Osobnosti: STRNADOVÁ, Olga, Žamberk

Datum narození: 19.9.1963
Místo narození: Ústí nad Orlicí

Olga STRNADOVÁ

Dramatizátorka, režisérka, scénografka, hudebnice a herečka převážně loutkového divadla, vedoucí dětských souborů, učitelka literárně-dramatického oborou Základní umělecké školy v Žamberku, známá svými promyšlenými, citlivými, působivými inscenacemi s menšími dětmi i mládeží.
Po absolvování střední zdravotnické školy několik let pracovala jako sestra. Ochotnické divadlo znala dík tatínkovi odmala, loutkám se však začala věnovat až v letech
1986-88, kdy absolvovala loutkářský obor východočeské lidové konzervatoře (Jan Dvořák a Karel Šefrna);
1988-90 absolvovala v letech třídu pro vedoucí dětských divadelních kolektivů a v letech
1990-96 ještě katedru výchovné dramatiky DAMU.
Od roku 1987 je učitelkou na Lidové škole umění, dnes zvané Základní umělecká škola Petra Ebena v Žamberku.

Soubory, s nimiž záhy začala slavit úspěchy na národních i mezinárodních přehlídkách, vystupovaly nejprve pod názvem Dětský loutkářský soubor LDO LŠU/ZUŠ Žamberk, později začaly používat názvů příhodných pro různá ročníková uskupení: Medvědi, Mravenec, Křepelky, My tři, Očka, Poslední mravenec, Terka, Naši hoši, Čiperky, Aloisky, Osadnickej spolek při ZUŠ, Trošťáci či akronymy EsTeNaToMaj a MajTO. Soubory o 3-8 hrajících tvoří ročně 1-3 drobnější nebo i větší inscenace, jejichž reprízovanost se liší i v závislosti na časových možnostech dětí (nejvíce, více než třicetkrát, se hrálo Za časů ušatých čepic a Sluníčko a dva kamarádi). Vždy jí zajímal víc sám proces tvorby než prezentování výsledku.

1989 - hned s prvou inscenací - Čtyři malé pohádky (a: František Hrubín, O. Strnadová, 1989) - se dostala na národní přehlídku Kaplické divadelní léto,

1990 - s pásmem Výmyslový Breptákov (a: Ondřej Suchý, sestavili Jaroslav Červinka a O. Strnadová, 1990) na národní přehlídku dětské recitace v Mělníku. Od 90. let přinášely její soubory prakticky každoročně řadu novátorských prvků a postupů, které znamenaly značný posun amatérského loutkového divadla a to zdaleka ne jen toho hraného dětmi či vůbec amatérského.

1991 - Vynikající, emocionálně silná voicebandová adaptace Kubuly a Kuby Kubikuly pod názvem Za časů ušatých čepic (a: Vladislav Vančura, 1991) založená na hře tehdy jedenáctiletých dětí s velkým plyšovým medvědem, ukazuje, v čem je síla Olgy Strnadové: přesné divadelní cítění, metaforické myšlení, důraz na přesnou práci s loutkou a především přirozené osobnostní herectví, vycházející z citlivé výchovné práce s dětmi.

1992 - Podobně i další inscenace: pásmo lidové poezie Čí holka bude (sest. O. Strnadová, 1992), pásmo nonsensové poezie Ostrovy (sest. O. Strnadová, 1992), Ve čtyřech (Princeznička na bále, Odkud ten náš holub letí, a: Fr. Hrubín, 1992),

1994 - zpracování sbírky Nevyplazuj jazyk na lva pod názvem Taková svačina (a: Daniel Hevier, O. Strnadová, 1994), s předměty a manekýny inscenovaní Medvědi, prasátka a ti druzí. (a: Pavel Šrut, O. Strnadová, 1994),

1995 - Tulák domeček (a: Olga Hejná, 1995) s krabičkovými loutkami a výraznou účastí hudby
1997 - i individuální výstup Vaše ke všemu, i nejhoršímu odhodlaná Judy Abbottová (1997).

1998 - Skutečný triumf znamenal rok 1998. Vrcholem byl Malý prales (a: Gina Ruck-Pauqétová, 1998) - divadelně barvitý a emocionálně působivý obraz hledání sebe sama i kolektivu, k němuž člověk patří, jímž se rozloučila nejstarší skupina děvčat - Medvědi; vynalézavé loutky z rukou byly skutečným novem. Tatáž skupina získala téhož roku na Loutkářské Chrudimi ještě cenu za dětský herecký výkon v inscenaci Čtyři drobničky (a: Jiří Kahoun, Vl. Sutějev, O. Strnadová, Jaroslav J. Rudloff, 1998) a v doplňkovém programu uvedla ještě grotesku Generální zkouška.

