Texty: PLZEŇ, SCHEJBALOVÁ, Pavlína: Loutkové divadlo v regionech v sezóně 2008/2009 – Pimprlení – Vánoce pro Berušku. Amatérská scéna 2009, č. 4, s. 38–44

V Chrudimi se tedy můžete těšit na nominovaný plzeňský Rámus. Jeho Vánoce pro Berušku jsou z velké části autorským dílem Rámusu s využitím literární předlohy Jana Karafiáta. „Diváci usedají v hledišti a na jevišti už se chystá v obývacím pokoji štědrovečerní večeře. Broučky sleduje nejprve Beruška, neboli dítě Terezka, v televizi. Na zákrok babičky se ale televize vypne a příběh postupně dohrávají členové rodiny s předměty – s čepicí, cigaretami, rukavicemi apod., a to většinou velmi kreativně. Zjišťujeme detaily z rodinného zázemí a přichází nový dramatický prvek: syn přichází se svojí novou přítelkyní, Romkou. Rodina je zaražená a reflexe této nové rodinné situace se objevuje i v příběhu o Broučcích. Členové rodiny se vypořádávají se Štědrým večerem, s neočekávanými rodinnými zápletkami, bojují o rituály. Také využijí nabídnuté metafory a nevítané návštěvě dají jasně najevo, že k Broučkovi patří Beruška a ne exotická Verunka. Očistným hybatelem příběhu je bezelstné dítě, které má svůj přímočarý a předsudky nezatížený pohled na věc. I zarytý odpůrce dětí na jevišti snad přistoupí na model Rámusu. Představení je do značné míry skutečně rodinné a o to autentičtější: babičkou je vedoucí Rámusu Zdeňka Vašíčková a spolu s ní účinkují v inscenaci její dvě dcery, zeť a vnučka. A herec v roli syna je dlouholetým členem Rámusu, takže patří prakticky rovněž do rodiny. Dítě Terezka je natolik bezprostřední a autentické, že občas klade pasti dospělým – pokud zaváhají a začnou „hrát“, Terezčina pravdivost je usvědčí. Terezka si právem zasloužila cenu za „nejlepší ženský herecký výkon“. A Rámus právem nominaci na LCH. I když tam už to asi nemůže být takový „zázrak“ jako na oblasti: jak pravil porotce Josef Brůček: „Jen v Plzni lze slavit Štědrý večer o Velkém pátku“.