Texty: TOMAS, Karel: Šumperk 2011. Web Artama - S.M.A.D., 21. 10. 2011.

Šumperk 2011
S.M.A.D. – Žízeň po vzdě­lání
Dílna Šrám­kova Písku – Setkání mla­dých ama­tér­ských diva­del­níků Šumperk 19. – 28. srpna 2011

Je to hrůza. Dílna v Šumperku pro­bí­hala v novo­dobé his­to­rii už pose­dm­nácté. Vzhle­dem k tomu, že je pří­stupná účast­ní­kům od 17 let věku, znamená to, že pokud někomu v době prv­ního roč­níku byl jeden rok, mohl se letos účast­nit již zcela legálně! Přesto se zdá, že čas pro dílnu neběží. Stále zůstává mladá ve své práci, diva­dle, účast­ní­cích, lek­to­rech, orga­ni­zá­to­rech J.

Fakta 2011: 72 účast­níků (z 92 při­hlá­še­ných), 5 dílen, 5 lek­torů, 2 orga­ni­zá­toři, 6 doplň­ko­vých pro­gramů, 8 dní práce, 5 uká­zek, 5 čísel zpravodaje

Třída A — Shake­speare ve 168 hodi­nách — lek­tor Pavel Khek (diva­delní reži­sér a peda­gog) byl na dílně poprvé. S hrů­zou v očích zjis­til, že frekven­tanti mají tolik nápadů a jdou tak do hloubky, že to, co bylo naplánováno, se nedá abso­lutně stih­nout. Přesto vzniká úžasné a půso­bivé předsta­vení, které by se s kli­dem mohlo uchá­zet o účast na některé pře­hlídce. Frek­ven­tanti se kromě roz­boru vybra­ných shake­spea­ro­vých her sezná­mili s nej­růz­něj­šími podo­bami shake­spea­rov­ského verše, se základní dra­ma­tic­kou situ­ací a s herec­kou přípra­vou na shake­spea­ro­vých posta­vách. V závě­rečné pre­zen­taci za pomoci per­kus­ních nástrojů pak vyu­žili některé dia­logy ze Snu noci sva­to­ján­ské a z Romea a Julie.

Třída B — Plat­forma plo­chy (moderní lout­kář­ské postupy) — lek­tor Peter Palik (slo­ven­ský lout­kář, autor, dra­maturg, reži­sér). Třída se zamě­řila na vyu­žití moder­ních prin­cipů lout­ko­vého diva­dla (diva­dla před­mětu, resp. tzv. objek­to­vého diva­dla), které se ori­en­tuje na ani­maci a základní postupy při práci se scé­nic­kým objek­tem. Peter byl zvě­davý, co se mu z tako­vé­hoto plo­chého tématu podaří vytě­žit. Ale povedlo se. Čistá bílá plo­cha se pro frekven­tanty dílny stala part­ne­rem, rekvi­zi­tou, scé­nic­kým prv­kem i ori­gi­nál­ním výra­zo­vým pro­střed­kem. Obje­vili v ní for­mální i obsa­hový poten­ciál. Pře­kva­pivě se pro ně stala i nosi­te­lem významu, emoce a mezi­lid­ských vztahů.

Třída G — Clo­ser — Na dotek / Bliž­šie od Teba - lek­tor Patrik Lan­ča­rič (slo­ven­ský div. a fil­mový reži­sér, pedagog). Práce v dílně byla volně inspiro­vaná diva­delní hrou Patrika Mar­bera Clo­ser. Na základě vlast­ních situ­ací a osob­ních zku­še­ností frek­ven­tantů vzniklo autor­ské představení o intimní zpo­vědi člověka ztra­ce­ného v sobě i ve světě kolem něho. Cen­t­rem pozor­nosti měly být původně vztahy a jejich ana­lýza v kon­textu osobní zku­še­nosti. Nešlo o to insce­no­vat hru, ani žádný její frag­ment. Ani o vytvo­ření jakési tera­pe­u­tické sku­piny pro zlo­mená srdce.

Vzniklý ide­ový kon­cept pro diva­delní hru před­čil všechna oče­ká­vání lek­tora, ve kte­rém se pro­je­vil mimo­řádný inte­lek­tu­ální výkon celé třídy.

Třída H — Fil­mová dílna / Němá gro­teska — lek­tor Michal Hecht (mim, reži­sér a peda­gog). Němá gro­teska rozesmá­vala diváky celého světa po dese­ti­letí. Nikdo nepo­tře­bo­val mlu­vené slovo, a přesto všichni chá­pali, co jim chce autor sdě­lit. Poslední roky však počí­ta­čová mul­ti­mé­dia pře­vál­co­vala potřebu tohoto žánru. Dnešní mladá gene­race už němo­hry nevy­hle­dává a ani Cha­pli­novi se nesměje. Právě proto nabídl lek­tor účast­ní­kům gro­tesku již podruhé. Účast­níci se sezná­mili se základy pan­to­mimy, ana­to­mií gagu, tvor­bou pří­běhu a jejich pou­ži­tím v kinematogra­fii. Frek­ven­tanti pra­co­vali naplno a neli­to­vali ani obě­to­vat noci k doko­nání díla. I přes mnohé technické pro­blémy se v prů­běhu práce dotkli každé oblasti pro­cesu rea­li­zace němé gro­tesky, od hledání nápadů, etu­do­vání, psaní scé­náře, výběru hudby, zkou­šení až po finální nato­čení, střih a pro­jekci pro ostatní semina­risty. Vznikly tři fil­mečky, které jsou naprosto ade­kvátní časo­vým a tech­nic­kým mož­nos­tem frekventantů.

Třída O — Bez smyslu všechno se počíná (pohy­bová dílna) — lek­tor třídy Ondřej Lipov­ský (herec, reži­sér, scé­nograf). Třída vychá­zela z knihy Lao-c‘: Tao te ťing (Kniha o tau a síle). Sou­částí dílny byly tré­ninky zamě­řené na zcit­li­vění těla, na pohyb jako jed­no­litý, orga­nický vjem. Inspi­rací pro závě­reč­nou ukázku se stala Tibet­ská povídka Stará píseň o Hima­láji. Třída se nato­lik semkla kolem práce, že téměř celá pra­cuje s Ondřejem i dávno po dílně a chce v tom i do budoucna pokračovat.

Proč vlastně mladí lidé na S.M.A.D. stále jezdí? Neu­vidí zde tolik před­sta­vení, jako např. na Jirás­kově Hro­nově, dílny a lek­toři nejsou tak extravagantní, jako na někte­rých typech fes­ti­valů, dokonce se nikdo nepo­stará ani o jejich stra­vo­vání. ALE: Je to stále mladá plat­forma určená k setká­vání a spo­lečné práci, k inspi­raci mezi českými a slo­ven­skými diva­del­níky, opravdu hodně času na (spolu)tvoření s lek­tory, které během roku těžko potkáte jinak než ve fofru a shonu. Je to mírná závist těm z ostat­ních tříd (nej­lépe by bylo se naklo­no­vat a stih­nout účast ve všech), spo­lečný život s lidmi, které spo­juje spo­lečný zájem, mladý a kre­a­tivní duch.

Frek­ven­tanti dílny jsou roz­díl­ného věku a dis­po­nují roz­díl­nou diva­delní zku­še­ností, ale při spo­lečné práci stále doka­zují, že tvo­řivé a hravé myšlení, kre­a­ti­vita v rámci tématu, diva­delní myš­lení, ani hlu­boký ponor do sple­ti­tých myš­le­nek tématu jim není cizí.

S pou­ži­tím mate­ri­álů dílny sepsal: Karel Tomas