Kohútek, LD / Vejce

1970 po zákazu Junáka, jehož byl Otakar Švec činovníkem (též Vladimír Vévoda), děvčata z družiny Vlaštovek hledala možnost dále se společně scházet. Přihlásila se jako celek do souboru. Tak 1970 vznikl Loutkářský kroužek SKP (sídlil v bývalém Lidovém domě), který vedla Jiřina Kašparová, která děvčata učila vodění loutek a jevištní řeči.
1971 vznikl LS Kohútek (název byl odvozen od místního kopce na Javorníkách). Základ souboru tvořil dosavadní Loutkářský kroužek ZK MEZ Vsetín (1968-1970), vedený Otakarem Švecem, do něhož svůj dětský loutkářský kroužek ze sídliště Na rybníkách jeho manželka Libuše Švecová. Ustanoveno nové vedení - Jiřina Kašparová - umělecká vedoucí, Otakar Švec vedoucí loutkového odboru a zástupce KP, Vladimír Vévoda - organizační vedoucí.
Dobré podmínky v SKP přivedly do souboru i další dva dětské kolektivy.
Dětských kroužků se ujaly Libuše Švecová, Jiřina Kašparová a třetího Miluše Snížková.
Ostatní dospělí spolupracovníci zajišťovali technické a materiální zázemí.
První veřejné vystoupení 2.4.1971 Pohádka o Vašíkovi a mašince Bobince.
V sezoně 1971/72 se soubor plně zformoval, přispělo k tomu i letní soustředění (30.6.-2.7.1972) v Semetíně. (Poté následovala řada kurzů v rekreačním středisku Kohútka v Javorníkách - lektoři např. V. Cinybulk, O.Rödl, M. Mašatová, herec Fr. Skřípek, loutkář Pavel Kabzan. Režisérské kurzy vedla L. Tittelbachová a Zd. Juřena.)
Původně se hrálo a zkoušelo v ZK MEZ.

1974 otevřena přenosná scéna v bývalé vinárně Lidového domu (vybudovali ji loutkáři brigádnicky).
V sezóně 76/77 se do Kohútku včlenil kroužek z Rokytnice, vedený Milenu Matkovičovou, která přinesla jako režisérka Kohútku jeho první větší úspěch s pohádkou Zdeněka Skořepy O kohoutkovi a slepičce, zvýšila úroveň souboru.

Kohútek teď už tvořily čtyři soubory:
Libuše Švecová vedla mládež ve věku 15-17 let. Nejúspěšnější hry tohoto 15členného souboru byly Míček Flíček a O zlé koze.
Miluše Snížková měla ve svém kroužku 7 členů do 15 let. Největší úspěch zaznamenali s nastudováním Káčátka od Gurevičové a Gernětové.
Třetí skupinu tvořily děti ve věku 10-14 let pod vedením Mileny Matkovičové a vystupovaly s Malou zimní pohádkou o Červené Karkulce a
1975 O kohoutkovi a slepičce- účast na NP DDS a DLS Kaplické divadelní léto.
1977 s hrou Zdeňka Skořepy: O kohoutkovi a slepičce v režii M. Matkovičové děti postoupily na Babkárskou Žilinu, na IV. NP DDS a DLS v Kaplici a LCH.
Dospělí členové Kohútku nastudovali pod vedením Vladimíra Vévody pohádku Dlouhý, Široký a Bystrozraký.
V národní soutěži aktivity se Kohútek umístil na prvním místě.

