VELEMANOVÁ, Věra: Ochotnické divadlo na Příbramsku.
VELEMANOVÁ, Věra: Ochotnické divadlo na Příbramsku. Podbrdsko, č. 6. Příbram, OkÚ, SOkA, OM 1999, s. 51-90. kART.
Počátky ochotnického divadla v této obci je možné datovat od vzniku Čtenářské besedy v roce 1892. Ta jako první nechala pořídit dřevěné rozkládací jeviště, kde se vedle besídek, oslav, večírků a školních vystoupení konala i první ochotnická představení.
První doložená písemná zmínka o divadelním představení pochází z roku 1894. Tehdy sehrála Čtenářská beseda ve prospěch Sboru dobrovolných hasičů při slavnostním svěcení stříkačky představení hry Farář a kostelník.
6.4.1906 byla založena odborová organizace Svaz skupiny kovodělníků v Jincích. Po odtržení Svazu českých kovodělníků od vídeňského svazu založili čenkovští roku 1909 Svaz českých kovodělníků, nebo též Kovodělník. Při této organizaci byl založen dramatický odbor. Po mikulášském večírku s programem bylo první jejich aktivitou předvedení jednoaktovky Lapený Samsonek. První výraznější úspěch zaznamenali ochotníci s představením hry z hornického života, pod názvem Drama čtyř chudých stěn (1907). Hráli jak v hostinci u Andělů, tak na onom dřevěném jevišti Čtenářské besedy.
Po vytvoření nového spolku, Dělnické tělocvičné jednoty (DTJ) roku 1909, předala Čtenářská beseda DTJ své dřevěné jeviště. Od Dělnické besedy v Jincích pak dostal nový spolek peníze na opravu jeviště a na pořízení nejnutnějších kulis a rekvizit.
Představení však stále provozoval především soubor Kovodělník, občas také divadelní odbor Sboru dobrovolných hasičů.
V repertoáru se v tomto období objevovaly i tituly, jako Vláda tmy, Vojnarka, Jan Hus, Naši furianti, Vodní družstvo, Lešetínský kovář…
Během 1.světové války došlo přirozeně k útlumu ochotnických aktivit, jen z roku 1916 je doloženo představení hry Dotlouklo.
Divadlo se hrálo původně v hostinci u Andělů, od roku 1909 v hostinci Josefa Hrušky. Ten prodal objekt v roce 1911 Českému svazu kovodělníků, který jej postoupil spolku Dělnický dům. V roce 1925 byl přístavbou rozšířen jeho sál, a až roku 1953 byla provedena přístavba jeviště a levého přísálí.
Jednou z vůdčích osobností od roku byl od roku 1908 Josef Klika, vedoucí souboru, režisér i herec, jinak dělník z čenkovské továrny. Dalšími významnými osobnostmi byli např. Jan Trajbold, Antonín Trajbold st., František Voříšek, Rudolf Svoboda, František Ballý, Antonín Lenc, Václav Hejnal, Karel Matějka, Jan a Anna Beránkovi z Jinec, Marie Svobodová, Božena Hladečková, Marie Hrušková, a další.
Po roce 1918 převzal úlohu hlavního režiséra po J.Klikovi František Karas, některé hry režíroval řídící učitel Vojtěch Štech.
Roku 1924, po ustavení nové Dělnické tělocvičné jednoty, obnovil činnost dramatický odbor, jehož režisérem se stal Václav Hejnal. První uváděnou hrou byla Charleyova teta, kterou, podobně jako další představení, sehráli ochotníci v hostinci u Andělů.
Svébytnou kapitolu tvoří představení, hraná v přírodě, na různých místech, v improvizovaných podmínkách, ovšem s velkou oblibou. Dokládá to několik případů takovýchto čenkovských vystoupení: divadelní odbor hasičského sboru sehrál roku 1922 v parku u bývalého mlýna hru Probuzenci, 1923 Jana Výravu, 1924 hru Pro čest hasičskou
a v roce 1925 Lešetínského kováře.
Dramatický odbor DTJ roku 1926 přímo v lese předvedl hru Cikánčina pomsta, 1929 na zahradě u Dělnického domu hru Hostinec u Bručouna. Roku 1930, na paměť zesnulého Aloise Jiráska, zde sehráli ochotníci hru Otec. Návštěva tohoto představení byla prý nevídaná.
Posledními vystoupeními v přírodě, opět na zahradě u Dělnického domu, se stala r.1933 Kukačka zakukala a r.1936 Pepička z malé hospůdky.
