořízeném v šedesátých letech 19. století. Tento opis byl objeven v roce 1985 a v roce 1989 jej přepsal a k vydání připravil Vojtěch Ron. V roce 1990 byla hra poprvé uvedena na profesionálním jevišti Středočeským divadlem Kladno – Mladá Boleslav v úpravě a režii Hany Burešové.
MOJŽÍŠ vychází - jako většina dalších Vodseďálkových her - ze Starého zákona, konkrétně z 2., 3., 4. a 5. knihy Mojžíšovy a z knihy Jozue. V kontextu autorova díla zaujímá mimořádné místo svou rozsáhlostí (přes 3000 veršů), počtem postav (více než 60 postav a sbor) a monumentálním scénickým pojetím. Text je rozčleněn do 57 výstupů a rámován úvodní a závěrečnou opovědí s následujícími slavnostními sbory.
Starozákonní příběh o Mojžíšovi se stal autorovi východiskem pro hru co nejvíce spjatou s divadelní tradicí, sahající až do středověku. Epicky stavěná veršovaná hra sleduje osnovu biblického vyprávění o životě Mojžíše od jeho narození, přes svatbu, vyvedení porobených Izraelců z Egypta včetně „deseti ran egyptských“ a čtyřicetiletého putování národa pouští, až do Mojžíšovy smrti, vítězné bitvy Jozua s amorejskými králi a konečnému dobytí Jericha. Významné epizody rozvíjí zpěvními party a v souladu s tradicí lidového divadla využívá jako komentátory postavy Opovědníka a Kašpárka a chór všech účinkujících postav.
Jak už jsme zmínili, u současníků se MOJŽÍŠ setkal s velmi dobrým přijetím, byl považován za Vodseďálkovu nejlepší práci. Hra dodnes strhuje svou prostou přímočarostí, za níž cítíme sílu neochvějné víry a pokory vůči všemu, co nás přesahuje. Jednoduchými prostředky, rozvíjejícími fantazii, hravou, antiiluzivní formou před nás klade veliké drama společenské (cesta národa za vlastní identitou) i drama jedince (téma člověka, který si svůj úděl nevybral, ale byl k němu povolán). A co je zvlášť cenné, silně apelativní morální poselství se tu nezjevuje jen ve formě přímých apelů (jako je třeba Desatero), ale především skrze samotný příběh.
Režie a úprava: Hana Burešová. Dramaturgie: Štěpán Otčenášek. Scéna: Karel Glogr. Kostýmy: Samiha Maleh. Hudba: Petr Skoumal. Hudební nastudování: Karel Cón. Pohybová spolupráce: Hana Halberstadt. Titulní postavu hraje Igor Ondříček. V dalších rolích vystupují Michal Isteník, Ladislav Kolář, Jiří Mach, Viktor Skála, Ivana Vaňková, Josef Jurásek, Evelína Kachlířová, Rastislav Gajdoš, Hana Kováříková, Jan Mazák, Eva Ventrubová, Alan Novotný, Irena Konvalinová, Patrik Bořecký, Eva Jelínková aj. Premiéra se uskutečnila 10. září 2011 na Činoherní scéně Městského divadla Brno.
divadlo.cz 12.9.2011

Bibliografie:
AS 1966/4, s. 1-studie

http://encyklopedie.idu.cz/index.php/Vocedálek,_František

Hýsek Miloslav: Prameny selských her Vodseďálkových. Studie, rkp., LA PNP, fond Zíbrt Čeněk/ 3 ll