Texty: Bogner, Adolf, dramatik - citováno dle - http://www.obeliskval.cz/starsi

Jeho rodiče se přestěhovali do Val. Meziříčí - Krásna r. 1853 z Třebětína v Čechách. Dali život 13 dětem, Adolf se narodil jako dvanáctý. Skoro všechny děti pomáhaly otci v krásenské skelné huti, nevyjímaje malého Adolfa, kterého již v 5 letech brával do hutě, aby mu podržel formu nebo odnášel hotové kusy do chladírny. Za takových poměrů děti školu zanedbávaly a když pak přišly do školy, při vyučování spaly. Tak se vedlo i Adolfkovi, který ale chodil do školy rád a dobře se učil. Zvláště rád deklamoval básničky u vánočních stromků, na výletech a při různých příležitostech. Proto jeho učitel nabádal rodiče Bognerovy, aby ho dali na studia, že je ho pro huťskou práci škoda.

A tak jako desetiletý hoch měl navštěvovat gymnázium ve Val. Meziříčí, ale nebyl tam přijat, neboť meziříčské gymnázium zaplnili studenti ze zrušeného gymnázia v Příboře a domácí byli odkázáni na další školní rok. Za středoškolské vzdělání měla být chudému hochovi náhradou škola německá, která byla právě toho roku ve Val. Meziříčí otevřena, a správa sklárny nařídila svým zaměstnancům, aby své děti do této školy posílali. Malý Bogner, jak rád chodil do české školy a dobře se učil, naproti tomu německou školu nenáviděl a mimo vyučování nábožen-ství, které vyučoval český P. Vytopil, chodil za školu.

Ve Valašském Meziříčí byl tehdy Spolek katolických tovaryšů, který měl na tehdejší dobu pěknou knihovnu a konal každé pondělí vzdělávací přednášky. Tam bylo dovoleno mladému hochovi, toužícímu po vzdělání, půjčovat si knihy a dovolili mu chodit i do přednášek, což bylo pro něj velkým vyznamenáním. Za to vždy před schůzí zametl místnost, utřel prach na stolech a urovnal knihovnu - vlastně se v ní probíral, aby si potřebné knihy pro sebe zajistil. Později recitoval ve spolku Vodníka, Svatební košili i předzpěv Slávy dcery, hrál o Vánocích v dětských jesličkách a dělal již jako malý chlapec nápovědu při divadelních hrách ochot-níkům katolického Spolku.

Adolf Bogner, jako osobnost, nebyl těkající bludičkou, ani náhlým vzpla-nutím. Celý jeho život byl naplněn cílevědomým, houževnatým usilová-ním o uskutečnění svých snů, cílů a ideálů. Do povědomí širší literární veřejnosti vstoupil ještě jako sklářský tovaryš svou sbírkou proletářské a milostné poezie "Dělník zpívá" za přispění mj. básnického druha, Maxmiliána Kurta (vlastním jménem Kunert), jehož verše byly zhudebněny Leošem Janáčkem a Janem Nepomukem Poláškem. Poté mladému adeptu umění nastává životní pouť do Prahy, kde se náhodně potkává s hercem Jindřichem Mošnou v pražské vinárně, kterého obdaroval svými verši, vydanými u nakladatele Zapletala v Hranicích. Herec mu na oplátku daroval vstupenku do Národního divadla.

Jako herec putoval Bognar s kočov-nou společností Standnerových a dostá-vá se s ní na Moravu a Valašsko. A z tohoto putování za chlebíčkem přináší si - jako vnímavý pozorovatel lidí a života - jako v kaleidoskopu pestré obrazce lidských postaviček, jejich charakterů, povah, situací a osudů, které dovedl dobře použít ve svých hrách. Ty psal od roku 1900 pro svůj ochotnický divadelní soubor zprvu jen rukopisně. Celkem vydal 53 divadelních her, z nichž některé vyšly opakovaně. V roce 1904 hráli naši ochotníci ve Val. Meziříčí v pivovaře Bognerovu první divadelní hru "Cigánčina pomsta", dále "Paní revírníková a její Tony", "Moderní žena", "Svatý Cyril a Metod", "Hanák a Valach" (hra ve dvojím dialektu).

Když se dostaly Bognerovy hry do širší známosti, nestačil již půjčovat rukopisy a musel je dát do tisku. Nejprve je tiskl u Zaorala a Tučka v Holešově a později ve Valašské tiskárně ve Val. Meziříčí. Zde také vytiskl dvě valašské knížky "Z valašských kútú" a "Povídky z rodného kraja". Obě ilustroval prof. Miloš Bublík (první dřevoryty a druhou barevnou litografií).
Adolf Bogner zemřel v roce 1947.
Podle dobových pramenů připravil do tisku Jindřich Janoušek