Texty: VARHANÍK, Jiří, Jihlava: Podklad pro heslo Čurdová Eva. Pro DČAD prosinec 2011.

Osobnost: Čurdová Eva (rozená Grulichová)
Datum narození: 3.12. 1938
Místo narození: Trnava, Slovenská republika

Eva Čurdová patří k nejvýraznějším hereckým osobnostem současné ochotnické scény v Jihlavě (kraj Vysočina). Herečku, která dospěla k síle v komediální i filozofické rovině, v herecké technice i emocionalitě projevu, obsazují po roce 2000 s oblibou do náročných rolí profesionální režiséři pracující s tamními amatérskými soubory.
Eva Čurdová se pod jménem Grulichová narodila v roce 1938 v české rodině četníka ve slovenské Trnavě. Její maminka byla v domácnosti. Její tatínek občas psával hry a pan řídící Němec na obecné škole ji už v sedmi letech obsazoval do loutkových her - mluvila např. postavu Kašpárka. Pan řídící Němec byl přítelem Josefa Skupy a své loutky pojednával právě inspirován Skupou.
V roce 1939 musela rodina četníka Grulicha, někdejšího italského legionáře, opustit odtržený samostatný Slovenský štát. Zamířila na Českomoravskou vrchovinu a usadila se v obci Krasoňov nedaleko Humpolce, kam Eva Čurdová dodnes na chalupu zajíždí. Tatínek Evy Čurdové začal pracovat v Humpolci jako knihovník.
V Krasoňově vychodila Eva Čurdová základní školu, v Humpolci měšťanku. Ve čtrnácti letech složila přijímací pohovory na nově otevíraný typ Kulturní školy (Praha, Brno, Bratislava) do Brna. Škola měla soustřeďovat různě nadané děti pro specializované umělecké vysoké školy. „Moc jsem se na to těšila – díky tatínkovi, který měl mraky knih, jsem měla ve čtrnácti přečtenou francouzskou i ruskou literaturu,“ vzpomíná.
Její o šest let starší sestra zamířila do rodinné školy, kterou brzy nato zrušili. Podobný osud velké změny a účelovosti zaměření ale čekal v padesátých letech i Uměleckou školu. Studenti byli tlačeni do politické roviny budoucích „osvětářů“ – byli nuceni zajíždět na venkov, aby zde agitovali pro režim, recitovali angažované básně apod. Zároveň se učili zemědělské činnosti (podle vzpomínek E. Čurdové se učili např. vysokou podestýlku selat, masáž vemene apod.).
„Tu školu jsem opustila, čímž jsem na Humpolecku dala facku komunistické straně - dali mi pak na výběr buď doly, stavebnictví, anebo hutě. Asi půl roku jsem byla doma a těžko hledala práci - díky tatínkově známému v Drobném zboží jsem pak alespoň mohla v Jihlavě půl roku aranžovat výlohy…,“ vzpomíná Čurdová.
Havlíčkobrodská psychiatrická léčebna v této době otevírala novou pobočku v Želivě, pro kterou poptávala výuku zdravotních sester. Evě Čurdové se podařilo dostat na čtyřleté studium této zdravotnické školy a zamířila pracovat do Želiva. Zde potkává svého muže Vladimíra Čurdu (zdravotního bratra), v 18 letech se za něj vdává a dostávají v Želivě byt. Po třech letech se manželům Čurdovým narodila dcera a posléze syn.
Angažovanost v roce 1968 se ovšem stává Čurdovým v Želivě osudnou. Eva Čurdová, v té době už staniční sestra, musí i s mužem za organizování podpisových akcí a další organizátorskou činnost opustit veškeré funkce. Situace v Želivě se pro ně po patnácti letech působení stává neúnosnou. Díky konexím manžela oba dostávají v roce 1971 práci v Psychiatrické léčebně v Jihlavě. Zde si kupují družstevní byt.
Práci sestry a terapeutky v PL Jihlava vykonává Eva Čurdová až do penze. Poté nastupuje na místo vedoucí Klubu pacientů v areálu PL Jihlava, kde působí doposud (2011) už dvanáct let. Pro pacienty zde pořádá společenské akce, vernisáže výstav apod.

