Češi v zahraničí - 07-01-2006 - Milena Štráfeldová - Jiří Valenta
Český rozhlas 7 (Radio Praha) 7.1.2006
Čeští krajané hráli ochotnické divadlo snad všude ve světě
Všude, kde byli ve světě Češi, se okamžitě hrálo ochotnické divadlo, tvrdí divadelník Jiří Valenta. Amatérským divadlem v českých zemích se zabývá už řadu let. V Národním informačním a poradenském středisku pro kulturu v Praze se podílí na zpracování databáze českých ochotnických spolků a přitom zjistil i mnoho zajímavého o amatérském divadle, které hráli a hrají naši krajané v zahraničí. Do studia Radia Praha ho pozvala Milena Štráfeldová:
Československou scénu v Paříži, loutkářský soubor Bajka v Izraeli nebo divadelní soubor, který koncem 20. let založili Čechoslováci v Kyrgyzstánu - to všechno lze najít v databázi českého amatérského divadla, kterou se svými kolegy z pražského poradenského střediska NIPOS - ARTAMA zpracovává Jiří Valenta. Těžiště databáze je samozřejmě v českých zemích, kde už od 19. století vznikaly stovky a snad tisíce ochotnických spolků. V Česku by se také na přelomu 19. a 20. století sotva našla obec, která neměla svůj divadelní soubor. Lásku k divadlu si ovšem s sebou odnášeli Češi i do světa. Vyplývá to ze studia archivních materiálů, kterým Jiří Valenta věnuje spoustu času:
"V posledních měsících jsem studoval velmi podrobně archiv krajanských spolků v Náprstkově muzeu. A tam
se najde leccos o ochotnickém divadle. Dává to svědectví o tom, že málem všude, kde byli Češi, se okamžitě hrálo ochotnické divadlo."
Příběhů o divadle českých krajanů ve světě by se jistě daly vyprávět stovky. Soubory vznikaly v Argentině stejně jako v Kanadě, v Indii nebo na Ukrajině. Jen ve Vídni měl svou českou ochotnickou scénu každý okres. O nadšení českých ochotníků svědčí i příběh Antonína Petrtýla, hostinského z Chicaga, který tu nejen založil a vedl ochotnický divadelní spolek, ale vypravil dokonce i divadelní loď k otevření Národního divadla:
"Musíme se přenést někdy na začátek 19. století, kdy se v roce 1830 narodil v jedné vesničce v Českém ráji, která se jmenuje Bystřice u Jičína. Tam vyrůstal na vsi, kde se začínalo zpívat, hrály se všelijaké malé hříčky, až jednou konečně na tu ves přijela divadelní společnost. Ta společnost hledala někoho na výpomoc a mezi místními nadšenci kápla na pana Petrtýla. Pan Petrtýl si s touto společností sehrál svou první divadelní roli. A to byla velice zásadní věc pro jeho životní osudy, neboť po odjezdu divadelní společnosti sám založil divadelní soubor v Bystřici a stal se jeho režisérem, hercem a také organizátorem divadelního života na vsi. Pak ale přišly zlé doby a pan Petrtýl si to namířil do Ameriky. Dříve, než odjel, si ale projednal s tehdy už fungujícím ochotnickým souborem, že si bude moci vzít s sebou divadelní knihy. Přijel do Ameriky a po roce působení na farmě založil divadelní soubor. Jako první uvedl v Americe známou a mezi ochotníky velmi oblíbenou hru Lumpacivagabundus. A jeho divadelní vášeň ho neopustila. Mezitím se ale přijel podívat do vlasti a tady zastihl to ovzduší, v němž se kladl základní kámen k Národnímu divadlu. On už se začal zabývat myšlenkou, jak vlastně tomu budoucímu Národnímu divadlu pomoci. Takže se stalo, že v Americe hráli ochotníci ve prospěch budoucího Národního divadla. A když pak přišla tragédie Národního divadla, znovu se vzmužili k novým podporám, a když konečně Zlatá kaplička stála, nastala éra divadelních vlaků, aby každý viděl, co jsme to my, "Národ sobě", vybudovali. A pan Petrtýl zase nelenil. nebyl to vlak, ale zařídil divadelní loď, která plula z New Yorku směr Národní divadlo. A pan Petrtýl zase zorganizoval s americkými ochotníky z Chicaga představení, která šla nejprve ve prospěch zakoupení praporu. Takže z nejlepších látek zhotovili prapor, na něj na jedné straně vyšili českého lva s nápisem "Na památku výletu Čechů amerických k Národnímu divadlu v roce 1885" a na druhou stranu vyšili amerického orla. Tu krásnou památku předávali tehdejšímu řediteli Národního divadla F. A. Šubertovi, který prapor přijal s velkým nadšením. Po tomto praporu jsem ve všech archivem Národního divadla velmi a velmi pátral, ale bohužel léta zapracovala a prapor není. Nicméně ředitelství Národního divadla bylo velmi štědré a za zásluhy našemu panu Petrtýlovi věnovalo medaili, která byla zhotovena z kovu lustru zničeného při požáru Národního divadla. ... Pan Petrtýl byl velmi dobrý organizátor, ale také autor mnoha písniček se zajímavými názvy: Touha po vlasti, Až budu za mořem bydleti nebo Slasti a strasti na moři. A toto všechno on popisuje ve své rodinné kronice, kterou tak hezky nazval Částečné dojmy Antonína Petrtýla."