I s mladšími dětmi vytvořila řadu nápaditých a citlivých insenací, s nimiž pravidelně triumfovala na výběrových národních přehlídkách loutkového divadla, divadla hraného dětmi nebo na Jiráskově Hronově. K těm kolektivním patří Pasáček vepřů (a: Hans Christian Andersen, O. Strnadová, 1999), Kdos dobrý, pomoz mi ji vysvobodit! (a: dle Karla Jaromíra Erbena O. Strnadová, 1999), Jak Franta na čerchmanty vyzrál (a: O. Strnadová, 2000), Na tom našem dvoře (a: O. Strnadová, 2000), Čtvero (a: O. Strnadová dle J. Kahouna, 2002) či Můj kocouří deník (a: O. Strnadová dle J. Koláře, 2002).
2005 - V individuálce Johany Vaňousové (jedné z odchovankyň, jež později prorazily i na profesionální scéně) Vojna s Turkem (a: O. Strnadová, 2005) se jemnost a loutkářská inteligence snoubí s energickou razancí herečky, které stačí k dvacetiminutové produkci pár pětadvaceticentimetrových totemových marionetek na drátě a minimaňásků, sem tam plošná pidiloutečka a bedýnka s pár potřebnými kulisami a rekvizitami.

2007 - Následovaly drobnější inscenace malých skupin 1x3 pohádky (a: František Hrubín, O. Strnadová, 2007), Datlíkovy narozeniny (a: Jiří Kahoun, O. Strnadová, 2009), ): Kdo chceš vyhnat nemoci (a: J.Balík, Vodňanský, Hanzlík, Faltus, O. Strnadová, 2009), Tři malá prasátka (a: Alois Mikulka, O. Strnadová, 2009), Prachsakramentský rozprávky (a: O. Strnadová dle Rozprávek strýčka Rémuse od J. Ch. Harrise, 2012) a Náš drahý oslík (a: Jan Cimický, O. Strnadová, 2014), který na Loutkářské Chrudimi dostal příznačnou „cenu za umění pozastavit čas“ a Etudy šatní (2014).

U všech dosud jmenovaných inscenací je O. Strnadová i spoluautorkou, upravovatelkou či sestavovatelkou pásma, režisérkou, scénografkou a autorkou hudby.
K inscenacím Tulák domeček a Zelený příběh napsal písničky Karel Šefrna; v letech 2016-2018 pro ní také napsal tři autorské adaptace: To víte, Afrika (a: K. Šefrna, O. Strnadová na motivy z knihy Heleny Izbické Studna v pralese, 2016), Zelený příběh s modrým koncem aneb Maruška (dle Bély Horgasse, 2017) a
2018 - Šťastný princ (dle Oscara Wildea, 2018). Šťastný princ je zatím posledním z vrcholů Olgy Strnadové. Křehká a silná inscenace mladé herečky a herce, doprovázených na příčnou flétnu jejich vedoucí, v níž vyprávěcí slovo, mnohdy i ve formě písně, přechází do jednání postav, doplňovaného a někdy přímo uskutečňovaného hudbou či zpěvem, to vše ve výtvarně čisté a funkční metaforické scénografii. Postavy jsou tvořeny syntézou hry herců a loutek, které se v promyšlené souhře střídají a doplňují; příkladem přesné, citlivé a krásné herecké práce je ztvárnění vlaštovky pohybem zápěstí. Hudba vše umocňuje a posouvá do polohy estetického zobecnění, jež vyznívá až jako jakýsi koncert slova, hudby, dynamických výtvarných obrazů a jednání, z něhož je cítit, že jde o silné, osobně prožité téma.
Inscenace O. Strnadové bývají prosté v prostředcích i výrazu, ale naplněné myšlením, citem a loutkářským umem. Vždy v nich bývá i téma přátelství a partnerství člověka s neživým světem. Dramaturgie jejích inscenací je výrazně ženská, což se projevuje už výběrem předloh: často se jedná o poezii, lyrizující, nepříliš dějové prozaické texty nebo volně sřetězené epické látky, což se projevuje měkkostí, důrazem na náladu či pocit, někdy i nekonfliktností a bezdějovostí. Strnadová však dokáže vyhmátnout či dotvořit a jevištně zhmotnit dramaticko-divadelní nerv předlohy, a učinit tak dramatickými i texty totálně nedramatické. Často jde o divadlo epizující či vyprávěné. Usiluje o poetické a syntetické divadlo, v němž významnou roli má nejen herec, ale i loutka a nejen akce, ale i slovo a též hudba, realizovaná často spoluhrající režisérkou. Jedinečná je její schopnost zpomalit, pozastavit čas a držet diváka v napětí a zájmu o detaily, které by mu jinak unikly. Jejím přínosem je nápadité objevování a využívání nových možností loutkového divadla, smysl pro oživování věcí a metaforické vidění, stejně jako schopnost přivádět děti k soustředěnému poznání, jež pak divadlem předávají i nám.