Z Kohútku se stal zavedený soubor, nepominutelná součást vsetínské kultury. Hrál pravidelně každý pátek a v sobotu, jeho představení navštěvovaly děti z mateřských i základních škol.
Vzrostl počet kroužků i počet členů, soubor potřeboval kvalitní scénu.
Výbor Sdruženého klubu vybudoval loutkovou scénu na sídlišti Rybníky v novém protiatomovém krytu v ulici Štěpánská. V Zadáním požadavků na projektanta, kontrolou výstavby, pořízením vnitřního vybavení scény, zkušeben a dílny byl výborem pověřen Otakar Švec, který pak také převzal vedení divadélka se sálem pro 130 osob vyzdobeným akad. malířem Hurníkem, velkou a malou zkušebnou, skladem i dílnou ad. Divadélko mělo 4 stálé zaměstnance.
1978 zahájilo činnost.
O. Švec: "Loutková scéna umožnila dětem v sídlišti, kde bylo mnoho mladých rodin, kultivované vyžití, zábavu a poučení. Děti sem chodily jako do svého klubu. Stále se jim nabízely tři až čtyři dětské kroužky, kroužek mládeže /i činohra a poezie/. Formou letních táborů a soustředění se utužovala vazba kolektivů. Dobrou zábavu zde našly i ti nejmenší, pro které se hrálo pravidelně každý týden, ale i zájezdově, po školkách a v závodech.
Ročně celý soubor uvedl víc jak 70 vystoupení.
I když se jedna inscenace nepilovala tak důkladně jako na LŠU,přesto dětské kolektivy měly dobré výsledky., a vedle cen na soutěžích získaly řadu ocenění kulturních a městských orgánů.
Kroužek dospělých nebyl v loutkařském světě zrovna mezi špičkou,ale bylo to tím,že se všichni věnovali především dětem a vlastní tvorba byla jen rekreační záležitostí."

Pracovaly tři dětské kroužky,jeden mládežnický a jeden dospělých.

Období 1979-1984 nejlepší léta divadélka.
1979 přehlídky Jeseník, Přerov, Loutkářská Chrudim a Čechova Olomouc.- Hříčka Vlk Benedikt v nesnázích, v režii O. Švece, získala v individuelních výstupech na Chrudimi první cenu.

1979 Tři fotografie V. Vévody ze tří představení souboru:
O. Švec: Oslíčku, otřes se!
Z. Skořepa: O pyšném koláčku.
1979 M. Matkovičová: Jeníček a Mařenka, 4. Čechova Olomouc.
1979 soubor Kohútek, M. Mašatová: Čtyři pohádky o jednom drakovi. Účast na přehlídce DDLS Kouzelný klobouček, Jeseník nad Odrou.

1980 na OP LD ve Vsetíně na scéně Kohútku ze 7 souboru - 4 skupiny Kohútku:
1980 - DLS, L. Tittelbachová: Kdo to byl Valentýn. r. M. Matkovičová, háčkované loutky, OP LS Vsetín.
1980 - mládežnický soubor, Pavlík: Kohout světapán, vedoucí L. Švecová, OP LS Vsetín.
1980 - DLS J. Lípa: Na vandru, OP LS Vsetín.
1980 - dospělí, O. Švec: Sůl nad zlato, r. O. Švec, OP LS Vsetín, oceněna vodičská práce s marionetou.

1981- dospělí v Zubří 1. místo. Děti postup do Jeseníka a Kaplice.

1982 DLD, Káče Pepík.
1983 DLD, , P. Vašíček (Kačátko) a O. Švec: Káče Pepík, Okresní loutkářská přehlídka v Zubří.
1982 DLD, H. Budínská a L. Štíplová: Povídám, povídám neplechy.
1983 dlouholetá členka souboru Milena Zbranková nacvičila s dětmi pásmo Povídám, povídám neplechy, 1. místo na OP v Zubří, Cena M. Zbrankové za pedagogickou výchovu. Pořad natočila Čs.televize Ostrava.
1983 DLD A. Mikulka a Linhard: Pokažená válka.

1985 Kohútek II., autorské kolektivní divadlo na půdorysu pohádky O Sněhurce: Jak si houby hrály,

1986 O. Švec odešel do důchodu, vedení scény převzala Milena Matkovičová a po ní krátce M. Šefrna.
1987 účast na OP v Karolince s pohádkami Myška, jezevčík a dubové dveře a Myška a tužka, režie L. Švecová, Brukner: Jak to bylo s horou Říp

1987-1989 Kohoutek fungoval spíš jako zařízení než soubor, ten prakticky přestal hrát

1988 Kohútek - loutkový divadelní soubor Sdruženého klubu pracujících Vsetín.
1988 M. Šefrna: O potrhlé růži a Klíč od království, režie M. Šefrna, účast ma OP Karolinka, Kráska a zvíře.
děti I. - 12 členů, vedoucí Daniela Blažková.
děti II. - 11 členů, vedoucí JUDr. Jana Šefrnová.
děti III. - 14 členů, vedoucí Milena Dubšíková.

