Čenkov
Úplný výčet souborů působících v této obci (o kterých víme) naleznete v odkazech níže pod textem.
První zpráva: 1892
1892 Čtenářská beseda.
1906 založen Dramatický odbor Kovodělník (Český svaz kovodělníků), nejaktivnější ze zdejších spolků.
1909 založen Dramatický odbor Dělnické tělocvičné jednoty. (Po válce DTJ obnovena až 1924.)
Občas už hráli i hasiči.
Před 1. sv. válkou působily v obci 3 divadelní spolky.
Hrálo se původně v hostinci u Andělů, od roku 1909 v hostinci Josefa Hrušky. Ten prodal objekt v roce 1911 Českému svazu kovodělníků, který jej postoupil spolku Dělnický dům.
Během 1. světové války útlum spolkové činnosti, doloženo jen provedení hry Dotlouklo.
Od 1922 písemné záznamy o divadle v přírodě - Sbor dobrovolných hasičů, po 1924 obnovená DTJ.
Někdy se hrálo i v hostinci U Andělů (viz DTJ - 1924).
1925 byl přístavbou rozšířen sál v Dělnickém domě a zakoupeno rozkládací dřevěné jeviště a kulisy.
Zdeněk Otava (1902-1980), pův. učitel, později zpěvák ND, zde učil a hrál ochotnické divadlo.
.
Ve 30. letech 20. stol. odliv divadelních nadšenců (mnoho obyvatel odcházelo za prací).
Během 2. světové války sehráli ochotníci v Čenkově 2 operety (Na tý louce zelený a Šla Nanynka do zelí).
Po 1945 navázalo ochotnické divadlo na tradici.
1948-1949 stagnace.
1952 Dramatický odbor ZK ROH Železáren sjednotil všechny ochotníky a převzal veškeré pomůcky a materiál. Členy většinou zaměstnanci Železáren, hrálo se stále v sále Děnického domu.
1953 přístavba jeviště a přísálí.
1953 Loutkářský soubor ZK Železáren.
Po 1968 téměř tříletá přestávka,
1971 Svatba pod deštníky - na dlouhou dobu poslední představení.
1994 obnovení ochotnického div. souboru - Divadlo Za vodou.
----------------------------
Jednou z vůdčích osobností ochotnického divadla byl od roku 1908 Josef Klika, vedoucí souboru, režisér i herec, jinak dělník z čenkovské továrny. Dalšími významnými osobnostmi byli např. Jan Trajbold, Antonín Trajbold st., František Voříšek, Rudolf Svoboda, František Ballý, Antonín Lenc, Václav Hejnal, Karel Matějka, Jan a Anna Beránkovi z Jinec, Marie Svobodová, Božena Hladečková, Marie Hrušková, a další.
Po roce 1918 převzal úlohu hlavního režiséra po J. Klikovi František Karas, některé hry režíroval řídící učitel Vojtěch Štech.
-------------------------------
Svébytnou kapitolu tvoří představení, hraná v přírodě, na různých místech, v improvizovaných podmínkách, ovšem s velkou oblibou. Dokládá to několik případů takových čenkovských vystoupení: divadelní odbor hasičského sboru sehrál roku 1922 v parku u bývalého mlýna hru Probuzenci, 1923 Jana Výravu, 1924 hru Pro čest hasičskou
a v roce 1925 Lešetínského kováře.
Dramatický odbor DTJ roku 1926 přímo v lese předvedl hru Cikánčina pomsta, 1929 na zahradě u Dělnického domu hru Hostinec u Bručouna. Roku 1930, na paměť zesnulého Aloise Jiráska, zde sehráli ochotníci hru Otec. Návštěva tohoto představení byla prý nevídaná.
Posledními vystoupeními v přírodě, opět na zahradě u Dělnického domu, se stala roku 1933 Kukačka zakukala a 1936 Pepička z malé hospůdky.
1906 založen Dramatický odbor Kovodělník (Český svaz kovodělníků), nejaktivnější ze zdejších spolků.
1909 založen Dramatický odbor Dělnické tělocvičné jednoty. (Po válce DTJ obnovena až 1924.)
Občas už hráli i hasiči.
Před 1. sv. válkou působily v obci 3 divadelní spolky.
Hrálo se původně v hostinci u Andělů, od roku 1909 v hostinci Josefa Hrušky. Ten prodal objekt v roce 1911 Českému svazu kovodělníků, který jej postoupil spolku Dělnický dům.
Během 1. světové války útlum spolkové činnosti, doloženo jen provedení hry Dotlouklo.
Od 1922 písemné záznamy o divadle v přírodě - Sbor dobrovolných hasičů, po 1924 obnovená DTJ.
Někdy se hrálo i v hostinci U Andělů (viz DTJ - 1924).
1925 byl přístavbou rozšířen sál v Dělnickém domě a zakoupeno rozkládací dřevěné jeviště a kulisy.