Amatérské divadlo českých krajanů ve světě ovšem není jen historie. Divadelní spolky zahraničních Čechů existují i dnes, i když v daleko menším počtu, nežli ještě před 2. světovou válkou. A právě o jejich zmapování se v databázi českého ochotnického divadla Jiří Valenta pokouší:
"Náš veliký dluh je v tom, že vlastně celá databáze českého amatérského divadla by se spíš měla zatím jmenovat databáze českého amatérského divadla na území Čech, Moravy a Slezska. Máme pochopitelně už zpracováno leccos o amatérském divadle našich krajanů, ale tam je ještě takové pole nezorané, že bychom moc potřebovali v této věci pomoci. Zatím máme podrobnější informace řekněme o vídeňským souborech, kde jich bylo nesčíslně. Ale málo platné, podrobně zatím máme zpracovanou jen Vlasteneckou omladinu, která vydala svoji krásnou publikaci, a tam to všechno je. Máme třeba takovou publikaci o divadle v Torontu. Tam pan Pavel Král, můj dávný spolupracovník v Městských divadlech, je tak čilý amatérský divadelník! Dává skvěle dohromady Čechy tam žijící a ještě je seznamuje s českými umělci, které tam mezi ně zve. A třetí místo, kde máme hodně informací, je Chorvatsko, které má díky dvěma rozsáhlým publikacím zpracovanou celou historii amatérského divadla. Ale další a další země volají po tom, abychom se něco dozvěděli."
Autoři databáze dobře vědí, že archivy našich krajanů, ve kterých by se mohly najít zajímavé informace i o amatérském divadle, jsou v ohrožení a mnoho vzpomínek se časem vytrácí. Jiří Valenta proto vyzývá zahraniční Čechy, aby je pokud možno zachytili. Databází českého ochotnického divadla lze najít na internetové adrese www.amaterskedivadlo.cz. Zde lze také zasílat autorům další informace a podněty k jejímu doplnění.
Čeští krajané hráli ochotnické divadlo snad všude ve světě
Všude, kde byli ve světě Češi, se okamžitě hrálo ochotnické divadlo, tvrdí divadelník Jiří Valenta. Amatérským divadlem v českých zemích se zabývá už řadu let. V Národním informačním a poradenském středisku pro kulturu v Praze se podílí na zpracování databáze českých ochotnických spolků a přitom zjistil i mnoho zajímavého o amatérském divadle, které hráli a hrají naši krajané v zahraničí. Do studia Radia Praha ho pozvala Milena Štráfeldová:
Československou scénu v Paříži, loutkářský soubor Bajka v Izraeli nebo divadelní soubor, který koncem 20. let založili Čechoslováci v Kyrgyzstánu - to všechno lze najít v databázi českého amatérského divadla, kterou se svými kolegy z pražského poradenského střediska NIPOS - ARTAMA zpracovává Jiří Valenta. Těžiště databáze je samozřejmě v českých zemích, kde už od 19. století vznikaly stovky a snad tisíce ochotnických spolků. V Česku by se také na přelomu 19. a 20. století sotva našla obec, která neměla svůj divadelní soubor. Lásku k divadlu si ovšem s sebou odnášeli Češi i do světa. Vyplývá to ze studia archivních materiálů, kterým Jiří Valenta věnuje spoustu času:
"V posledních měsících jsem studoval velmi podrobně archiv krajanských spolků v Náprstkově muzeu. A tam
se najde leccos o ochotnickém divadle. Dává to svědectví o tom, že málem všude, kde byli Češi, se okamžitě hrálo ochotnické divadlo."