To, čím obohatila české loutkářství a stala se od devadesátých let jednou z jeho určujících osobností, je rozvíjení divadelní práce s dětmi na principech dramatické výchovy a zároveň rozvíjení dětí divadelní prací a nápadité objevování a využívání nových možností loutkového divadla, smysl pro oživování věcí a metaforické vidění. O. Strnadová vychází z mentality a možností dětí a přetváří vznikající materiál v působivý inscenační výsledek. I když jde o dětské soubory, jejich inscenační výsledky jsou svojí působivostí srovnatelné s jakýmikoli - i špičkovými profesionálnimi - divadly.

Od začátku devadesátých let vedla O. Strnadová také několik seminářů na Loutkářských Chrudimích a v Žamberku u kapličky nazvané Ejhle, člověk! Založila dosud trvající festival Ejhle, loutka!

V letech 2000-2003 byla členkou odborné rady ARTAMA pro dětské divadlo, přednes a dramatickou výchovu.
Je zakládající členkou Společenství pro pěstování divadla pro děti a mládež DOBRÉ DIVADLO DĚTEM.
-----------------

PŘEHLED NEJVÝZNAMNĚJŠÍCH INSCENACÍ:

1989 - DLS LDO LŠU Žamberk: František Hrubín, O. Strnadová (též režie): Čtyři malé pohádky. Účast: Kaplické divadelní léto, 1989.

1990 - DLS LDO LŠU Žamberk: Ondřej Suchý: Výmyslový Breptákov. Pásmo sestavili Jaroslav Červinka a O. Strnadová; též režie). Účast: NP DR Mělník, KP Inspirace Ústí nad Orlicí.
1991 - DLS LDO LŠU Žamberk: Vladislav Vančura, O. Strnadová (též režie a hrála): Za časů ušatých čepic. Účast: DDL Prachatice, JH, doplň. program LCH 1991, KP Inspirace Hradec Králové, Čechova Olomouc, cena na přehlídce Loutkářské Libčany. Uvedeno na světovém festivalu dětského divadla v Turecku 1992.
1992 - Dětský dramatický soubor ZUŠ: Čí holka bude. Pásmo lidové poezie sestavila a režie O.S. Účast: DDS Ústí nad Orlicí 1992.
1992 - Dětský dramatický soubor LDO ZUŠ: Ostrovy. Pásmo nonsensové poezie sestavila a režie O.S. Účast: KP Inspirace Hradec Králové, Dětská scéna Ustí nad Orlicí 1992, Loutkářská Chrudim 1992.
1992 - ZUŠ Žamberk: Ve čtyřech (Princeznička na bále, Odkud ten náš holub letí). O.S.: úprava a režie. Účast: LCH 1992.
1994 - Dětský dramatický soubor LDO ZUŠ: Taková svačina. Předloha Daniel Hevier: Nevyplazuj jazyk na lva, překlad Jiří Žáček, O.S.: dramatizace, režie a výprava. Premiéra 12. 3. 1994. Účast: Dětská scéna Ústí nad Orlicí 1994.
1994 - ZUŠ Žamberk: Medvědi, prasátka a ti druzí. O.S.: úprava a režie. Účast: DS Ústí nad Orlicí 1994, LCH 1994.
1995 - Olga Hejná: Tulák domeček. O.S.: úprava, režie, hudba jako výrazná součást inscenace, herečka. Účast: LCH 1995.
1997 - Vaše ke všemu, i nejhoršímu odhodlaná Judy Abbottová. O.S.: Úprava, režie. Účast: doplňkový program LCH 1997.
1998 - LS ZUŠ: Čtyři drobničky. (Jiří Kahoun - Sluníčko a dva kamarádi, Vl. Sutějev - Kdo řekl mňau, O. Strnadová - Šněretudy, Jaroslav J. Rudloff - Kašpárkovina). O.S.: autorka, úprava, režie, scénografie, hudba. Účast: LCH 1998. Účast: DS Ústí nad Orlicí 1998, LCH 1998.
1998 - Medvědi: Gina Ruck-Pauqétová: Malý prales. O.S.: úprava, režie, scénografie, hudba. Účast: LCH 1998.
1998 - Generální zkouška, Kašpárkovina. O.S.: režie. Účast: doplňkový program LCH 1998.
1999 - LS LDO ZUŠ: Hans Christian Andersen: Pasáček vepřů. O.S.: úprava, režie, scénografie. Účast: LCH 1999.
1999 - Mravenec: Kdos dobrý, pomoz mi ji vysvobodit! Podle Karla Jaromíra Erbena scénář, režie, výprava, hudba a hrála O.S. Účast: LCH 1999.

