GREGAR, Alexander: Gratulace neunavitelnému sedmdesátníkovi. Divadelní HROMADA - léto 2006
Jíří VENCL, nar. 28.2.1936
Gratulace neunavitelnému sedmdesátníkovi
Milý Jirko Vencle,
Je to neuvěřitelné – tobě je sedmdesát! Přitom vypadáš skvěle, tedy skvěle – vypadáš úplně stejně, jako když jsme potkali poprvé. Samozřejmě, že v divadle, a to tenkrát, když já byl hereckým a pak režisérským kandrdasem a to mě bylo kolem dvaceti, v roce 1968 jsem režíroval Rollandovu Hru o lásce a smrti, abychom dožrali rusáky, a tys tam hrál takového báťušku, co zatýká revolučního fyzika Lavoasiéra a vypadals úplně jako od NKVD, nohy v láptích.
Oba pocházíme z České Třebové, a přestože už tam drahnou dobu nežiji, s láskou vzpomínám na několik hereckých osobností, které tamější divadelní spolek Hýbl zplodil. Samozřejmě na Karla Tomše a Bohuslava Routka, na svého kamaráda Frantu Čecha, který pak se mnou působil po léta i v jiných souborech. A taky na tebe. Vždycky jsi byl skvělý herec malých rolí, jako třeba Václav Trégl nebo František Kovařík, velikáni malých rolí, kdopak je dnes pamatuje. Už jen z filmů pro pamětníky. I ty máš svůj film – v mé paměti. Kdykoliv se potkáme, běží mi před očima ta spousta pábitelských příběhů v nichž hraješ roli hlavní, příběhů v nichž člověk překonává sám sebe a vždycky věří tomu, co dělá i když je to okolí zcela nepochopitelné. Jen ty víš, co je to za slast, věřit komedii…
Ale dost již. Naši milí čtenářové se právě dočítají, že slavíš kulatiny a proto nechme zaznít tvé curiculum vitae. V osla(Venclově) autentické řeči, jaks nám ji sám nedávno poslal do Hromady.
„První krůčky do divadelního nebe jsem měl v měšťance, kde učitel Karel Štarman se mnou nacvičil Baladu o očích topičových a já ji recitoval na družebních kulturním zájezdu v Popradu a Kežmaroku. Později jsem se zúčastňoval Železničářské České Třebové, kde jsem recitoval báseň Ing. Jaromíra Šlemra, Divadlo. S básní Jiřího Wolkera, Moře, jsem i vystupoval na Ministerstvu dopravy.
Já a bratr Hubert jsme po válce byli v 7. Junáckém oddíle, kde jsme začali hrát divadlo, tehdy s marionetami (loutky na nitích). Nejvíce jsme zkoušeli Ostrov splněných přání, potom Aladinovou kouzelnou lampu a Malíkova Míčka Flíčka, pro dospělé Kabaret na nitích - Pepek námořník hrál na harmoniku, černošská jazzová kabela, dechovka, pianista, cvičenec na hrazdě, špičková tanečnice atd.
V roce 1960 začala výstavba Malé scény, takže jsme se bratrem také ihned zapojili. Já jsem již studoval na Vysoké škole železniční, takže v sobotu po příjezdu z Prahy jsem místo domu šel hned na stavbu, kde jsem se zapojil do práce. V březnu 1966 byla Malá scéna slavnostně otevřena detektivkou A. Christie Past na myši, kterou nacvičil tehdy zcela nový mladý režisér Alexandr (Saša) Gregar. V divadelním souboru Hýbl jsem hrál především v malých rolích a nebo dělal inspici. Velkou roli jsem dostal od režiséra Jaroslava Hosnedla v Křeslu pro vraha. V loutkovém divadle dělám principála.
Dále jsem esperantista, byl jsem ve štábu 81. Mezinárodního kongresu v Praze. Jsem členem železničářské sekce a kroužku Amikeco ve městě, loni jsem navštívil též Ekumenický kongres v maďarské Piliscsabě a taky navštěvuji Ekumenický týden modliteb v České Třebové. Jsem v Klubu českých turistů. Ve Sjednocené organizaci nevidomých a slabozrakých ČR navštěvuji kurz němčiny, angličtiny a různé přednášky Ing. Milana Bohuňovského a zpěvánky a zpěvy s kytarou.
Vzpomínám i na závod s Ing. Jindřichem Schmidem na stadionou Na Skalce, kde on běžel 400 m s letným startem a já něco pod 300 m se startem z bloku. Jindra běhal za Bohemians Praha a já jsem prakticky běhy nepěstoval. Po vítězství jsem se skácel, což se stává i lepším běžcům. Potom jsem nemohl několik dní normálně chodit. Na stadionu bylo dosti diváků a pamatuji si, že Jindra mi nabízel tretry, nevím z jakých důvodů.