Zdeněk Otava (1902-1980), pův. učitel, později zpěvák ND, zde učil a hrál ochotnické divadlo.
.
Ve 30. letech 20. stol. odliv divadelních nadšenců (mnoho obyvatel odcházelo za prací).
Během 2. světové války sehráli ochotníci v Čenkově 2 operety (Na tý louce zelený a Šla Nanynka do zelí).
Po 1945 navázalo ochotnické divadlo na tradici.
1948-1949 stagnace.
1952 Dramatický odbor ZK ROH Železáren sjednotil všechny ochotníky a převzal veškeré pomůcky a materiál. Členy většinou zaměstnanci Železáren, hrálo se stále v sále Děnického domu.
1953 přístavba jeviště a přísálí.
1953 Loutkářský soubor ZK Železáren.
Po 1968 téměř tříletá přestávka,
1971 Svatba pod deštníky - na dlouhou dobu poslední představení.
1994 obnovení ochotnického div. souboru - Divadlo Za vodou.
----------------------------
Jednou z vůdčích osobností ochotnického divadla byl od roku 1908 Josef Klika, vedoucí souboru, režisér i herec, jinak dělník z čenkovské továrny. Dalšími významnými osobnostmi byli např. Jan Trajbold, Antonín Trajbold st., František Voříšek, Rudolf Svoboda, František Ballý, Antonín Lenc, Václav Hejnal, Karel Matějka, Jan a Anna Beránkovi z Jinec, Marie Svobodová, Božena Hladečková, Marie Hrušková, a další.
Po roce 1918 převzal úlohu hlavního režiséra po J. Klikovi František Karas, některé hry režíroval řídící učitel Vojtěch Štech.
-------------------------------
Svébytnou kapitolu tvoří představení, hraná v přírodě, na různých místech, v improvizovaných podmínkách, ovšem s velkou oblibou. Dokládá to několik případů takových čenkovských vystoupení: divadelní odbor hasičského sboru sehrál roku 1922 v parku u bývalého mlýna hru Probuzenci, 1923 Jana Výravu, 1924 hru Pro čest hasičskou
a v roce 1925 Lešetínského kováře.
Dramatický odbor DTJ roku 1926 přímo v lese předvedl hru Cikánčina pomsta, 1929 na zahradě u Dělnického domu hru Hostinec u Bručouna. Roku 1930, na paměť zesnulého Aloise Jiráska, zde sehráli ochotníci hru Otec. Návštěva tohoto představení byla prý nevídaná.
Posledními vystoupeními v přírodě, opět na zahradě u Dělnického domu, se stala roku 1933 Kukačka zakukala a 1936 Pepička z malé hospůdky.
Bibliografie:
JAVORIN, Alfréd: Divadla a divadelní sály v českých krajích. Praha, Umění lidu 1949. Díl I. Divadla, s. 318 s. nebo Díl II. Sály, s. 14.
MÁSLER, F.: Ochotnické divadlo v Čenkově. Čenkov 1996.
MÜLLER, Václav: Čapkovo divadelní léto. Amatérská scéna 1964, č. 9, s. 22.
MÍSTOPIS českého amatérského divadla, I. díl. Praha, IPOS-ARTAMA 2001, s. 138.
NÁRODNÍ divadlo a jeho předchůdci. Slovník umělců. Praha, Academia 1988. 624 s.
ŠTOLL, K.: Na Příbramsku vzestup. (OP nejvyspělejších souborů o. Příbram v Chrašticích.) OD 1961, č. 8, s. 190.
VELEMANOVÁ, Věra: Ochotnické divadlo na Příbramsku. Podbrdsko, č. 6. Příbram, OkÚ, SOkA, OM 1999, s. 51-90. kART.
Webové stránky Divadla Za vodou: http://www.divadelkozavodou.com/
MÁSLER, F.: Ochotnické divadlo v Čenkově. Čenkov 1996.
MÜLLER, Václav: Čapkovo divadelní léto. Amatérská scéna 1964, č. 9, s. 22.
MÍSTOPIS českého amatérského divadla, I. díl. Praha, IPOS-ARTAMA 2001, s. 138.
NÁRODNÍ divadlo a jeho předchůdci. Slovník umělců. Praha, Academia 1988. 624 s.
ŠTOLL, K.: Na Příbramsku vzestup. (OP nejvyspělejších souborů o. Příbram v Chrašticích.) OD 1961, č. 8, s. 190.
VELEMANOVÁ, Věra: Ochotnické divadlo na Příbramsku. Podbrdsko, č. 6. Příbram, OkÚ, SOkA, OM 1999, s. 51-90. kART.
Webové stránky Divadla Za vodou: http://www.divadelkozavodou.com/
Archivy:
SA Jaroslav Patera, Pičín: Programy, Pl a ústní informace svědků a současných členů.
Mapa - Čenkov
Otevřít mapu do nového okna - prohledat okolíPokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.