STROTZER, Milan: Slánská scéna – Karel a Josef Čapkovi: Ze života hmyzu, recenze, Wintrův Rakovník 2022
Slánská scéna
Karel a Josef Čapkovi: Ze života hmyzu
Slánská scéna, soubor, který je častým účastníkem rakovnické přehlídky, uvedla na Wintrově Rakovníku inscenaci hry Karla a Josefa Čapkových Ze života hmyzu v režii Miroslava Pokorného. Alegorické drama, které se řadí mezi společná díla bratří Čapků, bylo poprvé vydáno v roce 1922, tedy před rovnými sty lety. Hra o třech dějstvích, prologu a epilogu je kritickým pohledem na soudobou společnost, ve které všechny vztahy určují sobecké zájmy. Autoři nemínili psát drama, nýbrž mystérium ve smyslu docela starém a naivním. Jako ve středověkém mystériu vystupovala ztělesněná Lakota, Sobectví nebo na protipólu Ctnost, jsou v jejich díle mravní pojmy pro větší názornost personifikovány hmyzem. Ctnost zde však schází. Šlo o to ukázat člověka v pokřivené grotesce, odkazující k tomu, že je cosi ošklivého, ukrutného a nicotného i tam, kde to není zvykem hledat.
Inscenace M. Pokorného tento záměr naplno ctí, a to navzdory poměrně značné úpravě, která předkládá divákům zostřený pohled na svět kolem nás v době současné. Úprava pomíjí třetí dějství (Mravenci), mění prolog a epilog hry, vkládá do hry songy. Scéna Slimáků, která se u Čapků objevuje až v závěru hry, vytváří rámec inscenace. Podstatnou je proměna role Tuláka v Komika. S tím souvisí proměna žánru z pouhé alegorie na kabaret velice ostrého zrna, a to přímo apokalyptického. Přežijí pouze slimáci.
Po poutavém prologu, v němž je nastolen klíč k vnímání inscenace, přichází první dějství (Motýli), po něm druhé (Chrobáci), tak jako u Čapků. Herci jsou vedeni k výrazné stylizaci, obdařené navíc nemalým množstvím režijních nápadů ozvláštňujících a rozehrávajících jednotlivé situace hry. Navzdory tomu se scény Motýlů a Chrobáků jeví jako velice zdlouhavé. K přelomu dojde až v následných scénách Cvrčků, Lumíka a Parazita, a to nejspíše díky soustředěnému hereckému uchopení a budování situací. Ani v těchto sekvencích hry nechybí nespočet přidaných nápadů. Zatímco u Motýlů a Chrobáků se tyto jeví jako kontraproduktivní, zde přináší další významy (srp a kladivo v rukou Cvrčka, hitlerovská gesta Lumíka aj.). Hra vrcholí v epilogu zrozením Jepic, z nichž každá porodí i svou – tu větší tu menší ‒ hovniválskou kuličku. Přichází závěrečný song, končící slovy „Budem své dílo valit svým kulaťoučkým světem /…/ to nekulaté smetem natotata kulometem.“ Nastává pak už jen válečná vřava, jeviště pokryté mrtvolami a přeživší slimáci.
Soubor pro inscenaci vytvořil funkční horizontálně členěnou scénu, Hana Kunertová velice pěkné kostýmy (čestné uznání). Oceněno bylo i několik hereckých výkonů, především David Šarboch v roli Komika a Jan Fany Fanta v roli Lumka (ceny). Čestná uznání za herectví získali Tomáš Vott (Parazit) a Michaela Chrapová (Druhý slimák, Cvrčková, Kukla).
Milan Strotzer
Karel a Josef Čapkovi: Ze života hmyzu
Slánská scéna, soubor, který je častým účastníkem rakovnické přehlídky, uvedla na Wintrově Rakovníku inscenaci hry Karla a Josefa Čapkových Ze života hmyzu v režii Miroslava Pokorného. Alegorické drama, které se řadí mezi společná díla bratří Čapků, bylo poprvé vydáno v roce 1922, tedy před rovnými sty lety. Hra o třech dějstvích, prologu a epilogu je kritickým pohledem na soudobou společnost, ve které všechny vztahy určují sobecké zájmy. Autoři nemínili psát drama, nýbrž mystérium ve smyslu docela starém a naivním. Jako ve středověkém mystériu vystupovala ztělesněná Lakota, Sobectví nebo na protipólu Ctnost, jsou v jejich díle mravní pojmy pro větší názornost personifikovány hmyzem. Ctnost zde však schází. Šlo o to ukázat člověka v pokřivené grotesce, odkazující k tomu, že je cosi ošklivého, ukrutného a nicotného i tam, kde to není zvykem hledat.
Inscenace M. Pokorného tento záměr naplno ctí, a to navzdory poměrně značné úpravě, která předkládá divákům zostřený pohled na svět kolem nás v době současné. Úprava pomíjí třetí dějství (Mravenci), mění prolog a epilog hry, vkládá do hry songy. Scéna Slimáků, která se u Čapků objevuje až v závěru hry, vytváří rámec inscenace. Podstatnou je proměna role Tuláka v Komika. S tím souvisí proměna žánru z pouhé alegorie na kabaret velice ostrého zrna, a to přímo apokalyptického. Přežijí pouze slimáci.
Po poutavém prologu, v němž je nastolen klíč k vnímání inscenace, přichází první dějství (Motýli), po něm druhé (Chrobáci), tak jako u Čapků. Herci jsou vedeni k výrazné stylizaci, obdařené navíc nemalým množstvím režijních nápadů ozvláštňujících a rozehrávajících jednotlivé situace hry. Navzdory tomu se scény Motýlů a Chrobáků jeví jako velice zdlouhavé. K přelomu dojde až v následných scénách Cvrčků, Lumíka a Parazita, a to nejspíše díky soustředěnému hereckému uchopení a budování situací. Ani v těchto sekvencích hry nechybí nespočet přidaných nápadů. Zatímco u Motýlů a Chrobáků se tyto jeví jako kontraproduktivní, zde přináší další významy (srp a kladivo v rukou Cvrčka, hitlerovská gesta Lumíka aj.). Hra vrcholí v epilogu zrozením Jepic, z nichž každá porodí i svou – tu větší tu menší ‒ hovniválskou kuličku. Přichází závěrečný song, končící slovy „Budem své dílo valit svým kulaťoučkým světem /…/ to nekulaté smetem natotata kulometem.“ Nastává pak už jen válečná vřava, jeviště pokryté mrtvolami a přeživší slimáci.
Soubor pro inscenaci vytvořil funkční horizontálně členěnou scénu, Hana Kunertová velice pěkné kostýmy (čestné uznání). Oceněno bylo i několik hereckých výkonů, především David Šarboch v roli Komika a Jan Fany Fanta v roli Lumka (ceny). Čestná uznání za herectví získali Tomáš Vott (Parazit) a Michaela Chrapová (Druhý slimák, Cvrčková, Kukla).
Milan Strotzer
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.