Vystupoval jsem i na různých schůzích odborového sdružení železničářů, dříve ROH. Jeden můj bývalý spolupracovník a vynikající divadelní i loutkářský režisér tam zakázal při programu podávat občerstvení. Taky jsem loni vystoupil na tradičním posezení důchodců Na Horách a byl tam takový hluk, že i můj silný hlas těžko přehlušoval vřavu. Někteří dobří kamarádi mi radí, abych se na to příště to vykašlal.
Dlouhá léta vystupuji na Jabkancové pouti, což je pouť, kde se pečou z brambor placky a plní se sladkým tvarohem, ve Vysokém tomu říkají sejkory, ale je to bez tvarohu.. Předloní jsem na Jabkancové předváděl Vyznání náruživého cvičence a cvičil jsem v sokolském cvičebním úboru. Loni jsem představoval Bimbambulu a břišní tanec tančil do půl těla svlečený. Taky vystupuji na soutěžích monologů krajských i celostátních. Za výstup s loutkou, Pohádka ze života, která začíná slovy „u lesa, kde snoubí se louka s černým polem, namluvila se jednou kráva s volem“, jsem na Pohárku Svazu divadelních ochotníků ve Velké Bystřici u Olomouc (2002) obdržel diplom za vytrvalý a dlouhodobý únik z běžných divadelních kriterií. V letošním roce jsem byl nominován s Pohádkou O draku Bazilišovi. A taky chodím dálkové pochody a jezdím přejezdy na běžkách.
Zdraví a za zveřejnění děkuje víc než milionkrát přítel a bratr Jirka
P.S.
Jo, ještě jsem zapomněl. V roce 2004 jsem vystupoval na Festivalu netradičního divadla "Tyjátr na trati" s drobnou ukázkou inspirovanou sledováním televize. A taky již potřetí navštěvuji Univerzitu třetího věku na Univerzitě Pardubice, dislokovaném pracovišti v České Třebové. Moc se mi to líbí a těším se na každé soustředění. Druhý semestr začne koncem února a nebo hned začátkem března. Snad již je to všechno, ale nedivte se, když ještě na něco přijdu!“
Milý Jiří, až ti bude 140 let, vzpomeň si, prosím tě, na nás. A nepřepínej se, respektive, nepřepínej, Jiří. Bravo! S láskou Saša Gregar
Gratulace neunavitelnému sedmdesátníkovi
Milý Jirko Vencle,
Je to neuvěřitelné – tobě je sedmdesát! Přitom vypadáš skvěle, tedy skvěle – vypadáš úplně stejně, jako když jsme potkali poprvé. Samozřejmě, že v divadle, a to tenkrát, když já byl hereckým a pak režisérským kandrdasem a to mě bylo kolem dvaceti, v roce 1968 jsem režíroval Rollandovu Hru o lásce a smrti, abychom dožrali rusáky, a tys tam hrál takového báťušku, co zatýká revolučního fyzika Lavoasiéra a vypadals úplně jako od NKVD, nohy v láptích.
Oba pocházíme z České Třebové, a přestože už tam drahnou dobu nežiji, s láskou vzpomínám na několik hereckých osobností, které tamější divadelní spolek Hýbl zplodil. Samozřejmě na Karla Tomše a Bohuslava Routka, na svého kamaráda Frantu Čecha, který pak se mnou působil po léta i v jiných souborech. A taky na tebe. Vždycky jsi byl skvělý herec malých rolí, jako třeba Václav Trégl nebo František Kovařík, velikáni malých rolí, kdopak je dnes pamatuje. Už jen z filmů pro pamětníky. I ty máš svůj film – v mé paměti. Kdykoliv se potkáme, běží mi před očima ta spousta pábitelských příběhů v nichž hraješ roli hlavní, příběhů v nichž člověk překonává sám sebe a vždycky věří tomu, co dělá i když je to okolí zcela nepochopitelné. Jen ty víš, co je to za slast, věřit komedii…
Ale dost již. Naši milí čtenářové se právě dočítají, že slavíš kulatiny a proto nechme zaznít tvé curiculum vitae. V osla(Venclově) autentické řeči, jaks nám ji sám nedávno poslal do Hromady.
„První krůčky do divadelního nebe jsem měl v měšťance, kde učitel Karel Štarman se mnou nacvičil Baladu o očích topičových a já ji recitoval na družebních kulturním zájezdu v Popradu a Kežmaroku. Později jsem se zúčastňoval Železničářské České Třebové, kde jsem recitoval báseň Ing. Jaromíra Šlemra, Divadlo. S básní Jiřího Wolkera, Moře, jsem i vystupoval na Ministerstvu dopravy.