2000 - Mravenec: Jak Franta na čerchmanty vyzrál. Volně na motivy Čerta a Káči napsala, režie, scénografie a hudba O.S. Účast: LCH 2000, doplňkové představení na Dětské scéně v Trutnově 2000.
2000 - Křepelky: Na tom našem dvoře. Úprava, režie, scénografie, hudba O.S. Účast: LCH 2000, doplňkové představení na Dětské scéně v Trutnově 2000.
2002 - My tři: Čtvero. Podle předlohy J. Kahouna Ze zahrádky do zahrádky úprava a režie O.S. Účast: ObP loutky Hradec Králové, KP Dětská scéna.
2002 - Očka: Můj kocouří deník. Podle předlohy J. Koláře Z deníku Kocoura Modroočka úprava a režie O.S. Doporučení do širšího výběru pro LCH a Faustování. Účast: KP Dětská scéna.
2005 - Poslední mravenec: Vojna s Turkem. Úprava, režie, scénografie O.S. Účast: LCH 2005, JH.
2005 - Dočasné duo: milé a něžně rozverné hudební vystoupení Oli Pao Ptáčkové a Johy Vano (pod pseudonymy se skrývající Oliny Strnadové a Johanky Vaňousové). Účast: POSED ve Svitavách.
2007 - Terka: František Hrubín: 1X3 pohádky. Úprava, režie, scénografie O.S. Účast: ObP loutky Hradec Králové - doporučení do širšího výběru na 2. - 3. místě na LCH, LCH 2007.
2007 - Duo: Básňopění. Účast: ObP TRNFEST Městečko Trnávka.
2009 - Naši hoši, Čiperky: Jiří Kahoun, O.Strnadová: Datlíkovy narozeniny; J. Balík, Jan Vodňanský, Josef Hanzlík, Faltus, O.Strnadová: Kdo chceš vyhnat nemoci. Autorka a režie O.S. Účast: ObP loutky Hradec Králové (cena Olze Strnadové za výtvarné řešení tří inscenací) - 2. doporučení na NP LCH.
2009 - Aloisky (dle autora tohoto prvního divadelního kousku): Alois Mikulka, O. Strnadová Tři malá prasátka. Účast: ObP loutky Hradec Králové.

2012 - Osadnickej spolek při ZUŠ: Prachsakramentský rozprávky. Podle knížky J. CH. Harrise Rozprávky strýčka Rémuse upravila a režie O.S. Účast: KP Dětská scéna Hradec Králové - cena souboru za hru s loutkou, doplňkový program LCH.
2014 - Aloisky: Jan Cimický: Náš drahý oslík. Úprava, režie, scénografie, hudba O.S. Účast: Loutkářská Chrudim - cena za umění pozastavit čas.
2014 - Trošťáci: Etudy šatní. Účast: KP loutkářů.
2016 - EsTeNaToMaj (Esterka šla, chytila se Terky, Terka Natky, Natka Tomáše, Tomáš Máji, a všichni se svalili na jednu hromadu EsTeNaToMaj): To víte, Afrika. Úprava Karel Šefrna, O. Strnadová, režie a scénografie O.S. Účast: Dětská scéna 2016, Loutkařská Chrudim 2016.
2017 - MajTO: Zelený příběh s modrým koncem aneb Maruška. Inspirován knížkou Bély Horgasse O Zeleném prasátku (v překladu Anny Rossové) včetně písniček napsal Karel Šefrna, režie a scénografie O.S. Účast: KP loutkářů - doporučení k širšímu výběru na Loutkářskou Chrudim, Loutkářská Chrudim 2017 - cena Karlu Šefrnovi za text.
2018 - MajTO: Karel Šefrna podle Oscara Wildea v překladu Arnošta Vaněčka: Šťastný princ. Režie a scénografie O.S. Host Dětské scény, Loutkářská Chrudim 2018 - cena souboru za inscenaci, nominace na Jiráskův Hronov.

