Opony: Velký Rybník, Kroužek divadelních ochotníků, opona odkazující k ND v Praze, neznámý autor, 1923

Rozměr: 355 x 240 cm
Vročení: 1923

V roce 1920 začali ochotníci sbírku na namalování opony, portálu a jeviště. Vznikla tak jedna ucelená konstrukce, která je dodnes funkční. Pravidelně ji využívají ochotníci při svých představeních.

Téma opony zcela vybočuje z postupů malířů opon v našich zemích. Oponu by bylo možné nazvat „Láska“ a popsat takto: Nezvykle řešená opona je rozdělena na dvě části, levá polovina je naplněna draperiemi, v pravé polovině pár nezvykle kostýmovaných mladých lidí v láskyplném zasnění, sedících na schodech mohutné stavby, nad nimi dívka hrající na starobylé housle, v pozadí mohutné stromy a kontura neurčených staveb (?), v prvním plánu uprostřed stojí obtloustlá dívčí postava s věncem a erbem. Na něm je monogram BB a letopočet 1923.
Výrazně malířsky propracované jsou partie řasení částí oděvu, připomínající postupy barokních malířů a sochařů. Autora bych tedy hledal v okruhu malířů zabývajících se sakrální malbou, ale zpochybnil bych shodné autorství obou částí opony. Nic na tom nemění, že dnes je opona ovládána jako jeden celek.
S největší pravděpodobností je také pětidílný portál dílem jiného (asi neidentifikovaného malíře). Má vzbudit dojem soch a kamenného řešení (vše v šedé): Horní dvě části zobrazují zleva: divadlo, literaturu, malířství a vědu (?). Na levé postranici obraz sochy (zatím neurčena), na pravé postranici obraz sochy symbolizujících hudbu. Spodní část portálu (asi ze dvou částí) v obraze kamenného vlisu škleby divadelních masek. (Ale nic z domova, z Čech, nic konkrétního.)
Obrázek zachycuje pravděpodobně uspořádání zachovaných částí v jiném prostředí, než byly kulisy užívány. Nezvykle (nově) je předsunuta forbína, horní části portálu překrývají vrchní části postranic. Podobně pravděpodobně došlo ke spojení dvou opon do neuvěřitelně nelogického spojení části jedné opony (draperie) s druhou částí „Láska“.
Fotografie instalace portálu s oponou a forbínou zachycuje po stranách ještě podstavce s nainstalovanými předměty (vlevo pánev?). Zdá se, že zachované jednotlivé kusy jevištního vybavení jsou nadále využívány příležitostně v různých sestavách.
Fotografická dokumentace zachycuje soubor nebývalých, zatím nezachycených postupů při řešení rámce divadelního prostoru.
Rozhodně by si výše uvedené dohady zasloužily hlubší bádání v dokladech o divadelních aktivitách v místě. Všechno je to jako z jiného světa. To přece musí mít nějaké specifické důvody. (Valenta)

---

Opona o rozměrech 355 x 240 cm pro Kroužek divadelních ochotníků ve Velkém Rybníku na okr. Pelhřimov vznikla v roce 1923 spolu s výmalbou portálu, s níž tvoří jednotný celek, svým námětem nesmírně pozoruhodný. Jedná se totiž o odkaz na Národní divadlo v Praze, provedený zcela neobvyklým způsobem přímé citace několika vybraných děl z početného souboru jeho výtvarné výzdoby. Po stranách portálu nalézáme monochromně malované postavy Záboje a Lumíra stejně jako sochy téhož námětu od Antonína Wagnera po bocích vstupní loggie Národního divadla. Wagnerovy sochy stojí ovšem v nikách, což místní autor malbou nenapodobuje, a proto přikomponoval sokly ve velmi svérázně pojaté perspektivě. Nad oponou je vymalován rozlomený fronton, osazený sochami Dramatu a Opery. Tuto kompozici má na Národním divadle boční vchod z nábřeží, se sochami J. V. Myslbeka. Protože v Praze se jedná o vstup, kdežto zde fronton přepíná celou šíři jeviště, došlo k nepřirozenému oddálení obou malovaných soch oproti předloze. Tuto nesnáz malíř vyřešil přikomponováním dvou postaviček putti na střed, s atributy knihy a malířské palety. Myslbekův původní program, personifikující pouze umění divadelní, tak ještě rozšířil. Výzdoba vrcholí ústředním výjevem opony. Byla vybrána jedna z pěti lunet Josefa Tulky pro průčelní loggii, a to Píseň lásky. Zatímco milenecká dvojice se drží této předlohy volněji, ústřední postava Písně sleduje svůj vzor až do detailů, například charakteristicky překřížených bosých nohou. Chybí však celá levá polovina výjevu s matkou chovající dítě, nahrazená bohatě modelovanou drapérií. Zatímco Tulkova scéna se odehrává v přírodě, zde jsou postavy zasazeny do kulisové architektury rámující schodiště, upomínající na jeviště.
Práce neznámého autora je amatérská až naivistická, ale velmi ambiciózní.Vznikl půvabný a bezesporu unikátní celek, takřka „Národní divadlo do kapsy“. Pozoruhodná je též potřeba reflexe předloh z osmdesátých let 19. století ještě po roce 1920. Ač je dílo námětově i provedením na hony vzdáleno současným avantgardním tendencím, princip vytržení citovaných děl z jejich původního kontextu a jakoby mechanické seskládání do působivého celku nového na ně bezděky upomene.

(Mgr. Jakub Synecký, květen 2016 - příspěvek pro připravovanou knihu Malované opony divadel českých zemí II)

Současné užití:
Ochotníci oponu využívají při každoročním představení.

Majitel/umístění:
OÚ Velký Rybník