1989 se vrátil do vedení O. Švec.
1989 - Don Šajn, KP Opava.
1990 - Pod názvem: Vždy jinak: - Sněhurka a sedm trpaslíků, vlastní parafráze pohádky, cena za osobitý přístup zpracování klasické pohádky, postup na Setkání v Ostravě.


1990 byla loutková scéna uzavřena, všechna dislokovaná kulturní zařízení se měla soustředit v novém Domě kultury. LS působil jako soubor Závodního klubu Zbrojovky Vsetín a Domu kultury Vsetín. Soubor se rozdělil na soubor dětský, který vedl O. Švec s manželkou, a soubor dospělý.
V DK Kohútek působí i dnes - od roku 1993 jako samostatné divadelní sdružení.
2002 účast na Dnech valašského divadla v Jovězí.

2002 - Mirka Nohelová: O zlatém kohoutkovi a kouzelném mlýnku. Účast na NP seniorů ve Znojmě.
2007 - JAK KAŠPÁREK UZDRAVIL PRINCEZNU - marionetová pohádka pro nejmenší. Účast Dny valašského divadla, Cena za udržování tradice loutkového divadla.Od 1971 na vlastní scéně ve Vsetíně-Rybníkách amatérské LD Kohútek, zal. O. Švec, původně jako součást Klubu pracujících.

1988 Kohútek - dospělí, loutkový divadelní soubor Sdruženého klubu pracujících Vsetín, 12 členů, vedoucí Jiřina Kašparová.

1989 - Lev v kleci; M. Šefrna: Klíč od království, r. M. Šefrna. Účast na Rampa, Praha.
1989 - Soubor V.H.S. při divadle Kohútek, Matěj Šefrna: Klíč od království, pohádka zvuků, režie a hudba Matěj Šefrna, Čechova Olomouc.

Od 2. pol 90. let jako Div. sdružení Kohútek, r. Ota Švec, zakladatel a člen rady SAL SČDO.

1993 - Hádanky princezny Sasanky. Účast na ObP Čechova Olomouc.

1999 - Jak se beránek Ducek přestal bát. Účast na Čechova Olomouc.

2002 - Mirka Nohelová: O zlatém kohoutkovi a kouzelném mlýnku. Účast na NP seniorů ve Znojmě.

2007 - JAK KAŠPÁREK UZDRAVIL PRINCEZNU - marionetová pohádka pro nejmenší. Účast Dny valašského divadla, Cena za udržování tradice loutkového divadla.

Otakar Švec vedl Kohútek od jeho založení v roce 1971 s malými přestávkami až do roku 2004 a dpdnes v souboru působí.
2007 Město Vsetín udělilo loutkářům Švecovým Cenu města Vsetína za rok 2006.

Přínos pro region: V době vzniku Kohútku nebyl daleko široko žádný známý loutkářský kolektiv.
Příklad Kohútku podnítil vznik souborů v Zubří,Valašském Meziříčí, Jablůnce, Viganticích, Vidči, Karolínce aj.

aga. Přehlídka ve Vsetíně. Čs. loutkář 1980, č. 4, s. 88.

BOHATÁ divadelní sezóna. (Podepsáno -k-.) Nové Valašsko 4.8. 1976.

CÍSAŘ, JAN: Rozhovory o amatérismu. Československý loutkář 1977, č. 8-9 .

Čs. loutkář 1979, č. 5, s. 117. - tři foto z představení.

Čs. loutkář 1983, č. 2, s. 45 a 69.

DECENIUM vsetínského Kohútku. Podepsáno ŠV. ČsL 1981, č. 5, s. 116.

DIVADÉLKO Kohútek. (Podepsáno -š-.)Elektromotor 1974, č. 20.

GASPARIČOVÁ, Alena. Okresní přehlídky amatérských souborů. Čs. loutkář 1983, č.5, s. 105 - 107.

HARTMAN, Zdeněk. Ohlédnutí za devátou Opavou. Čs. loutkář 1989, č. 8, s. 182 - 183.

HRAJEME. (Podepsáno -š-.) Elektromotor, 24.1. 1975.

HOSKOVCOVÁ-HLADÍKOVÁ, J. 4. Čechova Olomouc. Čs. loutkář 1980, č. 2, s.42 - 43.