Bibliografie:
HESLO zpracoval Luděk Richter, září 2018.
-----

Autorské práce

Hry, Adaptace:

STRNADOVÁ, Olga (dle prózy Giny Ruck-Pauquétové). HRA: Malý prales. ČTVRTletník DDD. Léto 1999. ISSN 2464-8221. MK ČR E 15172.

STRNADOVÁ, Olga (na motivy knížky Josefa Koláře Z deníku kocoura Modroočka). HRA: Můj kocouří deník. Divadlo pro děti. Zima 2005. ISSN2464-8248. MK ČR E 15172.

STRNADOVÁ, Olga. Jak Franta na čerchmanty vyzrál. Tvořivá dramatika. 2002, roč. XIII, č. 1 (34). ISSN 1211-8001.

STRNADOVÁ, Olga. Na tom našem dvoře. Tvořivá dramatika. 2002, roč. XIII, č. 1 (34), Dětská scéna 7. ISSN 1211-8001.

STRNADOVÁ, Olga; KAHOUN Jiří. Sluníčko a dva kamarádi. Tvořivá dramatika. 2002, roč. XIII, č. 1 (34), Dětská scéna 7. ISSN 1211-8001.

STRNADOVÁ, Olga; ŠRUT Pavel. Tři medvědi a babka Chňapka Tři malá prasátka. Tvořivá dramatika. 2002, roč. XIII, č. 1 (34), Dětská scéna 7. ISSN 1211-8001.

STRNADOVÁ, Olga; VANČURA Vladislav. Za časů ušatých čepic. Loutkář. 1991, č. 10, str. 237-238. ISSN 1211-4065.


Časopisecké:

STRNADOVÁ, Olga. Březnové zápisy Olgy Strnadové. Tvořivá dramatika. 1992, roč. 3, č. 7-8. ISSN 1211-8001.
STRNADOVÁ, Olga. Douška do divákova ouška. ČTVRTletník DDD. Jaro 1999. ISSN 2464-8221.
STRNADOVÁ, Olga. Můj písemný příspěvek bude stručný... Tvořivá dramatika. 2001, roč. 12, č. 2 (32). ISSN 1211-8001.
STRNADOVÁ, Olga. Za časů ušatých čepic: Jak se v Žamberku rodili Kubula, Barbucha a ti druzí. Tvořivá dramatika. 1995, roč. VI, zvl. číslo. ISSN 1211-8001.

Životopisné:
MERTA, Jan; MACHKOVÁ, Eva; ŠEFRNA, Karel. Olga Strnadová. Divadelní hromada. 1999, č. 25, s. 43. ISSN 2533-6304.
RICHTER, Luděk. Heslo pro Databázi ČAD. Rkp. Září 2018.
RICHTER, Luděk. Olga Strnadová. In 50 Loutkářských Chrudimí: Vývoj českého loutkového divadla v zrcadle festivalu. Praha: Dobré divadlo dětem a IPOS, 2001, s. 162. ISBN 8090297501 (DDD), 807068156X (IPOS).
ŠEFRNA, Karel. Olga Strnadová. Divadelní hromada. Léto 2008, č. 53, s. 42. ISSN 2533-6304.

--------------------------
PROVAZNÍK, Jaroslav - HULÁK, Jakub: Podklad pro heslo Databáze ČAD. Rkp 2004.

RICHTER, Luděk: 50 Loutkářských Chrudimí. Praha, Dobré divadlo dětem a IPOS-ARTAMA 2001, s. 162.

Hromada 1999, č. 25, s. 43.

----

PROVAZNÍK, Jaroslav - VOBRUBOVÁ, Jana - STRNADOVÁ, Olga: Našima očima 1990-1991: Písmena - slova - příběhy (Příloha pro vaši inspiraci). Praha: IDM MŠMT ČR. 1991.