Roku 1925, kdy byl rozšířen sál Dělnického domu, začala pro zdejší ochotnické divadlo kvalitativně nová etapa, protože s tímto rozšířením bylo zakoupeno rozkládací dřevěné jeviště, spolu s kulisami zhotovené malířem Chvojkou z Berouna. Činnost zde byla zahájena v březnu 1926 (U Betléma české svobody).
Z doložených pramenů je patrné, že repertoár období do 2.světové války, na rozdíl od repertoáru z počátku tohoto století, v němž se objevovaly i závažnější “dramaturgické počiny,” sestával především z her lehčího žánru, psaných nezřídka autory z řad ochotnictva.
V kritických letech, v období hospodářské krize, zřejmě tento jev nebyl náhodný, a souvisel
také s odchodem mnohých obyvatel Čenkova za prací, tedy i s odlivem bývalých divadelních nadšenců.
Představení hry Osiřelo dítě v dubnu 1937 bylo posledním, sehraným před 2.světovou válkou.
Zaznamenána jsou ovšem ještě představení “válečná”, spadající do doby před heydrichiádou. Zcela příznačně pro tehdejší dobu to byly úspěšné operety – Na tý louce zelený a Šla Nanynka do zelí.
Události po 2.světové válce samozřejmě ovlivnily kontinutitu ochotnického divadelnictví
i v Čenkově. Divadelní činnost sice částečně ustala v letech 1948-1949, prý i díky rozepřím
v řadách ochotníků, ale stále byla vůle k dalšímu pokračování dlouhé tradice, jakkoli ne tak spontánní a nadšená (jak udává F.Másler ve své studii o čenkovském ochotnictví).
V padesátých letech, v období charakteristickém snahami po zastřešování, sjednocování, zkrátka po lepším dohledu nad činností spolků, se i čenkovští podrobují tomuto trendu. Roku 1952 je utvořen při Závodním klubu ROH Železáren Čenkov dramatický odbor, který si dává za úkol sjednotit všechny ochotníky. Přebírá i všechny dosud nabyté pomůcky a materiál.
Členy tohoto divadelního seskupení byli většinou zaměstnanci Železáren, hrálo se v sále Dělnického domu.
Z té zajímavější dramaturgie 50.let jmenujme např.Gogolovu Ženitbu, Jiráskovy hry Kolébka,Vojnarka a Lucerna, Němcové Divou Báru, Zeyerova Radúze a Mahulenu.
V roce 1961 se čenkovští zúčastnili přehlídky ochotnických souborů příbramského okresu s představením Čapkovy Bílé nemoci (hranou – pro ochotnické divadlo netypicky – po celé čtyři měsíce). Umístili se jako druzí, za rožmitálským souborem a jeho inscenací Blažkovy hry Příliš štědrý večer, a před souborem ZK Jáchymovských dolů Příbram (Molierův Zdravý nemocný).
Podobných přehlídek se čenkovský soubor účastnil každoročně, většinou také úspěšně, pouze roku 1965, kdy se mu nepodařilo dostudovat hru, akci vynechal.
Posledním rokem činnosti souboru je v 60.letech r.1968, pak nastává téměř tříletá přestávka.
Představení hry V.V.Štecha Svatba pod deštníky aneb Zvoní se potřetí v dubnu 1971 bylo však definitivně posledním před dlouhým odmlčením se.
Obnovení ochotnického souboru v Čenkově předcházelo – nepřímo, tehdy ještě ne záměrně, vzpomínkové setkání jeho členů v únoru 1990. Roku 1995, po náhodném setkání bývalých členů ochotnického souboru na podzim 1994, se konečně uskutečnilo první představení. 17.června sehráli čenkovští pro děti hru Pohádka o Honzovi a princezně Zlatovlásce. Režii měl Jaroslav Paima, nový obyvatel Čenkova, který má patrně hlavní zásluhu na obnovení činnosti souboru (v současnosti působící v březnicko-rožmitálském ochotnickém spolku).
Od té doby aktivity ochotníků v této obci pokračují: na podzim roku 1995 se začínají paralelně zkoušet Noc na Karlštejně a Pohádka o Rýbrcoulovi. aby byl vytížen celý zhruba patnáctičlenný soubor. První z her sice nakonec dozkoušena nebyla, pohádka však měla premiéru v květnu 1996. Poté čenkovští uvedli Stroupežnického kus V ochraně Napoleona I., zúčastnili se roku 1998 přehlídky ochotnických divadel v Červeném Hrádku a nyní zkouší hru Svět zlodějů.
