SYNECKÝ, Jakub: Velký Rybník, Kroužek divadelních ochotníků, opona odkazující k ND v Praze, neznámý autor, 1923

Opona o rozměrech 355 x 240 cm pro Kroužek divadelních ochotníků ve Velkém Rybníku na okr. Pelhřimov vznikla v roce 1923 spolu s výmalbou portálu, s níž tvoří jednotný celek, svým námětem nesmírně pozoruhodný. Jedná se totiž o odkaz na Národní divadlo v Praze, provedený zcela neobvyklým způsobem přímé citace několika vybraných děl z početného souboru jeho výtvarné výzdoby. Po stranách portálu nalézáme monochromně malované postavy Záboje a Lumíra stejně jako sochy téhož námětu od Antonína Wagnera po bocích vstupní loggie Národního divadla. Wagnerovy sochy stojí ovšem v nikách, což místní autor malbou nenapodobuje, a proto přikomponoval sokly ve velmi svérázně pojaté perspektivě. Nad oponou je vymalován rozlomený fronton, osazený sochami Dramatu a Opery. Tuto kompozici má na Národním divadle boční vchod z nábřeží, se sochami J. V. Myslbeka. Protože v Praze se jedná o vstup, kdežto zde fronton přepíná celou šíři jeviště, došlo k nepřirozenému oddálení obou malovaných soch oproti předloze. Tuto nesnáz malíř vyřešil přikomponováním dvou postaviček putti na střed, s atributy knihy a malířské palety. Myslbekův původní program, personifikující pouze umění divadelní, tak ještě rozšířil. Výzdoba vrcholí ústředním výjevem opony. Byla vybrána jedna z pěti lunet Josefa Tulky pro průčelní loggii, a to Píseň lásky. Zatímco milenecká dvojice se drží této předlohy volněji, ústřední postava Písně sleduje svůj vzor až do detailů, například charakteristicky překřížených bosých nohou. Chybí však celá levá polovina výjevu s matkou chovající dítě, nahrazená bohatě modelovanou drapérií. Zatímco Tulkova scéna se odehrává v přírodě, zde jsou postavy zasazeny do kulisové architektury rámující schodiště, upomínající na jeviště.
Práce neznámého autora je amatérská až naivistická, ale velmi ambiciózní.Vznikl půvabný a bezesporu unikátní celek, takřka „Národní divadlo do kapsy“. Pozoruhodná je též potřeba reflexe předloh z osmdesátých let 19. století ještě po roce 1920. Ač je dílo námětově i provedením na hony vzdáleno současným avantgardním tendencím, princip vytržení citovaných děl z jejich původního kontextu a jakoby mechanické seskládání do působivého celku nového na ně bezděky upomene.

(Mgr. Jakub Synecký, květen 2016 - příspěvek pro připravovanou knihu Malované opony divadel českých zemí II)