Texty: LÁZŇOVSKÁ, Lenka: Otevřeno Kolín – rok nula. AS 2.7.2023.

Otevřeno Kolín – rok nula

Dvacátá osmá celostátní přehlídka pantomimy a nonverbálního divadla (Kolín, 23.-25.červen, Městské divadlo) byla z řady důvodů vlastně rokem nového začátku. Až do loňského roku bylo jejím hlavním pořadatelem Evropské centrum pantomimy neslyšících.
Pohybové | Soubory | Studentské

Jeho šéf Jindřich Zemánek přehlídku vymyslel a staral se o ni. Vloni však ze zdravotních důvodů hledal někoho, komu to veslo předá. Nakonec skončil u nás. Tak se stalo, že Otevřeno má od roku 2023 stejné pořadatele jako Šrámkův Písek, tedy spolek Společnost amatérské divadlo a svět a NIPOS. Tím však změny nekončí. Tou hlavní je určitě proměna struktury přehlídky. Dvacet osm let měla následující formát: pátek – seminář, večer inspirativní host; sobota – dopoledne zkoušky, odpoledne přehlídka, večer gala s hostem; neděle – dopoledne představení pro veřejnost a souběžný rozborový seminář. To se změnilo takto: pátek – odpoledne seminář s Jiřím Lösslem na téma tělo a jeho možnosti, večer inspirativní host; sobota – dopoledne i odpoledne semináře: Vojtěch Svoboda dvoudílný seminář pantomimy, Jiří Lössl za nemocnou Aničku Kukuczkovou rovněž dvoudílný seminář jevištního pohybu, souběžně celý den zkoušky v divadle, večer přehlídka; neděle – představení pro veřejnost a po něm rozborový seminář. Je zřejmé, o co pořadatelům šlo. Chtěli dát větší prostor vzdělávání a vlastní přehlídku učinit středobodem celé akce. Zrušením gala se navíc odstranil soutěžní a tudíž trochu neuralgický bod Otevřena. Do gala se totiž vybíralo několik čísel z přehlídky, což nejen vyvolávalo pocit soutěže. Najednou bylo víc času i klidu na osahání velkého jeviště kolínského městského divadla. Účastníci přehlídky měli jako bonus možnost poprvé v historii podívat se představení pro veřejnost. Stačilo rozborový seminář o hodinu posunout. Musím ještě doplnit další fakta. Tradičně na přehlídku přispěly Ministerstvo kultury ČR, město Kolín a Středočeský kraj, jehož hejtmanka ji také zaštítila. Tradičním grafikem byl Rosťa Pospíšil, který s přehlídkou spolupracuje od prvního ročníku a je autorem jejího osobitého vizuálu.

Než se vrátím k vlastní přehlídce, musím se zmínit o hostech. V pátek jsme viděli krátké pantomimické sólo Lukáše Simona a po něm Mime Studio uvedlo grotesku ze slovenské vesnice pro dvě performerky (Bora Debnárová a Valéria Daňhová), nazvanou FOLK YOU! S využitím prvků folklorního tance a pantomimy se vypořádaly s příběhem dvou sester farmářek, které řeší existenci farmy a také vztah mezi sebou. Obojí hodně drhne, zejména když se otevře nový moderní supermarket. Takže zase to tak úplně veselé nebylo. Já jsem celou dobu přemýšlela, jak by grotesku přijali čeští etnologové. Trochu se obávám, že by ji považovali za parodii folkloru. Nedělním hostem byla úpická Prodaná nevěsta. Už v sobotu večer, když začali stavět, kolínští technici s údivem hleděli na kusy kolotoče, dokonce jeden řekl, že přijely kladenské železárny. Vše se povedlo postavit, neslyšícím jsme museli převyprávět obsah opery. Myslím, že se vše podařilo. Někde o řadu dopředu seděl tatínek s holčičkou, tak pětiletou. Napřed ji choval na klíně, pak se ale postavila, upřeně sledovala představení, občas se zasmála. Vsadím se, že nikdy nic podobného ještě neviděla. Její upřímná radost představovala odměnu pro úpické i pro pořadatele.