Soubor se stále opírá částečně o podporu obce, která financuje technické vybavení a kupř. hradí spotřebu elektřiny.
Počátky ochotnického divadla v této obci je možné datovat od vzniku Čtenářské besedy v roce 1892. Ta jako první nechala pořídit dřevěné rozkládací jeviště, kde se vedle besídek, oslav, večírků a školních vystoupení konala i první ochotnická představení.
První doložená písemná zmínka o divadelním představení pochází z roku 1894. Tehdy sehrála Čtenářská beseda ve prospěch Sboru dobrovolných hasičů při slavnostním svěcení stříkačky představení hry Farář a kostelník.
6.4.1906 byla založena odborová organizace Svaz skupiny kovodělníků v Jincích. Po odtržení Svazu českých kovodělníků od vídeňského svazu založili čenkovští roku 1909 Svaz českých kovodělníků, nebo též Kovodělník. Při této organizaci byl založen dramatický odbor. Po mikulášském večírku s programem bylo první jejich aktivitou předvedení jednoaktovky Lapený Samsonek. První výraznější úspěch zaznamenali ochotníci s představením hry z hornického života, pod názvem Drama čtyř chudých stěn (1907). Hráli jak v hostinci u Andělů, tak na onom dřevěném jevišti Čtenářské besedy.
Po vytvoření nového spolku, Dělnické tělocvičné jednoty (DTJ) roku 1909, předala Čtenářská beseda DTJ své dřevěné jeviště. Od Dělnické besedy v Jincích pak dostal nový spolek peníze na opravu jeviště a na pořízení nejnutnějších kulis a rekvizit.
Představení však stále provozoval především soubor Kovodělník, občas také divadelní odbor Sboru dobrovolných hasičů.
V repertoáru se v tomto období objevovaly i tituly, jako Vláda tmy, Vojnarka, Jan Hus, Naši furianti, Vodní družstvo, Lešetínský kovář…
Během 1.světové války došlo přirozeně k útlumu ochotnických aktivit, jen z roku 1916 je doloženo představení hry Dotlouklo.
Divadlo se hrálo původně v hostinci u Andělů, od roku 1909 v hostinci Josefa Hrušky. Ten prodal objekt v roce 1911 Českému svazu kovodělníků, který jej postoupil spolku Dělnický dům. V roce 1925 byl přístavbou rozšířen jeho sál, a až roku 1953 byla provedena přístavba jeviště a levého přísálí.
Jednou z vůdčích osobností od roku byl od roku 1908 Josef Klika, vedoucí souboru, režisér i herec, jinak dělník z čenkovské továrny. Dalšími významnými osobnostmi byli např. Jan Trajbold, Antonín Trajbold st., František Voříšek, Rudolf Svoboda, František Ballý, Antonín Lenc, Václav Hejnal, Karel Matějka, Jan a Anna Beránkovi z Jinec, Marie Svobodová, Božena Hladečková, Marie Hrušková, a další.
Po roce 1918 převzal úlohu hlavního režiséra po J.Klikovi František Karas, některé hry režíroval řídící učitel Vojtěch Štech.
Roku 1924, po ustavení nové Dělnické tělocvičné jednoty, obnovil činnost dramatický odbor, jehož režisérem se stal Václav Hejnal. První uváděnou hrou byla Charleyova teta, kterou, podobně jako další představení, sehráli ochotníci v hostinci u Andělů.
Svébytnou kapitolu tvoří představení, hraná v přírodě, na různých místech, v improvizovaných podmínkách, ovšem s velkou oblibou. Dokládá to několik případů takovýchto čenkovských vystoupení: divadelní odbor hasičského sboru sehrál roku 1922 v parku u bývalého mlýna hru Probuzenci, 1923 Jana Výravu, 1924 hru Pro čest hasičskou
a v roce 1925 Lešetínského kováře.
Dramatický odbor DTJ roku 1926 přímo v lese předvedl hru Cikánčina pomsta, 1929 na zahradě u Dělnického domu hru Hostinec u Bručouna. Roku 1930, na paměť zesnulého Aloise Jiráska, zde sehráli ochotníci hru Otec. Návštěva tohoto představení byla prý nevídaná.
Posledními vystoupeními v přírodě, opět na zahradě u Dělnického domu, se stala r.1933 Kukačka zakukala a r.1936 Pepička z malé hospůdky.