JIRÁNEK, M.: Loutkařina na ústupu. Nové Valašsko 24.5. 1972.

KDYŽ loutky obživnou. (Podepsáno -jš-.) Sonda 1972, březen - č. 2.

KOHÚTEK. (Podepsáno -š-.) Zbrojovák č. 44, 21.11.1975.

KOHÚTEK. (Podepsáno -š-.) Zbrojovák 30.9. 1983.

KOHÚTEK se má čím pochlubit. Red. článek. Rolnička SAL SČDO 2000, č. 3, s. 5.

KPS AL SKKS: Přišel nám otevřený dopis. Československý loutkář 1988, č. 8.

LOUTKOVÉ divadlo v nové sezóně.(Podepsáno Š.) Zbrojovák č. 38 -12.10.1979, ročník 31.

MÁŠOVÁ, D.: Proč se ve Vsetíně nehraje loutkové divadlo. Nové Valašsko č. 24, 27.6 1973.

MATKOVIĆOVÁ, M.: Loutkové divadlo Kohútek bilancuje. Nové Valašsko 18. 8. 1987, s. 6.

NA CO do divadélka. (Podepsáno -š-.) Elektromotor 19. 11. 1980.

NĚMEČEK, Pavel: 10. loutkářská amatérská Opava. Loutkář, 1990, č. 8, s. 178-179.

O LIDECH pod jevištěm divadla. (Podepsáno p.) Sonda 1973, leden - č. 1.

ODEVŠAD. (Podepsáno -vr-.) Československý loutkář 1982, č. 8-9.

OKRES Vsetín. (Podepsáno -s-.) Československý loutkář 1983, č. 5.

PIONÝRSKÝ oddíl Klubu pracujících – Kohútek. Podepsáno -ch-Sonda č.4, duben 1974.

PRO RADOST dětí. (Podepsáno -vv-.) Zbrojovák ročník 30, 24.2.1978, č. 8.

PROVAZNÍK, Jaroslav, Zlatý věk, stagnace, a co bude dál? (Několik poznámek o historii a současnosti dětského loutkového divadla.) Čs. loutkář 1989, č. 9, s. 193 - 197.

PROVAZNÍK, Jaroslav: Kladení otázek, hledání odpovědí. Čechova Olomouc 1989. Loutkář, roč. 40, č. 3, 8.3.1990, s. 50-53.

PRVNÍ místo pro Kohútek. (Podepsáno Šv.) Zbrojovák, ročník 31, 13. 4. 1979, č. 15.

PŘEHLÍDKA ve Vsetíně. (Podepsáno aga.) Československý loutkář 1980, č. 4, s. 88.

(sa). Opava popáté aneb Malé jubileum... Čs. loutkář 1985, č. 8, s, 175.

SENA, J.: Rozvoj (amatérského) divadla okresu. Nové Valašsko 18.4. 1984.

SENA, J.: Za lásku k divadlu. Nové Valašsko 1.6. 1983.

STARÝ i nový rok v Kohútku. (Podepsáno -ŠV-.) Československý loutkář 1978, č. 2.

STREJCOVSKÝ, Jan: Znojemské setkání seniorských divadelníků. AS 2003, č. 1, s. 6 - 7.

ŠVEC, Otakar: Informace pro Databázi ČAD. Rkp. 2005.

ŠVECOVÁ, Kateřina: Anabáze jednoho (loutkového) divadla (Loutkové divadlo Kohútek 1973-2000). Seminární práce. FF UP Katedra teorie a dějin dramatických umění. Rkp. 2003.

XXX. jubilejní okresní festival amatérských divadelních souborů Karolinka 1959-1988. Vsetín, OKS 1988. 26 s.XXX. jubilejní okresní festival amatérských divadelních souborů Karolinka 1959-1988. Vsetín, OKS 1988. 26 s.

Zpravodaj loutkářské Chrudimi. Chrudim 3. 7. 1977.

Život souborů. Čs. loutkář 1983, č. 4, s. 92.

A Kohútku: Kroniky souboru
kART: Evidenční karta ÚKVČ, 1988.
MLK Chrudim: LS Kohútek: Plošná loutka z insc.: Král a vosa, výprava Otakar Švec, L 2906-král.