Jaká byla vlastní přehlídka. Letos odpadly mezikrajové přehlídky a všech jedenáct choreografií, performancí a grotesek mohlo být zařazeno. Jak pěkně řekl v jejím úvodu Karel Tomas: „Zrušili jsme dřívější limity na délku jednotlivých vystoupení, i v tom by přehlídka měla být otevřená.“ Vzhledem k tomu, že byly přijaty tři půlhodinové produkce, trvala přehlídka téměř tři hodiny s přestávkou. Jako komplikace se ukázal fakt, že devět souborů, chtělo odjet už v sobotu. Pořadatelé jim vyhověli a nakonec tříčlenný lektorský sbor (Zoja Mikotová, Jiří Lössl, Lenka Lázňovská, chyběla nemocná A. Kukuczková) s dvěma soubory hovořil o přestávce, další měly noční setkání po přehlídce, v neděli došlo na poslední dva. Nechci samozřejmě tvrdit, že přehlídka, pokud jde o počet vystoupení, byla silná. Na druhé straně byla dramaturgicky velmi pestrá. Poprvé se objevily dvě produkce z oblasti fyzického divadla a na rozdíl od minulých let nepřevažovaly taneční choreografie. Byly nakonec jen čtyři od tří souborů. Všechny lze zařadit mezi stálice přehlídky. Nepříjemností bylo zranění jedné tanečnice. Podle zpráv (tatínek ji odvezl na magnetickou rezonanci), dostane ortézu a bude mít trochu pokažené léto. Není to však nic fatálního. Kvůli tomu skupina ze ZUŠ Červený Kostelec své vystoupení nedokončila. Tři čísla byly čisté pantomimy od neslyšících, další vytvořila skupina odevšad složená z účastníků pantomimických dílen. Poslední dvě byly fyzickým divadlem, respektive s využitím např. prvků pantomimy. Po letech se s nonverbálním divadlem objevil také dětský soubor. Shodou okolností byla druhá půlka složená z převážně větších kompozic rozhodně zajímavější než ta první.

Z tanečních choreografií jsme viděli dvě kompozice studia Magdalena Lídy Rellichové z Rychnova u Jablonce n.N. Obě osvědčují technickou vyspělost tanečnic a invenci choreografky. Umí postavit skupinovou choreografii skládající se jak z individuálních tanečních postojů, tak ze sól. Vybírá si náročnou klasickou hudbu. Tentokrát kompozici nazvané Mládí je nerozum, krásné šílenství, jako život postavený na hlavu vévodily tři věty vybrané ze symfonie Gustava Mahlera Píseň o zemi. Lídu jsem trochu zmátla otázkou, zda dvě jinak barevné tanečnice, by neměly mít odlišnou úlohu než ty ostatní, když kostým chápeme jako znak. Zřejmě o tom takto nepřemýšlela. Jinak samozřejmě ona je představitelkou duncan stylu, který pohyb chápe jako jednotu těla a duše. Dalším dokončeným tanečním vystoupením byly Klevety ZUŠ z Nového Města nad Metují. Ve skutečnosti nejde o klevety, ale spíše o zlomyslnosti, které mohou ústit až do šikany. Navíc skladba měla jakoby tři odlišné koncepty, které se neskládaly do celku (kostýmy, hudba, téma) a úplně chybí nějaký postoj k tématu.

Dětský soubor ze tří škol ve Stochově přivezl inscenaci nazvanou Služba u královny. Jejich vedoucí Valéria Daňhová je jedna ze členek Mime Studia, absolventkou katedry nonverbálního divadla JAMU. Jde o jejich první společný počin kombinující základy pantomimy s činoherním divadlem. Je vidět, že děti to baví, na jevišti se nebojí a určitě pomáhá skoro britský humor, s nímž jsou královna a její služebníci ztvárněni. Velké jeviště je patrně zaskočilo, protože aranžmá by se dalo pojmenovat jako potulka, chyběla rovněž vědomá spoluhra např. ve formě reakcí na sebe, na dění na scéně. Děti však mají všechno před sebou a uvidíme, zda to bude mít nějaký vývoj.