Roku 1925, kdy byl rozšířen sál Dělnického domu, začala pro zdejší ochotnické divadlo kvalitativně nová etapa, protože s tímto rozšířením bylo zakoupeno rozkládací dřevěné jeviště, spolu s kulisami zhotovené malířem Chvojkou z Berouna. Činnost zde byla zahájena v březnu 1926 (U Betléma české svobody).
Z doložených pramenů je patrné, že repertoár období do 2.světové války, na rozdíl od repertoáru z počátku tohoto století, v němž se objevovaly i závažnější “dramaturgické počiny,” sestával především z her lehčího žánru, psaných nezřídka autory z řad ochotnictva.
V kritických letech, v období hospodářské krize, zřejmě tento jev nebyl náhodný, a souvisel
také s odchodem mnohých obyvatel Čenkova za prací, tedy i s odlivem bývalých divadelních nadšenců.
Představení hry Osiřelo dítě v dubnu 1937 bylo posledním, sehraným před 2.světovou válkou.
Zaznamenána jsou ovšem ještě představení “válečná”, spadající do doby před heydrichiádou. Zcela příznačně pro tehdejší dobu to byly úspěšné operety – Na tý louce zelený a Šla Nanynka do zelí.
Události po 2.světové válce samozřejmě ovlivnily kontinutitu ochotnického divadelnictví
i v Čenkově. Divadelní činnost sice částečně ustala v letech 1948-1949, prý i díky rozepřím
v řadách ochotníků, ale stále byla vůle k dalšímu pokračování dlouhé tradice, jakkoli ne tak spontánní a nadšená (jak udává F.Másler ve své studii o čenkovském ochotnictví).
V padesátých letech, v období charakteristickém snahami po zastřešování, sjednocování, zkrátka po lepším dohledu nad činností spolků, se i čenkovští podrobují tomuto trendu. Roku 1952 je utvořen při Závodním klubu ROH Železáren Čenkov dramatický odbor, který si dává za úkol sjednotit všechny ochotníky. Přebírá i všechny dosud nabyté pomůcky a materiál.
Členy tohoto divadelního seskupení byli většinou zaměstnanci Železáren, hrálo se v sále Dělnického domu.
Z té zajímavější dramaturgie 50.let jmenujme např.Gogolovu Ženitbu, Jiráskovy hry Kolébka,Vojnarka a Lucerna, Němcové Divou Báru, Zeyerova Radúze a Mahulenu.
V roce 1961 se čenkovští zúčastnili přehlídky ochotnických souborů příbramského okresu s představením Čapkovy Bílé nemoci (hranou – pro ochotnické divadlo netypicky – po celé čtyři měsíce). Umístili se jako druzí, za rožmitálským souborem a jeho inscenací Blažkovy hry Příliš štědrý večer, a před souborem ZK Jáchymovských dolů Příbram (Molierův Zdravý nemocný).
Podobných přehlídek se čenkovský soubor účastnil každoročně, většinou také úspěšně, pouze roku 1965, kdy se mu nepodařilo dostudovat hru, akci vynechal.
Posledním rokem činnosti souboru je v 60.letech r.1968, pak nastává téměř tříletá přestávka.
Představení hry V.V.Štecha Svatba pod deštníky aneb Zvoní se potřetí v dubnu 1971 bylo však definitivně posledním před dlouhým odmlčením se.
Obnovení ochotnického souboru v Čenkově předcházelo – nepřímo, tehdy ještě ne záměrně, vzpomínkové setkání jeho členů v únoru 1990. Roku 1995, po náhodném setkání bývalých členů ochotnického souboru na podzim 1994, se konečně uskutečnilo první představení. 17.června sehráli čenkovští pro děti hru Pohádka o Honzovi a princezně Zlatovlásce. Režii měl Jaroslav Paima, nový obyvatel Čenkova, který má patrně hlavní zásluhu na obnovení činnosti souboru (v současnosti působící v březnicko-rožmitálském ochotnickém spolku).
Od té doby aktivity ochotníků v této obci pokračují: na podzim roku 1995 se začínají paralelně zkoušet Noc na Karlštejně a Pohádka o Rýbrcoulovi. aby byl vytížen celý zhruba patnáctičlenný soubor. První z her sice nakonec dozkoušena nebyla, pohádka však měla premiéru v květnu 1996. Poté čenkovští uvedli Stroupežnického kus V ochraně Napoleona I., zúčastnili se roku 1998 přehlídky ochotnických divadel v Červeném Hrádku a nyní zkouší hru Svět zlodějů.
Soubor se stále opírá částečně o podporu obce, která financuje technické vybavení a kupř. hradí spotřebu elektřiny.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.