Příběhů o divadle českých krajanů ve světě by se jistě daly vyprávět stovky. Soubory vznikaly v Argentině stejně jako v Kanadě, v Indii nebo na Ukrajině. Jen ve Vídni měl svou českou ochotnickou scénu každý okres. O nadšení českých ochotníků svědčí i příběh Antonína Petrtýla, hostinského z Chicaga, který tu nejen založil a vedl ochotnický divadelní spolek, ale vypravil dokonce i divadelní loď k otevření Národního divadla:
"Musíme se přenést někdy na začátek 19. století, kdy se v roce 1830 narodil v jedné vesničce v Českém ráji, která se jmenuje Bystřice u Jičína. Tam vyrůstal na vsi, kde se začínalo zpívat, hrály se všelijaké malé hříčky, až jednou konečně na tu ves přijela divadelní společnost. Ta společnost hledala někoho na výpomoc a mezi místními nadšenci kápla na pana Petrtýla. Pan Petrtýl si s touto společností sehrál svou první divadelní roli. A to byla velice zásadní věc pro jeho životní osudy, neboť po odjezdu divadelní společnosti sám založil divadelní soubor v Bystřici a stal se jeho režisérem, hercem a také organizátorem divadelního života na vsi. Pak ale přišly zlé doby a pan Petrtýl si to namířil do Ameriky. Dříve, než odjel, si ale projednal s tehdy už fungujícím ochotnickým souborem, že si bude moci vzít s sebou divadelní knihy. Přijel do Ameriky a po roce působení na farmě založil divadelní soubor. Jako první uvedl v Americe známou a mezi ochotníky velmi oblíbenou hru Lumpacivagabundus. A jeho divadelní vášeň ho neopustila. Mezitím se ale přijel podívat do vlasti a tady zastihl to ovzduší, v němž se kladl základní kámen k Národnímu divadlu. On už se začal zabývat myšlenkou, jak vlastně tomu budoucímu Národnímu divadlu pomoci. Takže se stalo, že v Americe hráli ochotníci ve prospěch budoucího Národního divadla. A když pak přišla tragédie Národního divadla, znovu se vzmužili k novým podporám, a když konečně Zlatá kaplička stála, nastala éra divadelních vlaků, aby každý viděl, co jsme to my, "Národ sobě", vybudovali. A pan Petrtýl zase nelenil. nebyl to vlak, ale zařídil divadelní loď, která plula z New Yorku směr Národní divadlo. A pan Petrtýl zase zorganizoval s americkými ochotníky z Chicaga představení, která šla nejprve ve prospěch zakoupení praporu. Takže z nejlepších látek zhotovili prapor, na něj na jedné straně vyšili českého lva s nápisem "Na památku výletu Čechů amerických k Národnímu divadlu v roce 1885" a na druhou stranu vyšili amerického orla. Tu krásnou památku předávali tehdejšímu řediteli Národního divadla F. A. Šubertovi, který prapor přijal s velkým nadšením. Po tomto praporu jsem ve všech archivem Národního divadla velmi a velmi pátral, ale bohužel léta zapracovala a prapor není. Nicméně ředitelství Národního divadla bylo velmi štědré a za zásluhy našemu panu Petrtýlovi věnovalo medaili, která byla zhotovena z kovu lustru zničeného při požáru Národního divadla. ... Pan Petrtýl byl velmi dobrý organizátor, ale také autor mnoha písniček se zajímavými názvy: Touha po vlasti, Až budu za mořem bydleti nebo Slasti a strasti na moři. A toto všechno on popisuje ve své rodinné kronice, kterou tak hezky nazval Částečné dojmy Antonína Petrtýla."
Amatérské divadlo českých krajanů ve světě ovšem není jen historie. Divadelní spolky zahraničních Čechů existují i dnes, i když v daleko menším počtu, nežli ještě před 2. světovou válkou. A právě o jejich zmapování se v databázi českého ochotnického divadla Jiří Valenta pokouší:
"Náš veliký dluh je v tom, že vlastně celá databáze českého amatérského divadla by se spíš měla zatím jmenovat databáze českého amatérského divadla na území Čech, Moravy a Slezska. Máme pochopitelně už zpracováno leccos o amatérském divadle našich krajanů, ale tam je ještě takové pole nezorané, že bychom moc potřebovali v této věci pomoci. Zatím máme podrobnější informace řekněme o vídeňským souborech, kde jich bylo nesčíslně. Ale málo platné, podrobně zatím máme zpracovanou jen Vlasteneckou omladinu, která vydala svoji krásnou publikaci, a tam to všechno je. Máme třeba takovou publikaci o divadle v Torontu. Tam pan Pavel Král, můj dávný spolupracovník v Městských divadlech, je tak čilý amatérský divadelník! Dává skvěle dohromady Čechy tam žijící a ještě je seznamuje s českými umělci, které tam mezi ně zve. A třetí místo, kde máme hodně informací, je Chorvatsko, které má díky dvěma rozsáhlým publikacím zpracovanou celou historii amatérského divadla. Ale další a další země volají po tom, abychom se něco dozvěděli."
Autoři databáze dobře vědí, že archivy našich krajanů, ve kterých by se mohly najít zajímavé informace i o amatérském divadle, jsou v ohrožení a mnoho vzpomínek se časem vytrácí. Jiří Valenta proto vyzývá zahraniční Čechy, aby je pokud možno zachytili. Databází českého ochotnického divadla lze najít na internetové adrese www.amaterskedivadlo.cz. Zde lze také zasílat autorům další informace a podněty k jejímu doplnění.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.