Pantomima byla zastoupena dvěma čísly Divadla beze slov z Hradce Králové (Výkladní skříň a Obraz) v choreografii Evy Kuršové. Obě představují milostné příběhy – uklízečka si oživí panáka ve výkladní skříni a zatancuje si s ním, druhý představuje dramatický souboj dvou mužů o jednu dívku, plný až baletních čísel. Zatímco první je spíš drobná anekdota, druhý je nečitelný svou stavbou. Dívka je v obraze, občas z něj vystoupí a komunikuje s jedním nebo druhým mužem, pak se vrátí do obrazu a muži se smíří. Není jasné, zda jde opravdu jen o obraz nebo je to jinak. Soubor se však po vystoupení vždy vypaří a nikdy nechce o něm mluvit. Skupina odevšad (nazvaná Loutky ČR), což jsou seminaristé, jak ze Šumperka, tak z dílen Nonverbálna připravili s Lukášem Šimonem grotesku Bez provázků. Od loňského roku (viděli jsme je i na JH) znatelně pokročili v technice, což jim umožnilo dobře ztvárnit příběh vzpoury loutek proti vodičům v továrně na jejich výrobu. Loutky jsou individualizované jak kostýmem, tak pohybovým tvaroslovím, zatímco vodiči jsou šedou jednolitou skupinou. Chybí tomu však motivace, proč se bouří. V diskusi se ukázalo, že to tam i měli, ale neudělali. Trochu problémem jsou tři konce, třetí je už jakýsi karneval, možná nikoliv na festivalu, ale např. na nějaké méně formální akci by se k nim lidé i přidali. Stále nejvyspělejší jsou neslyšící mimové Pantomima SI Brno. Josef Tichý připravil grotesku nazvanou Mikroskop. Vědec pod mikroskopem zkoumá viry a bakterie a chce vědět, jak budou reagovat. Hraje se na simultánní scéně (polovina vědec, polovina bakterie – trochu vadila velká mezera mezi nimi, takže bakterie se trochu motaly v šálách. Čtyři vědcovy pokusy a čtyři reakce. Škoda, že nejsou ještě více, to je zřetelněji, odlišeny, bylo by to ještě zajímavější. Při pátém pokusu se vrhnou na vědce. Chybí málo, aby to bylo hodně dobré. Pokud budou moci, uvidíme se na JH.

Poslední skupinu představují dva soubory, jejichž performance jsou založeny na fyzickém divadle. Každá je však odlišná. Okamžikoka Matěje Výborného z Mostu (byl i na letošní Mladé scéně) pracuje s prvky pantomimy (jsou docela kvalitně udělané) a fyzickým divadlem. Představuje vnitřní zápas postavy s dvěma odlišnými charaktery, které se v něm doslova perou. Matěj (čerstvě přijatý na HAMU) přiznal, že se občas sám v tom ztrácí a někdy se hledá. Je to dynamické, místy, ale hůře čitelné a nesmysl jsou pauzy ve tmě, které by chtěly alespoň podsvítit pracákem, protože tma na jevišti je o ničem, navíc celou kompozici retarduje. Není však pochyby, že Matěj je talentovaný a určitě se ještě objeví. Překvapením přehlídky byl soubor Skupina Praha a jejich 3 000 otáček. Jde o pohybovou improvizaci pěti postav (tři ženy, dva muži) fungující na principu fyzického divadla. Vzniklo to celé na základě tréninků fyzického divadla. Jsou maximálně spontánní a snaží se vytěžit z toho, co se urodí. Nikdy na žádné přehlídce nebyli. Performance nemá samozřejmě jedno téma, ta rodí a vždy mohou být jiná. V Kolíně se např. objevilo jako jedno z témat ženský a mužský pohybový i vztahový princip. Někdy, když má někdo pocit, že se nic neděje, naváže pohybem, který ale (tak to nazval Jiří Lössl) může být jen pohybovým žvaněním. I když je to možná pro JH divoká karta, pro představení spektra nonverbálního divadla, je to docela podstatné.

Autor: Lenka Lázňovská
narodni-informacni-a-poradenske-stredisko-pro-kulturu-z8543