Ochotnická činnost
K účasti na divadle byla Eva Čurdová oslovena už ochotníky v Humpolci. Z Želiva však nebylo možné technicky zajíždět na divadelní zkoušky (manžel Vladimír v té době hrál s kapelami na trumpetu). Čte pacientům léčebny, píše s nimi dopisy rodinám, připravuje drobné kulturní a zábavné pořady pro chronické pacienty.
Skutečná ochotnická éra Evy Čurdové naplno začíná až po příchodu do Jihlavy v začátku sedmdesátých let. V areálu léčebny v jejím Kulturním domě zde pracoval ochotnický soubor - v té době Divadelní soubor PL při OÚNZ Jihlava. Kulturní dům léčebny v této době prošel opravou a Eva Čurdová začíná ve spolku pracovat. První roli (záskok v postavě Služky) dostává ve hře Úsměvy a kordy.
První výrazná a oceněná role přichází v jejích čtyřiceti letech, kdy vedle mladších kolegyň s úspěchem ztvární titulní postavu jedné z princezen v pohádce Brejlatá princezna. Se souborem postupně zkoušejí František Kazda a profesionální divadelníci z Horáckého divadla (Miloš Stránský, Petr Červinka, Petr Pazourek, Karel Brynda, Michael Junášek, Petr Soumar), anebo divadelníci Martin Kolář, Jiří Juráš atd.
Do čela kulturního domu přichází později jako vedoucí někdejší herečka Horáckého divadla Hana Červinková, po ní pak divadelnice a terapeutka PL Dana Holíková. Ochotnický soubor PL se v roce 2000 osamostatňuje a nadále působí jako sdružení pod názvem NaKop Tyjátr Jihlava. Eva Čurdová zde postupně hraje různé role např. v inscenacích Stříbrná trouba, Ryba ve čtyřech, Deset malých černoušků, Ach, ta něha našich dam, Poslední léto, Šampionky, O Smolíčkovi.
Evu Čurdovou využívají režiséři v osmdesátých letech i do drobnějších rolí v několika inscenacích na scéně profesionálního Horáckého divadla. Pracuje také jako členka poradního sboru pro divadlo při Okresním kulturním středisku v Jihlavě.
Po roce 2000 se Eva Čurdová dostává také do okruhu herců nově vzniklého nezávislého divadelního studia De Facto Mimo, které v Jihlavě zakládají Dagmar Brtnická, Martin Kolář, Jiří Varhaník a skupina divadelníků kolem nich. Zde v éře 2000–2005 Čurdová ztvárňuje v komunitní atmosféře alternativní jihlavské scény výrazné role např. v inscenacích Voda na kafe, Karel, Návrat zpopelněného, Drahoušek Anna a Já měla hezkej život, pane.
Herectví Evy Čurdové oceňují poroty festivalů – např. přehlídky seniorského divadla ve Znojmě. V roce 2011 se Eva Čurdová jako jedna z prvních úspěšně představila také na scéně nově otevřeného alternativního divadla DiOD v jihlavské sokolovně. Před plným hledištěm tu uvedla monodrama Já měla hezkej život, pane. V produkci DFM a NaKop Tyjátru Jihlava se pohostinsky představuje při představeních po celé ČR.
K aktivním zálibám Evy Čurdové patřilo vedle ochotnického herectví po patnáct let také sbírání nálepek z krabiček od zápalek.



Herecká účast Evy Čurdové
Divadelní soubor PL Jihlava po roce 1973
- Úsměvy a kordy – role Služka
- Sto hodin do zatmění – role Prostituka
- O líných strašidlech – role Strašidlo
- Brejlatá princezna - role Brejlatá princezna

Divadelní soubor Na Kopečku při PL Jihlava po roce 1998
- Stříbrná trouba - režie Jiří Juráš, role Dobřich - zbloudilý kupec
- Ryba ve čtyřech – režie Jiří Juráš, role Cicilie Heckendorfová

DS NaKop Tyjátr Jihlava
- Deset malých černoušků – režie Karel Brynda, role MUDr. Armstrongová
- Ach, ta něha našich dam – režie Petr Soumar, role Slečna Petitpa
- Poslední léto – režie Petr Soumar, role Sarah Bernhardtová
- Šampionky – režie Petr Soumar, role Maratonská běžkyně
- O Smolíčkovi – režie Michael Junášek, role Uklízečka Voráčková, Jezinka Ušatinka, Smolíček (12/2010)

DS De Facto Mimo Jihlava po roce 2000
- Karel – režie Martin Rumler, role Děda
- Příměří aneb Dohodneme se? – režie Dagmar Brtnická, role Lydie
- Voda na kafe – role Paní Justová
- Návrat zpopelněného: epizoda Lidojedství a kraslice - režie Martin Kolář, Martin Rumler, role Lidojedka paní Durandová
- Drahoušek Anna – režie Dagmar Brtnická, alternativní role Služka/Madam (premiéra 2.2. 2002)
- Já měla hezkej život, pane – autor Ota Ornest dle I. Bunina, režie Petr Soumar, monodrama, role Nastasja Semjonovna Zochovová



Související obrázky: viz foto



Související odkazy
www.nakoptyjatr.cz
www.dfm.cz
www.plj.cz