Já a bratr Hubert jsme po válce byli v 7. Junáckém oddíle, kde jsme začali hrát divadlo, tehdy s marionetami (loutky na nitích). Nejvíce jsme zkoušeli Ostrov splněných přání, potom Aladinovou kouzelnou lampu a Malíkova Míčka Flíčka, pro dospělé Kabaret na nitích - Pepek námořník hrál na harmoniku, černošská jazzová kabela, dechovka, pianista, cvičenec na hrazdě, špičková tanečnice atd.
V roce 1960 začala výstavba Malé scény, takže jsme se bratrem také ihned zapojili. Já jsem již studoval na Vysoké škole železniční, takže v sobotu po příjezdu z Prahy jsem místo domu šel hned na stavbu, kde jsem se zapojil do práce. V březnu 1966 byla Malá scéna slavnostně otevřena detektivkou A. Christie Past na myši, kterou nacvičil tehdy zcela nový mladý režisér Alexandr (Saša) Gregar. V divadelním souboru Hýbl jsem hrál především v malých rolích a nebo dělal inspici. Velkou roli jsem dostal od režiséra Jaroslava Hosnedla v Křeslu pro vraha. V loutkovém divadle dělám principála.
Dále jsem esperantista, byl jsem ve štábu 81. Mezinárodního kongresu v Praze. Jsem členem železničářské sekce a kroužku Amikeco ve městě, loni jsem navštívil též Ekumenický kongres v maďarské Piliscsabě a taky navštěvuji Ekumenický týden modliteb v České Třebové. Jsem v Klubu českých turistů. Ve Sjednocené organizaci nevidomých a slabozrakých ČR navštěvuji kurz němčiny, angličtiny a různé přednášky Ing. Milana Bohuňovského a zpěvánky a zpěvy s kytarou.
Vzpomínám i na závod s Ing. Jindřichem Schmidem na stadionou Na Skalce, kde on běžel 400 m s letným startem a já něco pod 300 m se startem z bloku. Jindra běhal za Bohemians Praha a já jsem prakticky běhy nepěstoval. Po vítězství jsem se skácel, což se stává i lepším běžcům. Potom jsem nemohl několik dní normálně chodit. Na stadionu bylo dosti diváků a pamatuji si, že Jindra mi nabízel tretry, nevím z jakých důvodů.
Vystupoval jsem i na různých schůzích odborového sdružení železničářů, dříve ROH. Jeden můj bývalý spolupracovník a vynikající divadelní i loutkářský režisér tam zakázal při programu podávat občerstvení. Taky jsem loni vystoupil na tradičním posezení důchodců Na Horách a byl tam takový hluk, že i můj silný hlas těžko přehlušoval vřavu. Někteří dobří kamarádi mi radí, abych se na to příště to vykašlal.
Dlouhá léta vystupuji na Jabkancové pouti, což je pouť, kde se pečou z brambor placky a plní se sladkým tvarohem, ve Vysokém tomu říkají sejkory, ale je to bez tvarohu.. Předloní jsem na Jabkancové předváděl Vyznání náruživého cvičence a cvičil jsem v sokolském cvičebním úboru. Loni jsem představoval Bimbambulu a břišní tanec tančil do půl těla svlečený. Taky vystupuji na soutěžích monologů krajských i celostátních. Za výstup s loutkou, Pohádka ze života, která začíná slovy „u lesa, kde snoubí se louka s černým polem, namluvila se jednou kráva s volem“, jsem na Pohárku Svazu divadelních ochotníků ve Velké Bystřici u Olomouc (2002) obdržel diplom za vytrvalý a dlouhodobý únik z běžných divadelních kriterií. V letošním roce jsem byl nominován s Pohádkou O draku Bazilišovi. A taky chodím dálkové pochody a jezdím přejezdy na běžkách.
Zdraví a za zveřejnění děkuje víc než milionkrát přítel a bratr Jirka
P.S.
Jo, ještě jsem zapomněl. V roce 2004 jsem vystupoval na Festivalu netradičního divadla "Tyjátr na trati" s drobnou ukázkou inspirovanou sledováním televize. A taky již potřetí navštěvuji Univerzitu třetího věku na Univerzitě Pardubice, dislokovaném pracovišti v České Třebové. Moc se mi to líbí a těším se na každé soustředění. Druhý semestr začne koncem února a nebo hned začátkem března. Snad již je to všechno, ale nedivte se, když ještě na něco přijdu!“
Milý Jiří, až ti bude 140 let, vzpomeň si, prosím tě, na nás. A nepřepínej se, respektive, nepřepínej, Jiří. Bravo! S láskou Saša Gregar
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.